Název knihy mě zaujal na první pohled. Myslím, že je to téma, o kterém se moc nechceme ve společnosti bavit. Ale mám pocit, že je velmi aktuální. Nejvíce se to v mém okolí dotýká starých lidí. Spíše pak u mě převládá lítost, protože většina má rodinu, která ale o ně nemá zájem. Musíme si uvědomit, že svým chováním jdeme příkladem našim dětem. Proto, i když jsem neměla dobrý vztah s tchýni, vždy jsem se snažila být tolerantní a vše vysvětlovat, aby děti pochopily, že všichni budeme jednou staří a opravdu nevíme, co to s námi udělá.
Autor zde velmi citlivě ukazuje, že každý má svůj důvod, který ho vedl k samotě nebo ho tam uvrhl. Může to být psychické nebo fyzické týrání v dětství nebo zrada milované osoby v dospělosti nebo ztráta zaměstnání. Také má na to vliv dlouhověkost. Je to paradox, když vidíme, jak moderní medicína prodlouží život na úkor jeho kvality. Viděla jsem to v sousedství, kdy starý pán byl dva roky ležák, který si nepamatoval nic a nepoznával nikoho, ale žil díky medicíně. To už člověk uvažuje, jaký má takový život smysl.
Otevřel zde i téma samoty ošetřovatelů v sociálních službách. Na jednoho člověka padá starost o mnoho lidí za jeho pracovní dobu. Je přetížen nejen množstvím, ale i chováním klientů. Někdy je zase chování personálu ke klientům otřesné. Každá mince má dvě strany.
Někdo si ale samotu zvolí dobrovolně. Mají bohatý vnitřní život a vystačí si sami se sebou. Např. samota mnichů a řádových sester je chtěná, je nejvyšším zájmem, dobrovolnou volbou lásky. Nebo poustevníci jsou ve své samotě velmi spokojeni.
Autor poukazuje, že i samota má svůj význam, kdy je člověk zvyklý být sám, dokáže si najít pevné jistoty, lépe pak zvládá partnerský život. Krásně to vystihuje touto větou: „Zvolená samota je nádherná, ale pokud je nám vnucena životními okolnostmi, je ničivá.“
Rozvod často změní život několika lidem. A nejvíc zasáhne děti. Omezí je to nejen duševně, ale i materiálně, pokud matka zůstane na dítě úplně sama.
Kniha nutí čtenáře přemýšlet na toto téma. Je inspirativní, aby si člověk uvědomil, jak je důležité pomoci osamělému. Jak je veledůležitá osobní vazba, která je často nahražována majetkem. Jak moc dokáže pomoci pouhé pohlazení. Jak přistupovat k někomu, komu zemřela blízká osoba. Když nad tím přemýšlím, stále platí to, že máme pomáhat druhým. To je to nejdůležitější, co jsem si z knihy vzala a co stále platí.
Kdysi v dospívání nám dal pan farář v náboženství otázku, co je nejdůležitější v chování křesťana. Padalo mnoho odpovědí, ale tu nejdůležitější neuhádl nikdo. A to, jak se chováme k ostatním. Zůstalo mi to v paměti asi napořád. Mám pocit, že v této době, na to spoustu lidi zapomíná. Proto je důležité číst i tyto obohacující knihy, které nám připomenou, že máme vnímat okolí a být k němu soucitní. Pomáhat druhým a odpouštět.
Hodnocení: 90%
Více infa: https://obchod.portal.cz/spiritualita/samota/
Foto: Nakladatelství Portál
