Romanci Želary, dramatizaci díla spisovatelky Květy Legátové uvádějí Městská divadla pražská. Příběh mladé lékařky, která najde svoji osudovou lásku v zapadlé horské vesnici, kde se jako členka odboje ukrývá před gestapem, režíruje talentovaný Pavel Khek. V hlavních rolích účinkují Evellyn Pacoláková jako Eliška a Vasil Fridrich jako její manžel, prostý kovářský pomocník Joza. Dále hrají Jitka Smutná, Oldřich Vízner, Jaromír Nosek, Veronika Janků, Viktor Dvořák, Lukáš Jurek a další. Hru uvede v české premiéře 10. března 2012 Divadlo Rokoko.
„Želary jsou místem lásky v jejích nejrůznějších podobách – místem, kam se prchá ze světa, kde zuří válka,“ uvedla Věra Mašková, dramaturgyně a autorka inscenační úpravy. Podle ní hrou Želary pokračují Městská divadla pražská v linii adaptací předloh slavných českých autorů. „Divákům jsme už v uplynulých letech nabídli adaptace děl Karla Poláčka, Bohumila Hrabala, Boženy Němcové, Oty Pavla, v příští sezóně chystáme Karla Čapka,“ uvedla Věra Mašková, která autorku Květu Legátovou považuje za „vynikající spisovatelku, která do české literatury vnesla neobyčejnou poetiku i téměř zapomenutý étos.“
„Na první zkoušce jsme se shodli, že dílo Květy Legátové je pro nás cosi jako zjevení: Je úžasné, že něco tak krásného a poctivého napsala,“ vyzdvihl režisér Pavel Khek kvalitu literárních předloh Želary a Jozova Hanule, podle nichž divadelní adaptace vznikla. Na častou otázku, jaký rozdíl bude mezi stejnojmenným filmem a divadelním zpracováním Želar, odpověděl: „Úplně nejzákladnější dějová linka zůstává v obou případech stejná. Výrazové prostředky jsou ale jiné. Řekl bych, že v divadle bude méně obrázků, zato je tu víc prostoru, aby vynikl vnitřek postav,“ uvedl režisér, v jehož představení je důležitým prvkem podlaha, která se celou hru staví, a také boty, kterými se po ní šlape.
Do »želarského kraje« – oblasti u hranic Moravy a Slovenska, kam své příběhy Květa Legátová umístila – se režisér Pavel Khek zajel v rámci příprav inscenace dokonce osobně podívat. „Z kopanic, chalup slepených z hlíny a slámy už dnes zbyly jenom zborcené krovy a sutiny, ve kterých jsme nacházeli zbytky zařízení, včetně starých marmelád. Přímo na místě jsem si ale uvědomil, že ačkoli vesnice jménem Želary nikdy neexistovala a i v knize Květy Legátové jsou Želary spíš metaforickým než skutečným místem, v popisu detailů i atmosféry byla spisovatelka naprosto přesná“, řekl Pavel Khek.
Podle představitelky hlavní ženské role Evellyn Pacolákové je Eliška ženou, která v krátké době prožije velmi mnoho. „Eliška se v příběhu promění z racionální, emancipované doktorky v ženu plnou něhy: manželku vesnického kováře Jozy, Jozovu Hanuli,“ uvedla herečka. „Cesta od Elišky k Haně je pro mě cestou od arogance k pokoře. Přijďte se na představení podívat,“ pozvala přítomné Evellyn Pacoláková, která už víc prozradit nechtěla.
Vasil Fridrich, který v Želarech hraje Jozu, přiznal alespoň to, že se v »želarském kraji« narodil: „Ne sice v malinkaté vesničce – to by byla až příliš velká pohádka – ale z menšího města na Moravě, kam Květa Legátová příběh zasadila, skutečně pocházím. I když rovnou říkám, že k uchopení Jozy mi můj původ zásadní klíč nedal: to by pak muselo platit, že prince Hamleta mohou dobře zahrát jenom Dánové,“ zavtipkoval herec.
Jitka Smutná ztvárnila v Želarech postavu bylinářky Lucky – ženy, kterou místní považují za vědmu nebo dokonce »bohyni«. A o své figuře mluvila velmi procítěně: „Hrála jsem v mnoha divadlech a vždycky tam pro mě byly důležité starší ženy – rádkyně, které v sobě spojovaly intuici i praktičnost, pudy i zkušenost, moudrost i vášně. Postava Lucky je pro mě součtem všech takových žen, které jsem v divadelních šatnách potkala, ptala jsem se jich na rady, svěřovala jsem se jim nebo jim prostě jenom naslouchala. Lucka má navíc silný vztah k přírodě, její léčivé a harmonizující moci. Tu jsem po třicítce pocítila i já, a to doslova na vlastní kůži – když jsem zabořila ruce do hlíny. Vzpomněla jsem si na svoje předky, kteří byli s půdou spojeni, protože na ní po generace hospodařili,“ řekla Jitka Smutná.
Želary
Režie: Pavel Khek
Dramaturg: Věra Mašková
Scéna: Michal Syrový
Kostýmy: Agniezska Pátá-Odlak
Hudba: David Hlaváč
Pohybová spolupráce: Lúcia Kašiarová, Petr Nůsek
Inscenační úprava: Věra Mašková
Obsazení
Eliška: Evellyn Pacoláková
Joza: Vasil Fridrich
Lucka: Jitka Smutná
Doktor Beníček: Oldřich Vízner
Žeňa: Veronika Janků
Slávek: Viktor Dvořák
Farář:Jaromír Nosek
Juriga: Lukáš Jurek
Juliška: Diana Šoltýsová
Richard, strýc Michal: Ivan Koreček
Muž v koženémk kabátě: Tomáš Novotný
Lipka: Matyáš Valenta
Jiřinka: Eliška Slámová
Premiéra 10. března 2012 v Divadle Rokoko
Foto: Divadlo Rokoko / Alena Hrbková
