Catherine Bannerová – Dům na prahu noci

Rodinné ságy mám moc ráda. V knize prožijeme čtyři generace v domě na odlehlém malém italském ostrově Castellmare. S rodinou doktora Amedea Esposita strávíme léta 1914–2009. Kopírují věrně změny, které se udály s malým předstihem ve velkém světě. Díky své poloze a nenápadnosti byl ostrov ušetřen zkázy válek a ekonomických krizí. Vše se tlumeně odráží, a přesto tyto události zanechají v lidech něco špatného i dobrého.

dum na prahu noci

Doktor Amadeo byl nalezenec. Měl štěstí a nakonec vystudoval medicínu. Své místo si našel až na jihu Itálie na ostrůvku Castellmare, kde se zamiloval nejen do ostrova, ale i do mladé ženy Piny. Měli spolu tři syny a jednu dceru. Osud tomu chtěl, že nejhlavnější roli ze čtyř dětí sehrála v doktorově životě dcera Marie-Grazie. Na ostrově po skandálních událostech se Amadeo ocitl v pozici, kdy mu byla odebrána doktorská praxe. Amadeo chtěl zůstat na ostrově, a tak si ve svém domě otevřel bar, aby ho živil. Jeho druhou vášni po doktořině bylo sbírání příběhů, které se v textu také objevují.

Kniha je rozdělena na čtyři díly. V každé kapitole hraje hlavní roli jedna postava z generace, abychom ji v další mohli sledovat v pozadí. V první je Amadeo, v druhé vystupuje jeho dcera, v třetí pokračujeme další generací a tím jsou dva synové Marie-Grazie. Poslední kapitolu uzavře vnučka Marie-Grazie.

Osoby ovlivňují světové události. Amadeo prožil první světovou válku v centru bojů, kdy působil na frontě jako doktor. Druhá světová válka vstoupila na ostrov prostřednictvím fašismu a odvedla všechny Amadeovy syny do války. Dále jsme svědky rozvoje, kdy na ostrov dorazí radio, TV a hlavně turismus. V závěru knihy prožijeme s hrdiny ekonomickou krizi, kdy je napraven jeden krutý čin, který se stal velmi dávno a pomyslný kruh skutků se uzavírá.

Kniha je velmi dobře promyšlena. Hezky je v ní popsán život na ostrově se svými přírodními krásami i odloučeností. Děj poklidně plyne, a přesto se zde konají bouřlivé události. Líbilo se mi to moc, ale něco málo mi chybělo k dokonalosti. Možná více jiskření mezi hrdiny, možná větší šmrnc by to chtělo, aby mě děj zcela pohltil. Osudy rodiny byly dobře vykresleny a závěr mi udělal radost. Je fajn, že se vše vlezlo do jedné knihy. Dovedu si představit, že by ji nějaký autor rozložil do tří. Takto je to skvěle vyprávěno a vznikl velmi dobrý společenský román.

 

Foto: nakladatelství Knižní klub