Dirigent, který šíří slávu české hudby daleko za hranice naší země, právě slaví osmdesátku. Žák Václava Smetáčka a Václava Neumanna začínal s jazzem a poté během své (stále nekončící) kariéry prošel mnoha komorními i symfonickými tělesy (Komorní harmonie, Sebastian orchestr, Česká filharmonie, Slovenská filharmonie, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Královská filharmonie Liverpool, Český národní symfonický orchestr). K narozeninám významného dirigenta vydává Supraphon pod názvem The Gold Collection více než pětihodinový výběr z jeho nahrávek.
Jak jste přijal myšlenku dramaturgie Supraphonu, že k vašemu jubileu vydá výběr v kompletu 4 CD?
Velmi mě to zaskočilo a současně dojalo. Nikdy jsem nečekal, že se něco takového přihodí. S tou myšlenkou přišel sám Supraphon. Tenhle komplet mě moc těší, obzvláště proto, že pokrývá nejkrásnější období mého nahrávání. Takže opakuji: velká radost!
Kompilace obsahuje nahrávky z let 1981 – 1989; pak, jako šéfdirigent v Liverpoolu, jste už asi nahrával pro zahraniční firmy…
Je to tak, od přelomu 80. a 90. let, jsem v Liverpoolu hodně nahrával pro jiné firmy, se kterými měla liverpoolská filharmonie smlouvu. Uvedené supraphonské období pro mne ale bylo báječnou dobou. Byl jsem tehdy druhým dirigentem České filharmonie, přičemž její šéf Václav Neumann byl ohromně velkorysý člověk: dával mi příležitosti k nastudování velkých kompozic, například Sukových symfonických skladeb. Takže tohle necelé desetiletí pro mě bylo opravdu velmi šťastným obdobím.
Zároveň šlo tehdy o jedny z prvních nahrávek pořizovaných u nás na digitál; uvědomoval jste si to a přizpůsoboval jste nové technologii způsob nahrávání?
Ano. Ten přechod byl opravdu zvláštní. Než jsme si zvykli na nový zvuk, připadal nám tak trochu cizí, trochu… jak bych to řekl? … neznámý. Ale mělo to jednu ohromnou výhodu: celý repertoár se točil znova! Kdy se vám to stane?
Vzpomínáte si na svoji první nahrávku pro Supraphon?
To víte, že si na ni vzpomínám! Bylo to v roce 1961 ve studiu Domovina, točila se deska s Mozartovou velkou serenádou B dur pro dechové nástroje a kontrabas. Byl to pro mě obrovský zážitek.
Celým vaším jubilejním čtyřcédéčkem prolíná hudba Josefa Suka. Čím je pro vás tenhle skladatel?
Josef Suk je centrálním bodem zájmu mých posledních desetiletí. Dopracoval jsem se k tomu, že jsem měl možnost jeho velká díla dirigovat; to se každému nepoštěstí. Musíte mít orchestr, který je technicky schopný taková díla hrát, a sám musíte umět takové kompozice správně pojednat. Ty skladby jsou velké, složité a nádherné; tak abyste něco nepokazil.
Během svého jedenáctiletého působení v Liverpoolu jste hodně propagoval českou hudbu; slyšeli na ni Britové?
Ano, a žádali ode mne další a další české skladby. Sukův Asrael, kterým jsem tam své působení zahájil, je naprosto uchvátil, a chtěli slyšet od tohoto skladatele prakticky všechno. Taky jsme tam nahráli všechny jeho velké symfonie, ale oni chtěli další od jiných komponistů, tak jsme hráli Nováka, Janáčka, Martinů… Zájem o českou hudbu tam byl obrovský, ani jsem to takhle neměl v plánu – to se prostě přihodilo.
Z rukou královny Alžběty II. jste obdržel Řád Britského impéria. Co to pro vás znamená?
Je to zvláštní. Nikdy jsem nečekal, že by se něco takového mohlo přihodit, a když se to stalo, byl jsem z toho docela… ztrémovaný. Myslím z toho předávání, protože na tyhle věci nejsem stavěný. Ale musím vám říct, že mě to hřeje; lhal bych, kdybych tvrdil, že mi to je jedno.
A taky jste dostal vysoký český řád. Dá se říct, které ze jmenovaných vyznamenání je pro vás víc?
Obojí je pro mě nejvíc. Tu českou medaili mi udělil Václav Havel, nejlepší prezident, kterého jsme měli, se kterým jsem se navíc od mládí kamarádil.
Během koncertu k vašim narozeninám v rámci festivalu Prague Proms jste převzal Diamantovou desku za 635.000 prodaných zvukových nosičů – a to se týká jenom Supraphonu, jde tedy jen o výsek vaší nahrávací činnosti.
Tohle číslo jsem se dozvěděl teprve nedávno – a přiznám se, byl jsem z něj zaražený. Já na tyhle věci opravdu nemyslím, a když se přihodí, jsem z nich zaskočený. Ať se to týká všelijakých řádů a vyznamenání, o kterých už jsme mluvili, nebo Diamantové desky za takové množství prodaných nosičů. Ale bylo to hezké – na ten večer jsem se těšil a dělá mi to radost.
Foto: TV Prima, Supraphon
