Cesty domů už se natáčely leckde. Ale koncem října vyjel štáb na jedno hodně bizarní místo, na něž asi nikdo jen tak nezapomene. Natáčel se noční obraz na velké skládce kousek za Prahou, kde se odehrávala velmi smutná a emotivní scéna. Václav Janák tu našel svého syna. Což uvidíte v pondělí ve 156. díle Cest domů.
Nejenže byla tma a kolem jedenácté večer už i pořádná zima, ale ještě padla mlha, takže už sama cesta autem na smetiště byla tak trochu jako noční bojovka. Když všichni dorazili k nevábné haldě, jejíž obrysy jen tušili, rychle si dávali poslední cigaretu – na smetišti byl přísný zákaz kouření – a přezouvali se do holínek. A postupně šlapali na upěchovanou hromadu zaházenou hlínou.
Vyšli až do výšky sedmi metrů, kde byl udusaný plac, který ozařovaly filmařské lampy, ale smetiště místy dosahovalo až pětadvaceti metrů. V tu chvíli byli všichni vděční za tmu a mlhu, která milosrdně zahalovala skutečný rozměr skládky. Ono bohatě stačilo to, co z ní bylo cítit. Když si smetiště chvílemi »odfouklo«, citlivějším náturám se nebezpečně zvedal žaludek. „Tady je tak hnusně, že snad i krysy odsud musely utéct,“ prohlásil režisér Jaromír Polišenský, když hledal nejlepší místo pro záběr. S holínkami a baterkou-čelovkou vypadal, jako když se chystá sfárat někam do dolů. Když pak řidič obrovského buldozeru rozsvítil světla a o něco víc ozářil nevzhledné haldy, všichni si připadali jako v nějakém katastrofickém sci-fi filmu. Pánové-hračičkové zůstali ohromeni velikostí zmíněného stroje a bylo vidět, že by si nejraději na chvíli vyměnili místo s jeho řidičem.
Nikdo v tu chvíli nezáviděl hercům, kteří měli přijít na »scénu«. Petrovi Štěpánkovi a Aloisi Švehlíkovi, ale hlavně Mílovi Tichému, který si musel mezi odpadky lehnout zabalený v koberci. Míla od maskérek patřičně nalíčený jako několikadenní mrtvola vypadal jako zombie, který se chystá na halloweenskou party. Postával spolu se štábem nad rozloženým tepichem, jako kdyby čekal, až se koberec sám vznese. A vtipkoval o tom, že jeho poslední záběr v seriálu je opravdu stylový. Pak si lehl na koberec a nechal se do něj zabalit. Několik rekvizitářů ho popadlo a odstěhovalo jako anakondu o pár metrů dál na kraj jedné z menších hald. Režisér na zabaleného Mílu naházel ještě pár odpadků. „Pojďme rychle, ať tam ten kluk neleží moc dlouho,“ soucítil s mladším kolegou Alois Švehlík. „Nebyla to příjemná scéna. Zima mi nebyla, ale ten zápach se nedal skoro vydržet. Na tohle natáčení asi jen tak nezapomenu,“ říkal Míla, když ho rekvizitáři z koberce zase vybalili.
„Smetiště bylo jedno z nejzvláštnějších míst, kde jsem natáčel. Tam bych opravdu nemusel trávit víc dní, ani hodin. Diváci mají štěstí, že televize díky bohu nepřenáší pachy. Protože to, co jsme tam my cítili, bylo něco strašného. Strašná byla i situace, která se tam odehrávala. Byla emotivně tak vypjatá, že se člověk pak soustředil jen na ni a neřešil to, co je kolem něj, a nepodléhal atmosféře toho místa. Ale říkal jsem si: Buďme rádi za tmu a mlhu, protože kdybychom viděli všechno, co bylo kolem nás, bylo by nám asi ještě hůř,“ říkal Petr Štěpánek.
Foto: TV Prima
