Už od roku 2013 se 5. září připomíná jako Mezinárodní den charity, který upozorňuje, proč je důležité pomáhat druhým a že každý z nás má možnost být prospěšný. Charita totiž neznamená jen finanční příspěvek či hmotný dar potřebným, ale má i mnoho dalších podob, jako je dobrovolnictví nebo třeba dárcovství…
„Dobré skutky jsou články, které vytvářejí řetěz lásky,“ pravila humanitární pracovnice a misionářka Matka Tereza, která zemřela 5. září 1997. Právě na výročí jejího úmrtí byl Organizací spojených národů stanoven Mezinárodní den charity, aby podpořil myšlenku této moudré ženy. Každý dobrý skutek je důležitý, i drobná pomoc se cení, protože dohromady vytváří lepší svět.
Pomáhání a solidarita mají v Česku tradici
O Češích platí, že jsou štědrým národem. Už když se podíváme daleko do historie, můžeme vidět, že například vyhořelé Národní divadlo bylo obnoveno díky veřejné sbírce občanů. Máme v sobě zkrátka vžitou solidaritu, která je často vidět také v případě, kdy nastanou různé katastrofické události, jako jsou povodně, tornádo na Moravě nebo i tragické zemětřesení v zahraničí. Tradici u nás mají rovněž spolky, které pomáhají, jako jsou například Skauti či dobrovolní hasiči, velkou podporu mají také nejrůznější neziskové organizace. A hluboce zakořeněné je u nás i dárcovství. „Česká republika má velmi vysokou koncentraci transfúzních stanic, to jinde ve světě nemají. Je to historicky dané,“ vysvětluje MUDr. Richard Král, ředitel sítě plazmaferetických center Amber Plasma. Kromě dárcovství krve se navíc stále více rozrůstá i darování krevní plazmy, z níž se vyrábějí životně důležité léky.
Čtyřicet let dárkyní krve
Mezi dobrovolné dárce patří i jednašedesátiletý Milan Boťcha z Chomutova a jeho partnerka Dana. „Poprvé jsem šla na odběr krve v osmnácti nebo devatenácti letech s tím, že to jen zkusím. Všechno šlo hladce, tak jsem u toho vydržela. Chodila jsem pravidelně až skoro do šedesáti let. Pauzu jsem měla, jen když jsem byla těhotná nebo rodila. Mám za sebou už 161 odběrů,“ prozrazuje pravidelná dárkyně Dana. Společně s ní chodily darovat i obě její sestry, ale také sestřenice nebo neteř. A když se seznámila s Milanem, šla dobrým příkladem i jemu. Milan, který pracuje jako přípravář výroby ve firmě na výrobu autodílů, se však rozhodl pro dárcovství plazmy a nyní má za sebou už sto odběrů. Do odběrového centra v Chomutově dochází pravidelně každých 14 dní, jelikož plazmu je možné darovat častěji než krev.
Důležitá je pravidelnost
Právě díky pravidelnosti se charita a dárcovství stává pro mnoho lidí neodmyslitelnou součástí jejich života, ať už jde o stálé přispívání na neziskové organizace, dobrovolnou výpomoc nebo dárcovství. „Pravidelných dárců máme 60 až 80 %. Závisí to hodně centrum od centra. Máme centra, kde je komunita hodně pevná. Většinou to nejsou jednotlivci, ale skupiny lidí, kteří jsou zvyklí spolu chodit na plazmu a berou to jako společenskou událost. Například už mnoho let k nám pravidelně ve stejnou dobu chodí parta žen z jedné firmy, a pak jdou společně do cukrárny. Jsou to často i sportovní týmy, hasiči, policie, vězeňská služba, ale i pracovníci nemocnic, horníci nebo celé rodiny – generace rodičů a jejich dospělých dětí. Přicházejí pravidelně a těší se, že se spolu zase uvidí, popovídají si, a ještě přitom vykonají dobrý skutek,“ uvádí Richard Král a dodává, že náhled na dárcovství se proměnil i v souvislosti s pandemií covidu-19, kdy se vzedmula vlna solidarity a mnoho lidí si uvědomilo, jak moc je důležité pomáhat. Řada dobrovolníků tehdy šila roušky, když jich nebyl dostatek, pomáhali seniorům rozvážet nákupy či desinfekce, ale také v odběrových centrech pozorovali nárůst nových dárců. „Spousta lidí si uvědomila důležitost dárcovství a do center nám začaly chodit i nové skupiny lidí. Tehdejší krize nám přinesla zejména mladé lidi, v současnosti je průměrný věk dárců okolo 35–45 let,“ říká MUDr. Král.
Konat dobro může téměř každý
„Lidé v nouzi nepotřebují až tak moc peníze. Oni potřebují naše oči, ruce, nohy, srdce…,“ prohlásila Matka Tereza. Důležité je zkrátka nebýt lhostejný! Je samozřejmě skvělé, když jednotlivec, ale i firma či spolek finančně nebo hmotně přispívají na dobrou věc. Ne každý ovšem má tu možnost. Dárcovství je pak příležitost, jak konat dobré skutky i pro ty, kteří v současné ekonomické situaci sami nemají peněz nazbyt a nemohou si dovolit na charitu přispívat. Plazmu či krev totiž může darovat každý dospělý člověk do 65 let (u plazmy by měl být prvodárce do 60 let), jenž splňuje zdravotní podmínky. V případě darování plazmy navíc mohou dárci získat finanční příspěvek, který slouží jako náhrada za náklady na dopravu a čas, který obětovali. Je však mylné se domnívat, že dárci jsou pouze lidé z nižší či střední třídy. „Chodí k nám i lidé z vyšších ekonomických vrstev. Pamatuji si například na dárce, který do centra přijel ve velké limuzíně s řidičem,“ vzpomíná Richard Král.
Darovat znamená lépe žít
Dárcovství navíc často mění i životní styl samotných dobrovolníků. Kromě dobrého pocitu se u pravidelných dárců obvykle mění i stravovací návyky, jelikož aby byla plazma použitelná pro výrobu léků, musí darující před odběrem dodržet doporučený jídelníček, zejména omezit tučná jídla a navýšit pitný režim. „Pravidelnost je dobrá v tom, že si neodvyknete od tohoto životního stylu. Například já osobně chodím darovat každých 14 dní a změnilo to i můj celkový životní styl. Už prakticky nejím tučné jídlo, shodil jsem 14–16 kilo. Vždy už se těším, až půjdu na plazmu znovu. Žiji zdravě a tři dny před odběrem tuto snahu ještě zvýším – dobře se vyspím, dodržím pitný režim a udělám všechno správně tak, abych přišel ve formě a měl plazmu kvalitní,“ říká Král. „Je to hezké, když člověk pomůže ostatním,“ dodává stonásobný dárce Milan Boťcha. A co by vzkázal lidem, kteří váhají, zda se také stát dárci plazmy? „Aby neváhali a zkusili to,“ odpovídá.
Jak darovaná plazma pomáhá?
- Z plazmy odebrané v plazmaferetických centrech se vyrábějí léky, které pomáhají pacientům s širokým portfoliem nemocí. Jsou to poruchy krve a její srážlivosti, dále různé imunodeficience, tedy poruchy imunity. V plazmě jsou imunoglobuliny, které se těmto lidem dodávají. Dalšími skupinami je například neurologie nebo léčba nádorů. Plazmu nelze uměle nahradit, proto jsou pacienti životně závislí na dobrém srdci dárců. Jejich role je nezastupitelná.
- Průzkum Evropské komise (2014) ukazuje, že poptávka po derivátech plazmy roste přibližně o šest procent ročně. Je to proto, že narůstá počet pacientů, které lze léčit léky získanými z plazmy. Důvodem je přesnější lékařská diagnostika, díky níž je odhaleno více onemocnění. Zároveň včasná diagnóza těmto pacientům prodlužuje délku života – a léky proto berou déle.
Například na roční léčbu jednoho pacienta s hemofilií je třeba více než 1200 odběrů plazmy, pro jednoho pacienta s deficitem ALFA-1 více než 900 darování plazmy a na jednoho pacienta s primárním imunodeficitem více než 120 darování. U většiny onemocnění, která se těmito terapiemi léčí, nemají pacienti jinou alternativní léčbu.
Foto: Side-Effect PR
