Národní divadlo moravskoslezské podpoří nádraží v Ústí nad Orlicí!

Národní divadlo moravskoslezské se rozhodlo podpořit nádraží v Ústí nad Orlicí! A učiní tak s cenami ověnčenou inscenací Moskva → Petušky, kterou vyjede činohra Národního divadla moravskoslezského hrát přímo na nádraží v Ústí nad Orlicí.


Nádherné nádražní budově v Ústí nad Orlicí z roku 1874, která se na cestě z Ostravy do Prahy nedá přehlédnout, hrozí stejný osud jako obchodnímu domu Ostravica – Textilia. V minulosti jí hrozila demolice, nyní se uvažuje o stavbě budovy nové, čímž by »stará dáma« přišla o svou funkci. Občanskému sdružení Nádraží nedáme!, jehož členy jsou kromě odborníků na architekturu a ochranu památek, také režisérka Olga Sommerová, novinář a senátor Jaromír Štětina a další umělci, se podařilo vzbudit celorepublikový zájem o tuto unikátní stavbu, zapsat nádražní budovu mezi kulturní památky, a odvrátit tak její plánované zbourání.


Jako výraz podpory sdružení Nádraží nedáme! pojede do Ústí nad Orlicí činohra Národního divadla moravskoslezského a v nádražní restauraci zahraje svou kultovní inscenaci o alkoholicích ve vlaku a na nádraží kdesi v Rusku Moskva → Petušky. Inscenace Tomáše Jirmana a Janusze Klimszi, která byla vyhlášena nejlepší inscenací Festivalu divadel Moravy a Slezska a Divadelní noviny ji označily za sukces měsíce, nejlépe vyznívá právě v nedivadelních prostorách. Nápad podpořit nádraží v Ústí nad Orlicí inicioval scénograf inscenace David Bazika a všichni jej přijali s nadšením – herci, dramaturg Marek Pivovar i ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil. Reakce Martina J. Kadrmana, předsedy občanského sdružení Nádraží nedáme! na podporu ostravských byla následující: „Zájem Národního divadla moravskoslezského nás velmi překvapil. Snaha herců upozornit na absurdní situaci v Ústí ukazuje, že tento problém je nadregionální a i po čtyřech letech vytrvalého boje za záchranu nádraží není toto téma vyčerpáno. Hra Moskva → Petušky bude jistě příjemným kulturním zážitkem a zároveň zpestřením pro všechny cestující,“ říká Kadrman, který je zároveň viceprezidentem Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR.


Dramatický přepis »Petušek«, které bývají označovány za »bibli všech alkoholiků«, v pikantním překladu Leoše Suchařípy pořídil dramaturg Marek Pivovar. Představitel ústřední postavy Venečky Tomáš Jirman o představení řekl: „Na diváky čeká multimediální 4D představení, protože trojrozměrný prostor s živými herci doplní i zážitky vjemové, neb během celé produkce bude mít divák možnost okusit koktejly nevšední jakosti. Divák si též může opatřit speciální program, jehož obsah o objemu 1dcl je zvláště vydatný a po jehož konzumaci si o jeho autorovi nejspíš pomyslí: ‚Ten píše‘.“
Ouvertura i coda představení se odehraje ve vlaku RegioJet, kterého se herci zmocní již od zastávky Ostrava – Stodolní. Takový happening se neopakuje každý den, a tak je možné se k hercům připojit a jet podpořit nádražní budovu do Ústí nad Orlicí s nimi. V nádražní restauraci nádraží v Ústí nad Orlicí se bude podávat řízek za 35 korun. Cenu vodky tajíme.

Moskva → Petušky 12. března 2012 v 18 hodin v nádražní restauraci v Ústí nad Orlicí

Občanské sdružení Nádraží nedáme!
Občanské sdružení Nádraží nedáme! bylo založeno v únoru 2009 jako důsledek boje za záchranu nádražní budovy v Ústí nad Orlicí. Předsedou sdružení je Martin J. Kadrman, statutární místopředsedkyní Olga Sommerová (režisérka a dokumentaristka) a místopředsedou prof. Ing.arch. akad. arch. Jiří Suchomel (proděkan Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci). Nádraží v Ústí nad Orlicí z roku 1874 patří k nejstarším staničním budovám v Česku. Od léta 2010 je kulturní památkou, a to právě díky aktivitě Nádraží nedáme!, o. s. Budova získala zvláštní ocenění za zachování původního rázu unikátní historické nádražní budovy, které udělila odborná porota v soutěži Nejkrásnější nádraží ČR 2008. Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, však v letech 2007–2009 uvažovala o zbourání této budovy. Až na základě petice s více než 16 tisíci signatáři byla demolice odvrácena. Nyní chce Správa železniční dopravní cesty v těsné blízkosti tohoto nádraží vybudovat novou železobetonovou nádražní budovu, čímž by historické nádraží přišlo o svou funkci. V okresním městě Ústí nad Orlicí, které má ještě jednu velmi cennou nádražní budovu Ústí nad Orlicí – město z roku 1845, by tak byly tři nádražní budovy. Nádraží nedáme!, o. s., se snaží dosáhnout toho, aby byla budova nádraží rekonstruována a nadále sloužila svému účelu. Sdružení se obává, že pokud budova zůstane ve stejně žalostném stavu bez dalšího využití, do dvaceti let bude coby ruina zdemolována.

Více informací na: www.stop-demolici.cz

Moskva → Petušky
Divadelní hra vychází z díla Venedikta Vasiljeviče Jerofejeva a je uváděna v dramatickém přepisu dramaturga činoherního souboru Národního divadla moravskoslezského Marka Pivovara a v režii Tomáše Jirmana. Příběh samotný je zcela prostý. Venečka Jerofejev se probudí brzy ráno po propité noci na schodech neznámého moskevského činžáku a v kocovině vesmírných parametrů se rozhodne, že navštíví svou lásku v Petuškách, městečku vzdáleném asi sto dvacet kilometrů, tedy pár hodin cesty osobním vlakem. Vyčká do otevření obchodů, nakoupí rozličné tovary nutné k přežití (nebo nepřežití?) oné cesty, naplní jimi kufírek, který stále nosí u sebe, a vyrazí na nádraží. Dojede? Nedojede? Obsah jeho kufírku je cestou v plné permanenci a náhodní spolucestující se také vydatně zásobili, takže řeči se vedou a vodka teče… Přihodí se mnoho bizarních, komických i tragikomických událostí, vyprávěné historky jsou stále neuvěřitelnější a vše spěje k dramatickému vyvrcholení. Tato „bible všech alkoholiků“, jak bývá inscenace označována, měla premiéru 2. dubna 2011 v Divadelním klubu Divadla Jiřího Myrona. Roli Venečky Jerofejeva vytvořil herec – režisér Tomáš Jirman a v nebývalé pospolitosti se alkoholu oddávají Lada Bělašková, Renáta Klemensová, Jan Fišar, Petr Houska a »hrající režisér« Janusz Klimsza. Autorem kostýmů a proměny Divadelního klubu ve vlaková kupé je David Bazika.

Foto: Národní divadlo moravskoslezské / Radovan Šťastný