Víte proč jsem si hlavně chtěla tuto knihu přečíst? Protože jsem zjistila, že autorka žije ve Valašském Meziříčí, kde chodím do práce. Tak mile mě překvapilo, že její první kniha Slepá mapa se veřejnosti líbila, že tu druhou jsem měla chuť si ihned přečíst. A když mám tu možnost, kdo by odolal? Moc, moc jsem byla na ni zvědavá a přiznám se, že jsem měla velké očekávání s tušením, že bude skvělá. A byla.
Dobrý český román, kde promyšlený děj se valí dopředu a bere sebou propracované osoby v komunistické době, která na každého působí jinak, protože záleží jaký máme charakter a s jakým svědomím, jsme dokázali ustát tu dobu. Děj se valí s rychlostí blesku a v závěru knihy se dostávám do hromosvodu, který celou knihu pro mě uzemnil v úžasu, jak se vše dobře četlo a jak hezkým způsobem mi byla kniha blízká.
Neřekla bych, že jsem si osoby nějak zvlášť zamilovala. Jen některé se mi líbily charakterem. Ale celkově mě zaujaly a vtáhly do svého života. Děj byl bohatý a já se zvědavostí čekala, jakým směrem se bude vyvíjet.
Kniha začíná vyprávěním o narození Václava za druhé světové války. Narodil se v den, kdy byly vypáleny Lidice. Jeho otce zastřelí, když večer (kdy byl zákaz vycházení) šel pro porodní bábu. Tím jsou poznamenány každoroční oslavy jeho narozenin. Není divu, že je Václav nemá rád. Oslavy se změní ve smutek po jeho otci, kdy příbuzní žal pořádně zapíjejí. Celý děj se vine kolem Václavova života, ale každá osoba, která jej protne si udělá svůj zářez, ve kterém je popsán i její osud. Dozvíme se příběh seznámení rodičů a jak si jeho maminka poradila se životem bez manžela. Co jeho děda, který vlastní malý hotýlek na kraji města. Veškeré sny dával do svého syna, když o něj přišel, přenesl je do svého vnuka. Děda měl správného obchodního ducha a i když mu hotýlek sebrali komunisti, přenesl se přes hořkost a dokázal si zařídit, aby zde mohl dělat správce. Držel se snu, že jednou hotýlek bude patřit opět rodině a on ho spravuje pro svého vnuka Václava. Děda uměl zúročit cizí neřesti ve svůj prospěch a tak v druhém patře se tajně scházeli milenci vysokých funkcí. To vše přispívalo k dobré finanční situaci v rodině. Václav miloval auta a běh. Měl šťastnou povahu, protože si nevědomky dokázal naklonit lidi na svou stranu. I ženy mu padaly do náruče jen tak. Spoustu věcí dostával bez snažení a s takovou samozřejmostí, že si ani neuvědomoval, že někomu dělá bolest svým rozhodnutím.
Sledujeme jeho lásky a boj se svědomím. Dějem se prolne i detektivní zápletka, která dělá příběh ještě zajímavějším.
Po přečtení knihy mě ovanul smutek z některých zmařilých osudů a nevyplněných přání. Je to jak ve skutečném životě, kde radost se setkává se smutkem, bez kterého by jsme nevěděli, že máme štěstí. Pokud máte rádi osudy jakoby obyčejných lidí, určitě si knihu přečtěte.
Foto: Nakladatelství HOST
