Před dvěma lety u nás vzbudilo senzaci české vydání mezinárodního bestselleru Timothyho Snydera Krvavé země. Evropa mezi Hitlerem a Stalinem. Snyderovo nejnovější dílo Černá zem. Holokaust – historie a varování vychází tento podzim ve dvaceti zemích současně, u nás 30. října. Autor v něm hledá odpovědi na otázky spojené s holokaustem a v mnoha důležitých bodech polemizuje s jeho standardními výklady: „Vůbec jsme holokaust nepochopili,“ říká, „a nevzali jsme si z něj poučení, které jsme si vzít měli.“
Americký historik a spisovatel šestačtyřicetiletý Timothy Snyder se věnuje dějinám střední a východní Evropy se zaměřením na problematiku holokaustu. Než se stal profesorem na Yaleově univerzitě, kde je dodnes, působil v Paříži, Vídni, Varšavě a na Harvardu. V Evropě strávil deset let, mluví pěti a čte v deseti evropských jazycích. Je autorem řady publikací, oceněných různými cenami a přeloženými do dalších jazyků. Mezi všemi vynikají Krvavé země. Evropa mezi Hitlerem a Stalinem (Bloodlands – Europe Between Hitler and Stalin, 2010), které u nás před dvěma lety společně vydaly Paseka a Prostor. Kniha získala mnoho ocenění, byla přeložena do více než třiceti jazyků a v šesti zemích se stala bestsellerem. Českého vydání v překladu Petrušky Šustrové se dosud prodalo sedm tisíc výtisků, titul se umístil na předních místech v anketě Lidových novin Kniha roku 2013.
Nejnovější Snyderovo dílo věnované historii holokaustu, Černá zem. Holokaust – historie a varování (Black Earth: The Holocaust as History and Warning, 2015), vyšlo v září v USA a záhy chystal nakladatel dotisk. Během podzimu kniha vychází v dalších dvaceti zemích, u nás vyšla 30. října.
Autor hledá odpovědi na otázky spojené s holokaustem a v mnoha důležitých bodech polemizuje s jeho standardními výklady: „Vůbec jsme holokaust nepochopili,“ říká, „a nevzali jsme si z něj poučení, které jsme si vzít měli.“ Když lidé mluví o poučení z genocidy šesti milionů Židů, mají na mysli, že bychom měli zabránit podobným genocidám v budoucnosti. Ale Snyder myslí něco jiného.
A aby své pojetí doložil, předkládá poutavý a často provokativní výklad Hitlerovy antisemitistické ideologie a přehled její implementace v jednotlivých zemích v letech 1939 až 1945. Kdo přišel s myšlenkou »konečného řešení židovské otázky« a jak vznikly politické a společenské podmínky k jejímu uskutečnění? Kdo zabíjel a kdo byl přímým spolupachatelem? Kdo naopak pomáhal a zachraňoval? A kdo určoval, která jména mají zůstat v historické paměti a která z ní naopak mají zmizet?
Autor je obzvláště zajímavý a sdělný tam, kde se zabývá vztahy mezi německými okupanty a místními kolaboranty ve východní Evropě. Mnozí z nich ztotožňovali předchozí brutální sovětskou agresi se světovým židovským spiknutím, jak ho »odhalili« nacisté. Někteří kolaboranti před příchodem Němců pracovali pro sovětskou tajnou policii a pak se dali k novým okupantům, aniž by jim to působilo obtíže. Genocida na Ukrajině by se dala podle Snydera vykládat jako společný výtvor okupantů a okupovaných. Americký historik nabízí jistě nejlepší analýzu východoevropské kolaborace, jaká je v současné době k dispozici.
Černá zem podstatným způsobem mění zažité chápání holokaustu, této klíčové události moderních dějin: hovoří například o »paradoxu Osvětimi« jakožto symbolu, který přes všechnu svou hrůznost současně umožňuje na mnoho otřesných souvislostí válečného dění zapomenout. Hromadné vyvraždění evropských Židů se v Snyderově rozboru ukazuje jako skrytý základ mnoha prvků poválečného politického a společenského uspořádání východní Evropy a také jako trvalá hrozba, vyvstávající tehdy, snažíme-li se politické otázky násilně zjednodušovat a podřizovat jednotícím klíčům.
Letos 5. října byl profesor Timothy Snyder vyznamenán Cenou Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. Laureátem tohoto ocenění se stal jako významný intelektuál, který překračuje tradiční rámec vědeckého poznání. Ředitel Člověka v tísni Šimon Pánek v úvodním projevu vyzdvihl význam Krvavých zemí ve Snyderově díle: „Vědec se břitkým analytickým intelektem podíval na desítky let tradovaný výklad historie s odstupem a přišel s velmi kritickým pohledem na výklad o našich společnostech, o zemích střední
a východní Evropy včetně Sovětského svazu. Nabídl nám, ať se zamyslíme
nad tím, nakolik jsme se my sami podíleli na hrůzách druhé světové války,
na rostoucí nenávisti a antisemitismu, která vedla k útlaku či pronásledování Židů ve většině našeho prostoru ještě předtím, než přišlo nacistické Německo s plánem konečného řešení.“
O autorovi:
Americký historik a spisovatel Timothy Snyder se narodil 18. srpna 1969, Ohio v USA a je profesorem na Bird White Housumově stolici na Yaleově univerzitě a stálým členem ústavu humanitních věd. Studoval na Brownově a Oxfordské univerzit, kde získal doktorát a Marshallovo stipendium. Než se v roce 2001 stal členem fakulty na Yale, působil v Paříži, Vídni, Varšavě a na Harvardu. V Evropě strávil deset let, mluví pěti a čte v deseti evropských jazycích.
Mezi jeho publikacemi je několik knih oceněných různými cenami, všechny jsou přeloženy do dalších jazyků: Nationalism, Marxism, and Modern Central Europe: A Biography of Kazimierz Kelles-Krauz (1998, revidovaé vydání 2016); The Reconstruction of Nations: Poland, Ukraine, Lithuania, Belarus, 1569-1999 (2003); Sketches from a Secret War: A Polish Artist’s Mission to Liberate Soviet Ukraine (2005); The Red Prince: The Secret Lives of a Habsburg Archduke (2008) [česky Rudý kníže: Utajený život habsburského arcivévody (Beta, 2010)] a Bloodlands: Europe Between Hitler and Stalin (2010) [česky Krvavé země (Paseka a Prostor, 2013)]. Krvavé země získaly dvanáct cen včetně Emersonovy cenu za humanitní vědy a Literární ceny Americké akademie umění a literatury, Lipské ceny evropského porozumění a Ceny Hannah Arendové za politické myšlení. Byly přeloženy do více než třiceti jazyků a v šesti zemích se staly bestsellerem. Českého vydání v překladu Petrušky Šustrové se prodalo sedm tisíc výtisků.
Snyderova zatím poslední kniha Black Earth: The Holocaust as History and Warning vyšla v USA v září 2015 a následně ve dvaceti zahraničních vydáních.
U nás vychází 30. října pod názvem Černá zem v překladu Martina Pokorného (Paseka a Prostor, 2015). Autor v ní hledá odpovědi na otázky spojené s holokaustem a v mnoha důležitých bodech polemizuje s jeho standardními výklady.
Snyder je také spolueditor publikací Wall Around the West: State Borders and Immigration Controls in Europe and North America (2001) a Stalin and Europe: Terror, War, Domination (2013). Pomáhal Tony Judtovi sestavit dějiny politických idejí a intelektuálů v politice: Thinking the Twentieth Century (2012) [česky Intelektuál ve dvacátém století (Prostor, 2013)]. Některé Snyderovy eseje
o ukrajinské revoluci byly publikovány v ruštině a ukrajinštině pod titulem Ukrajinska istorija, rosijska politika, evropejske majbutne [Ukrajinská historie, ruská politika, evropská budoucnost] (2014).
Snyder je členem edičních rad časopisů Journal of Modern European History
a East European Politics and Societies. Publikuje v Past and Present, the Journal of Cold War Studies a jiných časopisech, píše také pro The New York Review of Books, Foreign Affairs, The Times Literary Supplement, The Nation, and The New Republic as well as for The New York Times, The International Herald Tribune, The Wall Street Journal, a jiné. V roce 2015 obdržel stipendium Andrewa Carnegie. Je členem Výboru paměti při Americkém muzeu a památníku holokaustu, poradního sboru Ústavu pro židovská bádání (YIVO) a jiných organizací.
Anotace:
Timothy Snyder: Černá zem. Holokaust – historie a varování
Ve své nové knize Černá zem americký historik Timothy Snyder přichází s novou interpretací nejhrůznější události 20. století – holokaustu. Klade si otázku, co masové vraždění takového rozsahu umožnilo či proč a jak se jeho průběh v jednotlivých zemích okupovaných nacisty lišil. Vychází především z dosud historiky poměrně opomíjených pramenů východní provenience a zapomenutých svědectví přeživších z východní fronty.
Z anglického originálu Black Earth: The Holocaust As History
And Warning, vydaného v New Yorku v roce 2015, přeložil Martin Pokorný
Brožované vydání
384 stran
cena: 397 Kč
Ukázka:
Prolog
Před sedmasedmdesáti lety, v březnu 1938 Židé na všech vídeňských ulicích
sdírali z chodníku slovo „Rakousko“ a vymazávali tak zemi, která po Hitlerově
příjezdu s jeho vojsky přestala existovat. Dnes jsou na stejných chodnících
jména týchž Židů výčitkou obnovenému Rakousku, které – jako celá Evropa
– neví, jak se přesně postavit ke své minulosti.
Proč byli vídeňští Židé pronásledováni právě v době, kdy Rakousko mizelo
z mapy? Proč pak byli odesláni na smrt o tisíc kilometrů dal, do Běloruska,
když přitom samo Rakousko očividně nenávidělo Židy dost? Jak se může stát,
že na národ dlouhodobě usazený ve městě, v zemi či na kontinentu náhle dolehne smrtící násilí? Proč se mezi sebou zabíjejí lidé, kteří se neznají? A proč
se zabíjejí lidé, kteří se znají dobře?
Ve Vídni – stejně jako takřka ve všech velkých městech střední a západní
Evropy – Žide představovali významnou součást života města. Ve východní Evropě (tedy v regionech na sever, jih a východ od Vídně) Židé vice než pět set
let tvořili významný podíl městského i venkovského obyvatelstva – a pak jich
náhle za necelých pět let bylo více než pět milionů povražděno.
Obvyklé představy tu selhávají. Holokaust si oprávněně spojujeme s nacistickou ideologií, ale zapomínáme přitom, že mnoho vrahů nebyli nacisté ani Němci. Uvažujeme především o německých Židech, ačkoli většina Židů zabitých během holokaustu žila mimo německé území. Myslíme na koncentrační tábory, ale v těch se většina povražděných Židů nikdy neocitla. Za viníka prohlašujeme stát, ačkoli přitom k vraždění mohlo dojít jen tam, kde se státní instituce zhroutily. Přičítáme vinu vědě, a z podstatné části tak přejímáme Hitlerovo stanovisko. Přičítáme vinu celým národům, a dopouštíme se tak zjednodušení, jakých využívali nacisté. Připomínáme si oběti, ale nedokážeme odlišit připomínku od pochopení. Soustava památníků ve vídeňském šestém okrsku nese název Pamatování pro budoucnost. Máme dnes, po holokaustu věřit, že nás očekává předvídatelná budoucnost? Náš svět obývají nejenom vzpomenuté oběti, ale i zapomenuti pachatelé. Svět se mění a probouzí obavy, jež byly mocné v Hitlerově době, a Hitler na ně reagoval. Historie holokaustu neskončila. Jeho precedent tu je od věků a stále jsme si z něj nevzali patřičné poučeni.
Máme-li masové vražděni evropských Židů náležitě zachytit, musí jít o popis
z hlediska celé planety: Hitler uvažoval z hlediska ekosystémů a Židy považoval
za ránu na těle přírody. Musí zahrnovat kolonie: Hitler usiloval o vyhlazovací
válku v sousedních zemích obývaných Židy. Musí být mezinárodní: Němci a další nevraždili Židy v Německu, ale v jiných zemích. Musí být uspořádán chronologicky, neboť po Hitlerově nástupu k moci (což je jen část celého
příběhu) následovalo dobytí Rakouska, Československa a Polska a tyto výboje
změnily podobu konečného řešení. Musí být v jistém zvláštním smyslu
politický: německé ničení sousedních států totiž vytvořilo (zvláště v okupovaném
Sovětském svazu) zóny, kde bylo možné provést výzkum technik vyhlazování.
Musí sledovat několik hledisek současně a neomezovat se na perspektivu
samotných nacistů, ale z oblasti zabíjení musí využívat zprávy od všech
skupin, židovských i nežidovských; zde nejde jen o spravedlnost, ale o možnost
porozuměni. A uvedený popis musí také být humánní: vedle vražedných
snah zachycovat i snahy o přežití, popsat Židy, jak se snažili žít, i ty nečetné
druhé, kteří se jim snažili pomoci, a akceptovat nutnou složitost jednotlivců
a jejich setkání.
Historie holokaustu musí být současná a dovolit nám prožít, co vlastně
z Hitlerovy éry zůstává v našich duších a existencích. Hitlerův pohled na svět
nebyl jedinou příčinou holokaustu, avšak jeho skrytá soudržnost vedla ke zrodu
nových typů destruktivní politiky a k odhalení nových rozměrů schopnosti
masového vražděni. Nikdy už nedojde k tomu, že by se ideologie a okolnosti
spojily přesně tak jako v roce 1941, avšak něco podobného by se stát mohlo.
Součástí snahy o porozumění minulosti je proto úsilí porozumět nám samým.
Holokaust není jen historie, ale i varování.
Foto: Nakladatelství Prostor
