Forever young

Když jsme dětmi a máme staršího bratra nebo sestru – bráchu nebo ségru – přejeme si být jako oni. Jsou o něco starší a my k nim vzhlížíme. Mají tolik zkušeností, kamarádů, zážitků a můžou to, co my nemůžeme… ‚Být tak jako můj velký brácha, o pár let starší, jak já se na to těším!‘

1

Když jsem byla malá, napadala mne tato myšlenka velmi často. Přestože byl můj brácha jen o čtyři roky starší, uměl věci, co já jsem neuměla. Navíc měl povinnost na mne dohlížet a věřím, že mu to muselo lézt pěkně na nervy. Já jsem k němu však vzhlížela. Byl to můj velký starší brácha, můj ochránce. Jelikož mě musel hlídat, bral mne často mezi své kamarády a tak jsem s nimi mohla hrát fotbal, střílet prakem nebo doma vyrobeným lukem z laminátové tyče z elektrického ohradníku. Mohla jsem také jezdit z kopce na dřevěné káře a vozit se na pionýru. Prostě paráda.

Tehdy jsem si přála být klukem a tak jsem ve školce odmítala nosit holčičí zástěrky a sukýnky. Na druhou stranu téměř na všech fotkách z dětství, kde mám na sobě oblíbené kostkované kalhoty s kapsami, mám na krku korálky.

Kromě přání být klukem stejně jako brácha, jsem si neustále přála být o pár let starší…

Když jsem chodila do školky, nemohla jsem se dočkat zápisu do první třídy. V první třídě jsem zas záviděla druhákům a po celou dobu prvního stupně základní školy jsem si přála být už ve druhém. V páté třídě jsem si pro změnu říkala: ‚Až budu v osmé, to bude teprve parádní. Už aby to bylo.‘

Těšila jsem se na občanku. Jenže pak přišla osmá třída a zase to nebylo ono. ‚Kdybych už byla alespoň na střední!‘

Celou dobu na střední jsem se těšila na sedmnáctiny. K osmnáctinám zbýval pak ještě rok, ale my jsme s kamarádkou žily v domnění, že hit Pavla Vítka – Má svůj den, který jsme poslouchaly neustále, mluví za všechno. ‚Sedmnáct je přece ten nejskvělejší věk!‘

2

Rok od sedmnáctin uběhl rychle a konečně to bylo tady. Předchozími léty tolik vytoužených osmnáct… ‚Tak takový pocit to je,‘ říkala jsem si v den svých osmnáctin ráno po probuzení. Měla jsem obrovskou radost. Měla jsem osmnáct.

Ještě asi tak dva roky poté jsem si neustále přála mít alespoň o dva, tři roky víc aby mně dospělí brali vážně. Myslela jsem si, že léta navíc mi mohou dát něco, co jsem v tu chvíli mít nemohla.

Na nějaký čas jsem pak přestala svůj věk sledovat. Tolik se toho v mezičase událo a jak to občas bývá, v zápalu snahy a nadšení užít si život občas ztratíme přehled…

A najednou se něco stalo. Měla jsem pětadvacet a dělala si legraci, jak vysoký věk to je. ‚Pětadvacet je čtvrt století! To zní fakt strašně.‘

Ve třiceti jsem se zastavila a poprvé si všimla, že roky, které jsem si nedočkavě v dětství už přála mít, jsou pryč. Uběhla, utekla, proklouzla mezi prsty jako zrnka jemného mořského písku.

Od té doby jsem si každý rok v den svých narozenin vzpomněla na to, jak krásné a bláhové bylo snění o tom, být tak o pár let starší.

Ve třiceti jsem si přála zastavit čas. Už jsem nechtěla být klukem a nechtěla jsem mít o pár let navíc. Něco se změnilo. Toužebně jsem se v myšlenkách vracela k bezstarostným okamžikům plným nespoutané energie, nadšení, poznávání, k romantickým chvílím a naivním představám, k nekonečnému smíchu a partě dobrých přátel. Jenže nic z toho už tu nebylo.

A tehdy jsem si poprvé uvědomila, jak by to bylo krásné mít tak o pár let méně. Vrátit se v čase a zažít to všechno znovu. Anebo ještě lépe, zůstat v tom čase stále. Prostě být forever young…

Moc ráda poslouchám Boba Dylana. Miluji jeho píseň z roku1972, vyšla, když jsem ještě nebyla na světě. A ne náhodou se jmenuje Forever young… jakoby mi text mluvil z duše… V roce 1984 vyšla jiná píseň – Forever young od skupiny Alphaville…nezapomenutelná. I mistr Karel Gott nazpíval na stejné téma úžasnou píseň…

Že bychom občas všichni přemýšleli stejně a přáli si zůstat věčně mladí?

Anebo nám zkrátka chybí jen to, co zmiňuje Bob Dylan ve svém úchvatném textu?

Někomu možná ano jinému jistě ne. Přiznám se, že pro mne je jeho píseň stále velkou inspirací. Prostě – Forever youg…

Forever young, Bob Dylan, 1972

Kéž ti bůh žehná a chrání tě vždy
Kéž splní se, co si přeješ
Kéž můžeš stále něco dělat pro druhé
A od jiných si na oplátku brát
Kéž si postavíš žebřík ke hvězdám
Kéž vystoupíš na každou jeho příčku
Můžeš pak zůstat věčně mlád
Navždy mlád, pořád mlád
Kéž zůstaneš navždy mlád

Kéž vyrosteš a budeš spravedlivý
Kéž vyrosteš a budeš upřímný
Kéž vždycky pravdu rozpoznáš
A uvidíš to světlo kolem sebe
Kéž budeš mít stále dost odvahy
Stát vzpřímeně a být silný
A kéž zůstaneš navždy mlád
Navždy mlád, pořád mlád
Kéž zůstaneš navždy mlád

Kéž budou tvoje ruce stále šikovné
Kéž tvoje nohy zůstanou rychlé
Kéž budeš stát pevně na zemi
I když větry změn tu zavanou
Kéž srdce tvé je stále plné citu
Kéž dokážeš svou píseň stále hrát
Navždy mlád, pořád mlád
Kéž zůstaneš navždy mlád.

Bob Dylan 1972:

https://www.youtube.com/watch?v=NA8Faok9cLo

Forever young, Bob Dylan 1972

May God bless and keep you always
May your wishes all come true
May you always do for others
And let others do for you
May you build a ladder to the stars
And climb on every rung
May you stay forever young
Forever young, forever young
May you stay forever young

May you grow up to be righteous
May you grow up to be true
May you always know the truth
And see the lights surrounding you
May you always be courageous
Stand upright and be strong
May you stay forever young
Forever young, forever young
May you stay forever young

May your hands always be busy
May your feet always be swift
May you have a strong foundation
When the winds of changes shift
May your heart always be joyful
And may your song always be sung
May you stay forever young
Forever young, forever young
May you stay forever young.

Alphaville 1984:

https://www.youtube.com/watch?v=t1TcDHrkQYg

Karel Gott 2001:

https://www.youtube.com/watch?v=z69FesMxnJA

O autorce:

Jana M. Brůžková je obyčejná usměvavá holka z Valašska, motivační koučka osobního rozvoje a také spisovatelka, kterou však v životě potkalo mnohé. Třeba i to, že ji před léty lékaři diagnostikovali rakovinu lymfatických uzlin ve druhém měsíci těhotenství. Jana se rozhodla bojovat a svůj boj se zákeřnou nemocí vyhrát. V průběhu nemoci porodila zdravého syna a teprve poté podstoupila razantní léčbu. V posteli – vleže, na oddělení JIP FN Ostrava Poruba – začala psát do svého zápisníku v tvrdých deskách pro svého syna knihu, pohádkový příběh Skřítkové. Knihu se jí podařilo dopsat do konce a ona se uzdravila. Nedávno tento pohádkový příběh vydala, část výtisků věnovala prostřednictvím Oddělení dětské hematologie a hematoonkologie FN Ostrava a sdružení Haima Ostrava z.s., onkologicky či jinak vážně nemocným dětem a zbývající část knih je v prodeji. Část zisku z jejich prodeje podpoří onkologicky či jinak vážně nemocné děti tohoto oddělení.

Knihu Skřítkové můžete zakoupit v knihkupectvích nebo u Jany M. Brůžkové

(i s věnováním) na e-mailové adrese: JMBruzkova@gmail.com

Více infa: www.projektskritkove.cz

Facebook: https://www.facebook.com/jmbruzkova?ref=br_rs

Foto: Jana M. Brůžková


Warning: A non-numeric value encountered in /data/web/virtuals/80747/virtual/www/wp-content/themes/Newspaper/includes/wp_booster/td_block.php on line 353