Studio Rote a A studio Rubín připravují na 27. leden 2018 uvedení hry Královna duchů. Text rakouské spisovatelky a nositelky Nobelovy ceny Elfriede Jelinek bude v Česku uveden úplně poprvé. Herečky Gabriela Míčová a Lucie Roznětínská navážou na dřívější spolupráci a v režii Ondřeje Škrabala představí fiktivní monolog slavné herečky vídeňského Burgtheateru, která ráda manipuluje se svým publikem.
Hlavní inspirací pro monolog Královna duchů byla kariéra herečky Pauly Wessely, která se proslavila nejen celoživotním angažmá na první rakouské scéně, ale také účinkováním v nacistických propagandistických filmech. „Lid jako svůj vlastní herec,“ je pouze jedna z vět, kterými si tato zasloužilá umělkyně plní životní plán převzetí moci nad svým publikem.
„Zasadili jsme text do ‘nejlidovějšího’ kraje u nás, na Slovácko, do okolí Uherského Hradiště, které žije folklorem. I velkoměstská herečka se ovšem snaží o jakési lidové umění. V Česku totiž máme silnou tendenci si folklor idealizovat, přestože v sobě konzervuje ideje 19. století, včetně antisemitismu, čímž jednoduše podléhá radikálním ideologiím. Této falešné lidovosti pak dodnes zneužívají ikony veřejného života, které umí s jazykem pracovat lépe než ostatní. Slovácko, odkud rodina Jelinek pochází a odkud byli posláni do koncentračního tábora, má za sebou nepěknou fašistickou historii, potažmo i současnost,“ říká režisér Ondřej Škrabal.
Rytmus celé inscenace se odvíjí od folklorních motivů a rytmů, snaží se ovšem o celospolečenskou výpověď. Zazní původní slovácký folklor, k vidění budou originální kroje, ale i propagandistické filmové materiály. Hlavní postavou v této inscenaci bude ovšem jazyk slavné herečky, který sám o sobě může znásilňovat, ubližovat a měnit společnost.
O roli zfanatizované herečky se na jevišti podělí dvě představitelky. Gabriela Míčová se v poslední době objevila například ve filmové trilogii Zahradnictví, snímku Já, Olga Hepnarová a mnoha dalších filmových i televizních rolích. Za jejím prozatím největším úspěchem stála role prostitutky Romi v inscenaci režiséra Dušana D. Pařízka (Divadlo Komedie) a následně i ve stejnojmenné filmové podobě Jana Hřebejka ODPAD MĚSTO SMRT, za které získala jak divadelní cenu Thálie, tak Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Lucie Roznětínská působila v řadě pražských divadel, zazářila v zábavné one-man show Na stojáka. Herectví vystudovala na pražské DAMU, potom působila v divadle Labyrint v Praze, v A Studiu Rubín, v Činoherním studiu v Ústí nad Labem či strašnickém Divadle X10.
Elfriede Jelinek: Královna duchů
Premiéra: 27. ledna 2018 od 19.30, A studio Rubín
Nejbližší reprízy: 29. ledna, 5. února, 28. února 2018 od 19.30, A studio Rubín
230 Kč / 150 Kč / 70 Kč (studenti uměleckých škol)
Režie: Ondřej Škrabal
Hrají: Gabriela Míčová, Lucie Roznětínská
Překlad: Barbora Schnelle
Scéna, Kostýmy: Ivana Kanhäuser
Hudba: Luboš Svoboda
Dramaturgie: Dagmar Radová
Produkce : Jakub Rálek, Barbora Kunstovná
Více infa na: www.studiorote.cz www.astudiorubin.cz
O Studiu Rote
Studio Rote založil v roce 2016 režisér Ondřej Škrabal, produkční Jakub Rálek a herec Marek Mikulášek. Začalo se formovat při přípravě inscenace textu Petera Handkeho Sebeobviňování ve Společnosti Franze Kafky. Mezi další projekty patří například inscenace autorské úpravy Havlovy Audience, O. Škrabal: Bunkr (v rámci rezidence MeetFactory) nebo textu B.-M. Koltèse: Tu noc těsně před lesy (Divadlo X10) a scénická čtení Zrzavý/Urzidil/Škrabal: Čí je to bláhový sen?, V. Effenberger: Tlučte hrbaté!, P. Handke: Krásné dny v Aranjuez. Studio Rote se profiluje jako nezávislá angažovaná umělecká platforma, která usiluje o vytvoření zázemí pro dlouhodobou, především divadelní práci. Středem zájmu je „radikální“ činohra, tj. soustředění se na text a zkoumání brechtovského divadla prostřednictvím performativních, konceptuálních, hudebních, ale i čistě činoherních postupů.
Tvůrci:
Ondřej Škrabal je divadelní režisér, redaktor Psího vína, spisovatel a příležitostný překladatel. Externě pracuje pro ČRo Vltava, píše divadelní a literární kritiky do A2, Divadelních novin a kulturního měsíčníku Kapitál. Je vítězem Ceny Maxe Broda. V minulosti spolupracoval jako asistent režie s K. Polívkovou (Studio Hrdinů) nebo J. Šiktancovou (BodyVoiceBand). V roce 2016 založil Studio Rote, kde je podepsán pod režiemi inscenací jako V. Havel: Audience, P. Handke: Sebeobviňování nebo autorským Bunkrem v Divadle MeetFactory, B.-M. Koltès: Tu noc těsně před lesy ve Strašnickém divadle X10. Věnuje se též scénickým čtením (např. V. Effenberger: Tlučte hrbaté, P. Handke: Krásné dny v Aranjuez atp.).
Gabriela Míčová po absolvování nastoupila do Divadla Komedie, kde působila až do změny provozovatele tohoto divadla v roce 2012. Objevila se např. v roli Marjánky ve hře Antiklimax, za roli protektorátní herečky Lídy Baarové ve hře Goebbels/Baarová byla v roce 2009 nominována na cenu Alfréda Radoka až přišla, pokud ne životní, tak zatím jistě neúspěšnější role zneužívané prostitutky Romi v inscenaci režiséra Dušana Pařízka a následně i ve stejnojmenné filmové podobě Jana Hřebejka z roku 2012 s názvem ODPAD MĚSTO SMRT. Role ji totiž vynesla nejvyšší možný český herecký double – za divadelní Romi získala cenu Thálie a za Romi filmovou Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli.
Lucie Roznětínská je divadelní a filmová herečka. Působila v řadě pražských divadel, zazářila v zábavné one-man show Na stojáka. Slyšet ji můžete také v audionahrávce Česká pornografie natočené podle románu P. Hůlové Umělohmotný třípokoj. Lucie Roznětínská se stala jednou z nejvýraznějších hereček tzv. Pokorného období v Činoherním Studiu v Ústí nad Labem. Herectví vystudovala na pražské DAMU, potom působila v divadle Labyrint v Praze, v A studiu Rubín a v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Spolupracovala např. s režiséry J. Pokorným, I. Perclovou, M. Bambuškem nebo D. Czesanym.
Ivana Kanhäuserová vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze, obor Scénické techniky. Na pražské DAMU následně absolvovala katedru scénografie. Za studií spolupracovala například s Katharinou Schmitt (B.-M. Koltès: Západní přístav, 2004), Spitfire Company (Hlas Anny Frankové 2007), Jakubem Folvarčným (Ušima podzimu, 2008) či Veronikou Riedlbauchovou (Sarah Kane: Očištění/Depurados, 2010). V současné době spolupracuje především s Janem Nebeským, Jiřím Adámkem a Ivem Kristiánem Kubákem. Mimo scénografii se zabývá také designem a prostorovým řešením interiérů, je členkou ateliéru NaTebe.
Dagmar Radová se narodila na úpatí Krušných hor, v Klášterci nad Ohří. Vystudovala divadelní dramaturgii na JAMU v Brně. V rámci studia absolvovala stáž na Theaterakademie Hamburg. Během studia začala spolupracovat s režisérem Ivanem Burajem. V tomto tandemu vytvořila pro brněnské HaDivadlo autorské inscenace Kreatury a Zámek (záře integrace). V roce 2013 nastoupila jako dramaturgyně činohry Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. S Ivanem Burajem a Markem Pivovarem zde uvedli autorskou inscenaci Odsun!!!, která se věnovala tématu vyhnání německého obyvatelstva po druhé světové válce nahlíženého ze současné perspektivy. Pro performerku Nelu Husták Kornetovou napsala divadelní text My Own Private Picture, který se věnoval vlivu mediálních obrazů na nejintimnější touhy. Dva roky působila jako dramaturgyně HaDivadla pod umělecký vedením Ivana Buraje a podílela se tak na inscenacích Paní Bovaryová, Strýček Váňa nebo Směšná temnota. Účastnila se překladatelského semináře v rámci festivalu současné dramatiky Stücke 2017 v německém Mülheimu. Od začátku sezony 2017/18 vede A studio Rubín.
Foto: www.astudiorubin.cz / Tomáš Hejzlar
