Marta Kubišová oslaví 1. listopadu důležité životní jubileum – sedmdesátiny a vydavatelství Supraphon v těchto dnech vydává komplet 6CD s příznačným názvem Marta Kubišová Zlatá šedesátá…
Marta Kubišová do roku 1970 stačila vydat pouze jedno album, avšak veliké množství singlů. Kolekce 6CD provede posluchače tvorbou zpěvačky od jejích jedenadvaceti let, do nečekaného zákazu její umělecké činnosti v roce 1970, tedy do Martiných pouhých osmadvaceti. Byla na vrcholu popularity, tvůrčího zázemí a slibných plánů nejen doma, ale i v zahraničí. Leč, politická zvůle »vymazala« Martu Kubišovou z kulturního světa.
První její rozhlasová nahrávka Mně se líbí, pochází z roku 1963, kdy právě přešla z Divadla STOP! v Pardubicích do plzeňské Alfy. Tam se seznamuje se skladatelem Bohuslavem Ondráčkem a následně i s textařem Janem Schneiderem. Právě na radu Schneidera přijala na konci léta 1964 angažmá do divadla Rokoko v Praze. Tady se už kariéra Marty Kubišové rozjíždí velmi rychle. Přicházejí hity – Loudá se půlměsíc, Víc nechtěl by ani d’Artagnan, Oh, baby, baby nebo Svobodova Depeše.
Marta se objevuje záhy v několika filmech, např. Jak se krade milión, Mučedníci lásky, nebo v tv seriálu Píseň pro Rudolfa III. Právě pro tento seriál vznikla nevinná píseň o svobodě Modlitba. Po vpádu spojeneckých vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna ’68 se náhle stala silně aktálním protestsongem. Moditba pro Martu dávala sílu pokořenému národu… Národ Martu miloval a obdivoval. Opakovaně se stala Zlatou slavicí.
Po nástupu Gustáva Husáka do čela KSČ v roce 1969, byla Marta, s mnoha dalšími osobnostmi, náhle nepohodlná a pomalu mizela z televizní obrazovky a rozhlasových vln… To už působila v uskupení Golden Kids, které sklízelo obrovské úspěchy po celé republice. Zpívala i nadále písně bolavé a do určité míry burcující: Tajga blues 69, Kdo ti radu dá, Ukolébavka pro nenarozené děti nebo Ne. V únoru 1970 přišel definitivní zákaz Marty Kubišové, ojedinělé zpěvačky se zastřeným altem a vyhraněné osobnosti.
Pátrali jsme v archivech po dosud nevydaných písních Marty Kubišové a nalezli ještě v České televizi několik nahrávek: Plují lodi do Triany, Lavička v jasmínu nebo píseň z pořadu Dětský Silvestr Polárka. Jiné, dosud téměř neznámé písně vydaly filmové archivy. Jde o Ztracené tváře z filmu Ztracená tvář (1965) nebo raritní verze písně Víc nechtěl by ani d’Artagnan, zpívaná pouze Martou bez Waldemara Matušky. Pochází z filmu Revue na scestí.
6 CD jsme doplnili raritami ze soukromých archivů. Např. píseň Kdo těm růžím vůni vzal, s textem básníka Jana Schneidera, který dodnes netušil, že píseň byla někdy zaznamenána. Taktéž píseň Vítr mi něco vzal, kde neznáme ani jména autorů a rok vzniku.
Speciální bonus je jediná píseň mimo období let 1963–1970. Vznikla po Chartě 77, její text napsal spisovatel Pavel Kohout a nese jméno Tvé jméno Jan / Pocta Janu Patočkovi.
Neuvěřitelných 125 písní maximálně portrétuje vynikající a zároveň skromnou zpěvačku s osobitým pěveckým projevem, která musela být na dlouhých 19 let umlčena, neboť zpívala o svobodě a chovala se svobodně…
Foto: Supraphon
