Česká rocková skupina Pražský výběr je zpátky. To, co se zdálo být pro většinu fanoušků i veřejnosti dlouhou dobu až nemožné, je skutečností. Šest let po rozpadu členové jedné z nejslavnějších tuzemských kapel minulý čtvrtek oznámili společný návrat na českou hudební scénu. Během dnešní tiskové konference členové kapely nejen že pokřtili za asistence tří kmotrů Ondřeje Soukupa, Jiřího Suchého a Josef Novotného své nejznámější album Straka v hrsti, ale oznámili i přípravy na velkolepé podzimní turné a prozradili, za jakých okolností se dali znovu dohromady.
„Do určité míry to byla iniciativa Václava Havla, který se nás snažil dvakrát dát dohromady. Jednou si s námi dal schůzku a podruhé to bylo formou osobního dopisu. Tehdy se mu to nepovedlo. Jednou mi dokonce řekl, že snad dřív usmíří Palestince s Židy, než Pražský výběr. Zvrat přišel až po jeho smrti, když jsem organizoval jeho poslední rozloučení ve Strašnicích. Tam jsem zařadil i dvě Michalovi věci a až v tom krematoriu jsme si podali ruce. Takže nás vlastně dal dohromady Václav Havel, i když se toho už nedožil,“ svěřil se Michael Kocáb.
„Máme za sebou obrovskou část života a ta odluka nebyla zas tak dlouhá. Musím ale říct, že mi spadl obrovský kámen ze srdce. Bylo tíživé chodit kolem sebe a nepovídat si spolu. Tušili jsme, že to není dobře a měli jsme radost z opětovného shledání,“ dodává Kocáb, který dokonce už vymyslel, jak naloží se svou novou kapelou, kterou pojmenoval Pražský výběr dvě.
„Já jsem byl vždycky zastáncem jednoho směru, ale jelikož vím, že kluci budou se svými kapelami pokračovat, tak jsem se rozhodl, že Pražský výběr dvě přejmenuji,“ prozradil Kocáb.
Kocábova slova potvrzuje i Michal Pavlíček. „Byla to zase taková zvláštní souhra okolností. S Michaelem Kocábem jsme si vlastně poprvé po šesti letech stiskli ruku na pohřbu Václava Havla a potom vlastně ve stínu této tragické události došlo k uvolněné atmosféře a symbolickému proboření zdi, což si Václav vždycky přál. Pak přišla nabídka na koncertní turné a my jsme začali tuto reinkarnaci Výběru seriózně zvažovat. Samozřejmě jsme měli s Vilémem určité podmínky k tomu, abychom se mohli o comebacku Výběru bavit. Nakonec jsme našli společnou řeč a udělali jsme tlustou čáru za tou nešťastnou epizodou Pražského Výběru. Pro mne jeden z důvodu je i očištění jména Pražský výběr v očích fanoušků, aby skončila éra rozhádané kapely a vrátil se jí starý lesk,“ svěřil se Pavlíček, podle kterého na úplný návrat do starých kolejí bude kapela potřebovat trošku víc času.
„Pro mne je to vnitřní uvolnění, odpuštění a návrat důvěry. To jsou prostě silné pocity, které očišťují náš dlouholetý vztah a vracejí ho postupně do dřívějších kolejí. Samozřejmě to není tak, že bychom se ze dne na den začali plácat po zádech. To narovnání bude chtít delší čas, nechat věci vyzrát. Ale když budu upřímný, docela se mi vlastně po tom Výběrovském šklebu stýskalo a mám radost,“ dodává Pavlíček.
Radost z návratu má i Vilém Čok, který jako správný rocker považuje Pražský výběr za svou mámu a tátu. „Od konfliktu, který zapříčinil rozpad Výběru, uběhlo dlouhých šest let. Nemyslel jsem si, že se ještě někdy dáme dohromady a šel svou cestou s hrdostí i pokorou. Odmítl jsem se účastnit různých pokusů o navázání pracovních kontaktů s bývalými spoluhráči, protože to bylo zase přes politiku a tímto způsobem jsem to nechtěl. Vždy jsem říkal, že Michael Kocáb má na rozpadu vinu největší, a proto by on měl přijít první s podanou rukou.
Když se tak letos v lednu stalo, uvědomil jsem si, kolik jsem toho s kapelou prožil, co jsme dokázali a co ještě dokázat můžeme. V této kapele jsem profesně vyzrál a vždy jsem tvrdil, že Výběr je moje táta i máma. Proto jsem na nabídku ho obnovit kývl,“ prozradil Čok, který se nebojí, že by členové kapely nápor pěti po sobě jdoucích živých koncertu nezvládli.
„Myslím, že u mě problém s fyzickým vypětím na koncertech nebude. Konec konců daleko starší rockeři dělají live koncerty a vydrží to. Jen to chce mít u ruky dobré technické zázemí, pěkné sestřičky a pár lahví… kyslíku,“ dodává se šibalským úsměvem na tváři Čok.
Po dlouhých letech se do kapely vrací i bubeník Jiří Hrubeš, který s kapelou nahrál její nejúspěšnější album Straka v hrsti a v roce 1985 emigroval. „Pro kluky je to asi trošku jiné, ale já jsem nehrál s Výběrem hodně dlouho. Vlastně od doby nahrání alba Straka v hrsti. Dlouho jsme se neviděli a nehráli spolu, tak si myslím, že to bude navázání opravdového »Ducha Pražského výběru« se vším všudy, jak to bylo, mělo být, i jak to bude,“ dodává Hrubeš, kterého v kapele nahradil Klaudius Kryšpín, který se návratu slavného Výběru taktéž zúčastní. Ten se dokonce kvůli kapele vrátil z Austrálie, kde do té doby pobýval.
„Myslím si, že některé chvíle v životě každého z nás mohou zásadně změnit vše. V našem případě k lepšímu, protože jsme si k sobě opět našli cestu. Máme chuť hrát pohromadě a to je skvělá věc. Za sebe mohu říct, že jsme společně za těch třicet let zažili hodně a většinou to dobré,“ svěřil se se svými pocity Kryšpín, který kvůli kapele od základu změnil svůj život.
„Já jsem se vrátil před šesti lety z Austrálie do České republiky a to na přání kluků, abychom zase hráli, a musím říct, že se tím můj všední život dost změnil. Během těch let jsem se také musel smířit s odchodem nejen maminky, ale před nedávnem i mého tatínka, který byl, nebojím se říct, pamětníkem téměř všeho, co se v Pražském výběru odehrálo. Výběr je jedna velká kapitola mého života a všech přátel kolem mě. Jsem skutečně rád, že dokážeme opět sedět u jednoho stolu. Takových chvil si člověk prostě musí umět vážit,“ dodal Kryšpín
Pražský výběr tour 2012
9. 11. – Praha
13. 11. – Ostrava
15. 11. – Bratislava
21. 11. – Brno
24. 11. – Pardubice
Pražský výběr
Rockový Pražský výběr vznikl v roce 1980 ve složení Kocáb (voc, ks), Pavlíček (lg, voc), Ondřej Soukup (bg) Jiří Hrubeš (bicí) a Jiří Tomek (zpěv, percussions). Repertoár z pera autorské dvojice Kocáb, Pavlíček vznikal velmi rychle a kapela si postupně začala vytvářet svou originální tvář. Hudebníci se začali oblékat do bizarních ne-rockových šatů a oděvů, používali masky, paruky. Příchodem Viléma Čoka na basovou kytaru a zpěv se sestava ustálila v té nejslavnější podobě, tak jak byla vídána na českých pódiích v letech 1981-1983.
V roce 1982 natočil Pražský výběr album Straka v hrsti, které okamžitě skončilo v trezoru a společně s koncerty v Hradci Králové v lednu 1983 vedlo k úplnému zákazu kapely.
Najít nahrávku s pohnutějším osudem je docela těžké: Straka v hrsti se stala dokladem velkého talentu hudebníků a hlouposti komunistického systému. I přes značný počet nejrůznějších historek kolem ohromného úspěchu, následných restrikcí, ba i zásahů pendreků příslušníků VB na silně excentrických koncertech, je na albu Straka v hrsti určitě nejpodstatnější muzika. Nepochybně ovlivněná lecčím snad novovlnním, ale především založená na překvapivých nápadech, značné kompoziční a instrumentální zdatnosti i textech s nečekaně až dadaistickým dopadem. Stejnojmenné debutové album rockového Pražského výběru Straka v hrsti si muselo na oficiální vydání počkat celých šest let. Přesto znamenalo a znamená pojem pro celou generaci rockových fanoušků.
V roce 1987 Pražskému Výběru byl znova oficiélně povolena činnost a kapela natočila ve složení Kocáb, Pavlíček, Čok a Klaudius Kryšpín druhou desku Výběr.
Foto: Roman Černý, Jan Malíř, Supraphon
