Hokejová legenda Jiří Holeček, šéfka společnosti, prezidentka nadace a vnučka známého výtvarníka Karolína Milerová a zoolog Evžen Kůs se představí v další Show Jana Krause. Premiéru dalšího dílu třetí série Show Jana Krause uvidíte v pátek 17. května od 22.20 hodin na Prima family.
Jiří Holeček – hokejová legenda, devětašedesátiletý někdejší špičkový hokejista si titul nejlepší brankář na mistrovství světa »vychytal« celkem pětkrát. Tento rekord dosud nikdo nepřekonal. Říkalo se mu Holendr nebo Holas a díky jeho mrštnosti třeba i Fakír nebo Živé lano. Jeho předností byly totiž vynikající reakce a mimořádně rychlá práce nohou. Během své veleúspěšné kariéry hrál za Slavii, Spartu i za Košice. Před zápasy prý nervózní nebýval. „Ale člověk musí být tak nějak správně nažhavenej a musí mít chuť soupeře zničit,“ směje se. Nejslavnějším se stal, když působil ve Spartě. Za vše mluví, když byl před pár lety vyhlášen za nejpopulárnějšího hráče HC Sparta všech dob. Po skončení aktivní kariéry působil jako trenér v Čechách i v Japonsku. Po revoluci prorazil velmi úspěšné v novém oboru: v reklamě. Založil si dokonce svou vlastní agenturu. V roce 2002 založil s bývalým kolegou Višňákem především jen tak pro radost hokejovou brankářskou školu, která přes léto funguje v Pelhřimově.
Karolína Milerová – vnučka legendárního výtvarníka, autora Krtečka, je ve svých 23 letech šéfkou společnosti Little Mole a prezidentkou Nadace Zdeňka Milera a budoucnost »Krtka« je v jejích rukách. „Chci Krtka dostat do světa. Když to neudělám já, neudělá to nikdo,“ říká blondýnka, která chce s Krtkem dobýt Hollywood. „Dědeček měl velký sen. Proslavit Krtka v Americe. Nepodařilo se mu to. A já bych to chtěla udělat,“ říká Karolína. Zdeněk Miler na svou vnučku převedl práva na Krtka ještě předtím, než zemřel. Ještě za jeho života spolu založili Nadaci Zdeňka Milera, která má pomáhat hlavně výtvarnému nadání dětí, „aby se nebály projevit svou fantazii,“ jak říká Karolína. „Měli jsme s dědečkem velmi úzký vztah už vzhledem k tomu, že jsem jeho jediná vnučka. Milovala jsem ho. Odmalička mě dost rozmazloval. Byl úžasný a dobrosrdečný. Nikdy mi za nic nehuboval.“
RNDr. Evžen Kůs – zoolog, který se mj. soustřeďuje na sexuální život zvířat a který je autorem knihy „Dá mi? Nedá mi?“ s podtitulem Pohledy do sexuálního života zvířat. Již pětatřicet let pracuje v pražské ZOO. „Stejně jako mezi lidmi, i mezi zvířaty existuje sympatie a antipatie. Některá manželství zvířat se proto zkrátka nepovedou,“ vysvětluje. „V ZOO mají vzácná zvířata, jimž horko těžko ve světě seženou partnery a zvířata si na sebe celý život nezvyknou. Potomka nezplodí a někdy to dospěje – jako u lidí – tak daleko, že dojde na vraždu. Jindy přivezeme třeba samičku, která na pohled není nic moc a pro samečka znamená něco naprosto neodolatelného. Stejně jako v lidském světě, kde některé nikterak atraktivní dámy nemají o milence nouzi,“ směje se Kůs. Vysvětluje také, proč třeba pro některé šlechtěné feny mají kouzlo voříšci z ulice: „Cítí z nich prostě zdravé geny,“ říká zoolog. Dodává, že podobně jako u lidí má i mezi zvířaty, co se týče páření, většinou hlavní slovo samička. „Když se jí samec nezdá, nemá šanci.“ Naprosto hlavní slovo ve výběru partnera mají třeba takové druhy jako tetřívci nebo rajky: „Samečci se před samičkami producírují a ty si jen vybírají. Připomíná to situaci na pláži nebo ve fitku, kdy pánové zatáhnou břicho, vypnou prsa a předvádějí se před přítomnými krasavicemi,“ říká zoolog. Mezi zvířaty jsou při námluvách běžné zvyky, které se mezi lidmi také nosí: Třeba když se slečna nechává rozmazlovat dárky. „Krab při námluvách nikdy nejde s prázdnou. Vždycky přinese v klepetech kus chaluhy nebo něco jiného k snědku. A když samička mouchy kroužilky přijme od samečka hmyz, je to jasné svolení k sexu.“ Kůs říká, že slova filozofů o záviděníhodné svobodě zvířat jsou nesmyslem. „V přírodě má vše daná pravidla, jsou jasně vymezená teritoria a to, co si k sobě zvířata mohou – třeba i v rámci námluv a páření – dovolit.“ Zaujetí člověka sexem má podle Kůse nepochybně své kořeny i v živočišné říši. „Proslulí jsou v tomto směru šimpanzové Bonobo, u nichž je pohlavní akt nejen snahou o zachování rodu, ale i běžnou součástí společenské komunikace. Dokonce přispívá ke snižování agresivity a nervozity ve skupině,“ prozrazuje Kůs,. Takže člověk není jediným tvorem, který souloží čistě pro radost. „A pak že slogan Make love not war vymysleli hippies!“ dodává.
Foto: TV Prima
