Kniha mě zaujala svou anotací. Jsem matka tří dětí a moc dobře vím, jak je to náročné naučit chodit děti na nočník. Ukázat dětem na zvířátku, že to není žádná sranda, ale zvládnout to musí každý, mi připadalo jako skvělý nápad. A nejlepší je, že je to právě podáno vtipnou formou. Při čtení jsem se usmívala nejen já, ale i děti.
Děti mám už větší, takže pro nás není praktická, ale je pro zábavu. Nejmladší pětiletý Vašík se u ní smál a chtěl ji číst několikrát po sobě. Přiznávám, že mi na první pohled přišla barevně smutná. Samá hnědá barva. Ale vombat Jirka je hnědý, je na každém obrázku, tak to musí být. Vombat je skutečné zvířátko o kterém jsem poprvé slyšela v této knize. Žije v Austrálii, je vzácný a chráněný.
Vombat Jirka je malý kluk a nejraději hrabe. Jenže jednou máma řekla, že se musí nejdřív vykakat. A tak si sedl Jirka na nočník, sedí a velice se nudí. Jde kolem klokan a poradí mu, ať se proběhne, a pak bude bobek. Ale není. Dál sedí na nočníku. Jde kolem husa a ta mu poradí, ať vypije hodně vody. A zase nic. Pak mu poradí myška a zase nic. Nakonec ho postraší táta tasmánským čertem a hranatý bobek je na světě. Takovou krásnou kostku udělal. Ano, vombat jako jediný na světě kaká hranaté bobky.
Pohádku jsem ve zkratce vypověděla celou. Tyto knihy kupují rodiče a myslím, že by měli vědět o čem je. Co jsem vysledovala, dětem se nejvíce líbí, když se Jirka na nočníku nudí a dělá si z něho legraci. Také je pobavila hláška myšky a závěrečná kostka. Tato kniha je ideální pro dvouleté až tříleté dítě, které se učí sedět na nočníku. Dovedu si představit, že sedí, prohlíží si knížku, čte si ji (s rodiči a pak samo), směje se a pak se to stane i u něj. Dílo je vykonáno. Prostě ideální knížka na nočník. A pokud máte trochu větší dítě i ty to bude bavit. Nevím proč, ale z takových věcí mají prostě děti srandu.
Foto: Nakladatelství Mladá fronta
