Ráda čtu knihy o cizích zemích, o tom jak fungují a jak tam žijí obyčejní lidé. Proto jsem byla velmi zvědavá na knihu o Severní Koreji. Tato země je obestřena tajemstvím a dohady. Vím, že je tam diktatura, že vůdce se vydává za boha, že jsou tam pracovní tábory, popravuje se tam jak na běžícím páse a že tam byl hladomor. To co jsem se dozvěděla z této knihy je nepředstavitelné, nepochopitelné, ale tak to je.
Zhodnocení knihy bych rozdělila na dvě části. Psaný projev a obsah.
Psaný projev je hodně popisný, tím mě to chvílemi nebavilo. Chápu, že autor chtěl sdělit, jak to vše funguje, takže to jinak nešlo. Je zde zmíněna politická struktura chodu země, popisy úřadů, hlavních představitelů. Tím, že to vypráví emigrant, který se pohyboval v Severní Koreji ve vysokých politických kruzích, nám dává nahlédnout do velice zajímavých faktů. Obyčejný člověk té země nemá ani tušení, jak je to doopravdy. Čang je jeden z mála lidí, kteří když pronikli do tajů vlády vůdce, se trápili nad osudem obyčejných lidí. Cítil propast tak hlubokou, že se rozhodl něco změnit. Již jenom odvaha psát tajně básně na protest je silný výkon, vzhledem k výchově a uctívání vůdce. Proto, když ho okolnosti donutily utéct, neváhal a šel do toho. O jeho důležitosti svědčí i fakt, že od roku 2004, kdy Čang utekl, je stále tajně hledán severokorejským režimem.
Dějově je to strhující. Čang vypráví o své práci úspěšného básníka, jež pěje ódy na svého vůdce. Zlom nastal, když se osobně setkal s milovaným a uctívaným vůdcem Kimem. Pochopil, že žije ve vězení. Viděl propastné rozdíly mezi Kimem a jeho jakože milovaným pracujícím lidem. Situace ho dovedla k emigraci s přítelem Jong-minem. Co vše museli dokázat, aby se dostali do Jižní Koreje je zázrak. Severní Korea spolupracuje s Čínou a tvrdě jde po svých běžencích. V tomto bodě je příběh napínavý.
Řekla bych, že mě nejméně bavili politické popisy. Ale do knihy to patří, aby čtenář pochopil spojitosti. Domnívat se nestačí. To si musíte přečíst. Je neuvěřitelné, že nemůžete říci své manželce, že ji milujete, protože milovat můžete pouze svého vůdce a kdyby se dozvěděl někdo, že milujete svou ženu, je to vlastizrada. Je neuvěřitelné nechat svůj lid umírat hlady, sám žít v blahobytu a přitom odmítat pomoc zvenčí. Je toho tolik k neuvěření, že jednou to přečíst nestačí. Myslím, že při každém dalším přečtení si uvědomím více a více věcí. Je to mnoho informací na jednu knihu. Spoustu věcí k uvědomování.
Četla jsem, že je v knize mnoho překlepů a chyb. Jsem asi slepá, ale ničeho takového jsem si nevšimla. Možná jsem se soustředila příliš na děj. To zjistím při druhém čtení, které si časem určitě dám. Je to velmi významné, zajímavé a působivé svědectví o životě ve »vězení« a útěku za svobodou. Závěrem mohu říct, že děkuji, že jsem, kde jsem.
Foto: Nakladatelství Plus
