Česká legislativa lékařům a zdravotnickému personálu neukládá povinnost očkovat se proti chřipce, rozhodnutí tak na rozdíl od zahraniční praxe zůstává zcela na nich. Tato skutečnost samozřejmě negativně ovlivňuje i výsledné statistiky proočkovanosti, které jsou u českých zdravotníků pravděpodobně pod již tak nízkým celorepublikovým průměrem.
V České republice doposud neexistují oficiální statistiky, které by sledovaly proočkovanost zdravotníků a zdravotnického personálu. Kolik se jich každoročně skutečně chrání před chřipkou, lze jen odhadovat. Předpokládá se však, že jejich počet pravděpodobně nepřesahuje ani celorepublikový průměr, který se v posledních letech pohybuje na úrovni pět až šest procent. Přitom Světová zdravotnická organizace každý rok apeluje na závažnost chřipkového onemocnění a doporučuje naočkovat minimálně 30 procent populace a až 75 procent osob v rizikových skupinách.
Každý rok umírá v ČR na chřipku až 2 000 lidí
„Chřipku není radno podceňovat. Jde o vysoce nakažlivé infekční onemocnění s epidemickým až pandemickým charakterem šíření. Původcem onemocnění je virus, který se vyskytuje jako typ A, B nebo C. Nákaza každoročně postihuje deset procent světové populace, v průběhu pandemie dokonce 40 až 50 procent. Na rozdíl od běžných respiračních viróz může mít závažný průběh,“ říká ředitelka protiepidemického odboru Hygienické stanice hlavního města Prahy MUDr. Zdeňka Jágrová (na snímku). V Evropské unii se počet úmrtí v souvislosti s chřipkou odhaduje průměrně na 125 tisíc osob za rok. U nás v České republice bývá každý rok příčinou smrti až dvou tisíc osob, což představuje víc jak dvě procenta všech úmrtí.
Dobrovolnost očkování v ČR vs. povinnost ve světě
Jedinou dostatečně spolehlivou a účinnou prevencí chřipky je očkování.5 Národní imunizační komise ho dle Světové zdravotnické organizace a postupů v ostatních zemích doporučuje především rizikovým skupinám (senioři nad 65 let a chronicky nemocní jakéhokoli věku – tj. osoby s poruchou imunity, pacienti s chronickým onemocněním dýchacího systému, astmatici, lidé s chronickým onemocněním ledvin nebo jater, osoby s chronickým onemocněním srdce a cév, diabetici, lidé s poruchou funkce průdušek a plic) a dále těhotným ženám a lidem přicházejícím do kontaktu s rizikovými pacienty, tedy i pracovníkům ve zdravotnictví a v sociálních ústavech. Nemocný lékař či zdravotní sestra totiž mohou pro oslabené pacienty představovat velkou hrozbu a zdroj vážných zdravotních komplikací.
„Česká legislativa však povinné očkování zdravotníků nijak nedefinuje. Očkování proti chřipce tak zůstává na dobrovolné bázi a na postoji jednotlivých zdravotnických zařízení. Praxe na zahraničních klinikách bývá přitom zcela odlišná. V některých vyspělých zemích se očkování jednoznačně považuje za vhodné opatření přispívající k bezpečnosti pacientů, na některých odděleních je dokonce povinné,“ upozorňuje MUDr. Zdeňka Jágrová. Například v USA je očkování proti chřipce součástí akreditačního procesu nemocnic a je nařízeno pro pracovníky JIP, ARO a některých dalších zdravotnických zařízení. Odmítnou-li se nechat očkovat, musí namísto toho po celou chřipkovou sezónu, tedy několik měsíců, používat ochrannou roušku nebo polomasku. Odmítne-li zdravotník taková opatření, je propuštěn.
V důsledku toho se proočkovanost zdravotníků v USA v sezóně 2016–2017 pohybovala kolem 78,6 procenta, v zařízeních s povinnou vakcinací byla ještě daleko vyšší (96,7 procenta.) Naproti tomu tam, kde nebylo očkování vyžadováno, dosáhla proočkovanost zdravotnického personálu necelých 46 procent.
V evropských zemích se k očkování zdravotníků začíná přistupovat podobně jako v USA. V EU je v naprosté většině zemí doporučené očkování všech zdravotnických pracovníků, příp. zdravotníků v přímém kontaktu s pacienty, anebo se specifickými skupinami pacientů (lidé s oslabenou imunitou a senioři).
Foto: Hygienická stanice hlavního města Prahy
