Na severní straně Lužických hor leží obec Jiřetín pod Jedlovou. Stojí tu dům, v němž nalézají azyl opuštěné maminky s dětmi. Domeček z karet vypráví příběh tří dívek, které se přibližují okamžiku, kdy by měly domov opustit a vydat se na vlastní cestu životem. Během několika měsíců sledujeme Věrku, Martinu a Šárku, jak se dokáží vyrovnat se znevýhodněním, které jim dětství prožité v nezvykle chráněném prostředí, připravilo. Docusoap o dětech, které přerůstají své rodiče a o rodičovské lásce, která překoná všechny nesnáze. Sledujte od neděle 7. září od 17.50 hodin na ČT2.
Šárka Pancová (v době natáčení 15 let, osmá třída základní školy)
Čtyři roky strávené ve sklepě.
Než se dostala sem do Jiřetína, žily samy s matkou ve strašných podmínkách. Čtyři roky byly ubytované v jedné malé místnosti ve sklepě hotelu. Majitel je využíval a pod hrozbou sociálky matce za celodenní práci platil tak málo, že nebylo možné ani pokrýt nájemné, které jim za sklepení dal. Dcera musela spolu s matkou shánět jídlo a základní potřeby k přežití. Nikdy však matku neopustila a vždy se jí zastávala a snažila se ji chránit. S tím přišly i do Jiřetína. Šárka zde při příchodu vše vyřizovala za svou introvertní a bojácnou matku, dokázala se chovat jako dospělá. Dnes Šárka studuje výběrovou internátní školu nedaleko od Jiřetína a staví se na vlastní nohy. Matku, která zůstává v jiřetínském azylu, dál všemožně podporuje. Hlavně psychicky. Matka je duševně velmi slabá a v dětství se pokusila o sebevraždu. Její dcera je důvod, proč dnes myšlenky na sebevraždu vždy zažene. Vzájemně se potřebují a podporují.
Martina Kratochvílová (v době natáčení 17 let)
Když se mámě nechce žít…
Její stočtyřicetikilová maminka Martina, ač není hloupá, prostě rezignovala na život – jen leží a není schopná nic dělat. Martina (spolu s mladším bratrem Michalem) stav své matky velmi silně vnímá a je z toho zoufalá, neví, co si počít. Sociální pracovnice v Jiřetíně uvažují o různých zdravotních zákrocích, o bandáži žaludku a podobně, ale teď to nechtějí s dětmi řešit, čekají, až budou děti starší, aby je teď nezatahovaly do tak traumatických rozhodnutí. Děti mají přesto pochopitelně ten složitý stav neustále před očima. Martina přitom s pomocí jiřetínských sociálních pracovnic bojuje o svou vlastní budoucnost. Teď končí základní školu a nastupuje na střední. Vybrala si obor sociální pracovnice, protože by ráda pomáhala dalším lidem, jak to vidí u svých „tet“ v Jiřetíně. Je přirozeně inteligentní, dostatečně disciplinovaná a spořádaná, na střední školu rozhodně má, jenom ji omezuje handicap, že je silně krátkozraká. Ale i s tím se chce poprat. Brácha Michal je poněkud problémovější, ve škole hodně zlobí a občas dochází na psychiatrii. Je také krátkozraký. Martina, jak se zdá, se tedy možná bude muset postarat i o něj.
Věrka (v době natáčení 12 let, šestá třída základní školy)
Na cestě k osamostatnění.
Věrka nebyla v původním námětu mezi vybranými, jako vhodná vyplynula až na začátku natáčení. Maminka Petra je na Věrku nesmírně fixovaná, patří totiž mezi ty nejméně schopné samostatného života. Věrka je naproti tomu velice bystrá. Věrčin příběh odráží její snahu se alespoň trochu osamostatnit od matky, která jí brání odejít na jinou školu, protože se o ni bojí a je to příliš daleko. Věrka zatím chodí do základní školy v Chřibské, kde kvůli své introverzi zbytečně stagnuje, i když pro ni vzdělání v současné době představuje jedinou možnost, jak si zajistit lepší budoucnost.
Tvarůžkovi
Z ulice rovnou k oltáři.
Mentálně postižená matka Hedvika přišla i s dvěma dětmi do Jiřetína po hektickém životě, kdy přežívali na ulici i s partnerem bezdomovcem. Ten se pak v Jiřetíně objevil taky, sociální pracovnice ho našly, jak přespává nedaleko v jakémsi rozbořeném domě, a dovolily mu bydlet v jednom z bytů jiřetínského azylu, protože vidí, že má družku i děti opravdu rád. Teď po všech peripetiích plánují oba svatbu – a sociální pracovnice jim s tím obezřetně pomáhají. Nese to s sebou spoustu budoucích problémů – rodina si bude muset najít samostatné bydlení mimo jiřetínský azyl a zapojit se do standardního života.
Hana Venturová, vedoucí Domova sv. Máří Magdalény
Přišla s myšlenkou na vytvoření stabilního zázemí a domova s principy rodiny pro handicapované matky s dětmi. Tato myšlenka a její realizace je v České republice zcela unikátní, neboť neexistuje jiný takto vytvořený domov. Haně je 59 let, pochází z Jiřetína pod Jedlovou a je absolventkou teologické fakulty. Působí jako vedoucí Domova. Má praxi z psychiatrie a pracovala jako vrchní sestra. Je styčným bodem celého fungování domova, od shánění peněz na jeho samotný provoz, přes shánění dokladů, vyřizování pracovních a sociálních nutností až ke kousku obyčejné lásky, kterou každodenně předává dětem i jejich maminkám. Ke každé matce a dítěti přistupuje individuálně a snaží se hlavně pro děti zajistit bezpečné zázemí a budoucnost. Zároveň chce, aby přes všechny těžkosti, které už v životě musely prožít, měly dětství, na které budou rády vzpomínat a užijí si ho, jako by vyrůstaly v normálním rodinném prostředí. Je to pro ni těžká práce, ale na druhou stranu je pro ni důležité, že matky mají své děti rády. „To nejhlavnější je, aby maminka a hlavně ty děti zažily úspěch v životě, to je pro mě nejdůležitější v té práci. To poslání – dát těm lidem úctu, která jim náleží a dát jim poznat jejich vlastní důstojnost,“ říká Hana Venturová.
Anotace jednotlivých dílů
1. díl (neděle 7. září ČT2, 17:50)
Během několika měsíců sledujeme Věrku, Martinu a Šárku, jak se pokoušejí vyrovnat se znevýhodněním, které jim dětství prožité v nezvykle chráněném prostředí připravilo. Všechny tři dívky se právě vydávají vstříc životu venku, mimo Domeček. Ovšem každá po svém. Věrka sportovně, Šárka s písničkou na rtech a Martina, bohužel, trochu klopýtavě. V průběhu roku se seznámíme i s dalšími obyvateli Jiřetínského azylu – s rodinou Tvarůžkových, kteří tady oslavili historicky první svatbu. S paní Sztojkovou, napravenou kriminálnicí, jež se pokouší přesvědčit stát, aby jí vrátil do opatrování druhé dítě. A v neposlední řadě i s paní Venturovou, ředitelku Domečku, která se ze všech sil snaží, aby tady všichni nalezli skutečný domov.
2. díl (neděle 14. 9. ČT2, 17:50)
Prázdniny skončily, děti vyrazily z Domečku zase do školy. Jiřetín pod Jedlovou leží až u hranic, na okraji Šluknovského výběžku. Není tu práce, všechny cesty tady končí a chybí naděje na lepší budoucnost. Naše tři hrdinky proto studují a pokoušejí se tak vymanit z uzavřeného společenství azylového domu. Jejich maminky jim při tom sekundují podle svých možností, ale některé z nich se o sebe nedokážou postarat pořádně ani samy a tak se tady mnohdy role obracejí a dcery musí pomáhat jim. V těchto dnech se navíc do Domečku stěhuje nová obyvatelka, údajně již napravená kriminálnice, paní Sztojková.
3. díl (neděle 21. 9. ČT2, 17:45)
Paní Sztojková má za sebou problematickou minulost. Za kapesní krádeže na pražském Václavském náměstí se dostala do vězení a dvě dcery jí byly odebrány do pěstounské péče. Mladší z nich, Adrianu, už má zpátky. Ale podmíněně – jenom když s ní zůstane pod dohledem. Obyvatelům jiřetínského domova, a tedy i Šárce, Martině a Věrce, teď přibyde nová sousedka. Uvidíme, jak se to dotkne toho svérázného a poněkud uzavřeného společenství. Matky, které tady v Jiřetíně bydlí, jsou často na hranici svéprávnosti a od dětství žily v různých ústavech. Takže tady, v jiřetínském domově, s nimi trénují na reálný život. Teď zrovna jedou na trénink nakupování. Předtím fasují peníze ze svých sociálních dávek, které mají uložené v kanceláři, aby neutráceli nad své možnosti. Tentokrát je při tomhle tréninku i Věrka, která už umí číst i počítat lépe než její máma. Nejen kursy nakupování nebo vaření potřebují mnohé obyvatelky jiřetínského azylu. Některé z nich potřebují i kursy čtení.
4. díl
Jiřetínský azyl je určený výhradně pro matky s dětmi. Kromě našich tří protagonistek, Šárky, Martiny a Věrky, které statečně bojují o svoji budoucnost jak ve škole, tak doma, je v Domečku ale jedna výjimka. Žije tu totiž i jeden muž – pan Tvarůžek. Jeho partnerka Hedvika se dostala do Jiřetína s jejich společnými dětmi. Pan Tvarůžek tak dlouho přespával v nedalekém zbořeništi, aby mohl být rodině blíž, až ho v azylovém domě ubytovali také. Teď chystají svatbu. Celé osazenstvo Domečku jim pomáhá, jak to jen jde, a všichni s napětím sledují, jestli se svatba nakonec uskuteční.
5. díl
Šárka s Věrkou zatím v Domečku, za celá ta léta, co tady se svými maminkami bydlí, nezažily svatbu. A vlastně ani nemohly, protože pan Tvarůžek je mezi zdejšími obyvateli jediný chlap. Šárka je na výběrové základní škole v Děčíně a Věrka zůstává v základní škole v Chřibské, kam chodí i všechny ostatní děti z Domečku. Věrka se ve škole, i přes svou tichou povahu, začala mnohem více prosazovat. Zdá se, že se vůdčí role v kolektivu zhostila mnohem lépe, než od ní původně všichni čekali. Paní Sztojková se i s osmiletou dcerou do Domečku přistěhovala nedávno. Pochází původně ze Slovenska, neumí číst ani psát, za krádeže byla ve vězení, kvůli čemuž jí byly odebrány děti. V Domečku se snaží ukázat, že se změnila, aby jí úřady vrátily zpátky i druhou dceru. Ovšem její pracovní angažmá v místním podniku zatím nevypadá vůbec dobře.
6. díl
Martinu jsme v minulém díle opustili v momentě, kdy to s ní ve škole začalo jít z kopce. Od výuky utíkala zpátky k mámě, do Jiřetína. Tvrdila, že ji trápí celá řada zdravotních potíží – od průdušek, přes bolesti hlavy až po žlučník. Martina se také na začátku školního roku přihlásila do různých kroužků, ale postupně je všechny opustila. Ukazuje se navíc, že Martininy absence budou mít možná neblahé následky pro její další setrvání ve škole. Mladší Šárka školu naopak zvládá bez problémů, zapojila se mezi spolužáky, zkouší s pěveckým souborem. I nejmladší Věrce se v šesté třídě daří. Ač ji učitelé dlouho považovali za outsidera, mezi spolužáky se prosadila a v týmovém klání nakonec její družstvo zvítězilo. Školní rok už tradičně zakončují obyvatelé Domečku týdenní dovolenou na jezerním koupališti až u Opočna, aby maminky aspoň jednou ročně změnily vzduch a přišly na jiné myšlenky. Protože potom je čeká další rok, kdy se budou připravovat na to, až konečně, jednou, se svými dětmi odejdou do běžného života ven, za zdi bezpečného Domečku.
Domeček z karet
Stopáž: 6×26 minut
Rok výroby: 2013
Režie: Jan Reinisch
Scénář: Marta Fenclová, David Musil
Dramaturgie: Filip Novák
Střih: Krasimira Velitchková
Kamera: Jan Reinisch, Jiří Krejčík, Miroslav Šnábl, Tomáš Svoboda, Slavomír Bouček
Výkonný producent: Roman Blaas
Kreativní producent: Martina Šantavá
Účinkují: Věra Fiedlerová, Martina Kratochvílová, Šárka Pancová a další.
Foto: Česká televize
