Zdeněk Svěrák – Jaké je to asi v čudu

Knih pro děti není nikdy dost. A hezkých, co dávají radost, vítám v každém směru. Zdeněk Svěrák je pro mě zárukou kvality, že se mně i mým dětem bude kniha líbit. A tato není výjimkou. Je to soubor pohádek a textu písní s nádhernými ilustracemi Vlasty Baránkové. Kniha je určena dětem od osmi let, ale jak jistě víte, dospělákům udělá radost také. Mnohdy mi přijde, že na večerní čtení pohádek dětem se těším více jak oni.


Najdeme tu texty známých písní jako Dělání, ale i pro mě méně známých jako Barbora píše z tábora. Možná ji znáte, ale já ne. A upřímně mě pobavila. Hlavně popis vedoucí tábora mě rozesmál. Jinak pohádky jsou moc hezké, ale delší. A víte jak to je, děti je chtějí slyšet až do konce. Takže počítat s časem, anebo nechat děti ať si čtou sami. Bavit je to bude určitě. Moc se mi líbila pohádka O hasicím přístroji. To byl jeden statek, na kterém na dvoře visel hasicí přístroj. Pejsek s kočičkou se mu smáli, že je neužitečný, že tam jenom leží, že je prostě k ničemu. Hasicí přístroj byl z toho smutný, ale tušil, že i na něj přijde řada. Jednou si chlapeček i přes zákaz hrál ve stodole se sirkami. Začalo hořet a zvířátka volali o pomoc. Kočce ve stodole zůstali koťátka. Ta byla nejvíc šťastná, když statkář vzal hasicí přístroj a zavčasu jím oheň uhasil. Od té doby pejsek s kočičkou mluví o hasicím přístroji s uznáním a děkují mu za záchranu. A takových milých pohádek je tam více. Třeba Jak se hadici narodily děti a jak je Radovan zachránil nebo Jak Radovan s Kateřinkou vymysleli psí ukolébavku. Už jen názvy pohádek mi vyvolaly úsměv na tváři. Pokud máte chuť na nápadité pohádky, které ještě neznáte, tak vám vřele doporučuji tuto knihu.

Foto: Nakladatelství Fragment