Když je zdraví, tak se všechno spraví. Malinko jsem si zarýmovala, protože když nad tím přemýšlím, tak je to střed spokojenosti. Od toho se odvíjí další pocity. Když ho člověk má, připadá mu to jako normální stav a když nemá, tak nad tím začne opravdu přemýšlet. Až jsem měla menší zdravotní problémy, začala jsem se o zdraví zajímat. Jedna kamarádka mě nasměrovala na etikoterapii, tedy léčbu mravností. Vychází z toho, že existují negativní pocity jako závist, nenávist, křivda, zloba, lítost, strach nebo trápení za jiné. Když to shrnu, tak veškeré diagnózy vznikají, když se naruší lidská duše. Věřím tomu. Toto téma mě velmi přitahuje, a tak mě zaujala i tato kniha.
Není to zcela jednoduché čtení, je zde hodně psychologie, vysvětlování a tak jsem ji četla po chvílích. Taky se přiznám, že některé detailní chorobopisy jsem zrychleně přelítla. Podrobně by mě to zajímalo, kdybych tuto nemoc měla.
Kniha je rozdělena na dvě části. První je shrnutí jak nemoc brát a co v ní vidět. Upozorňuje, že rozpoznáme třísku v oku druhého, ale přehlížíme trám v oku vlastním. Vysvětluje jak brát nemoc jako cestu k sebepoznání a seberealizaci. Ukazuje na klasickou medicínu, která když to zjednodušeně řeknu, přesouvá symptomy od jednoho orgánu k druhému. Například když navštívím lékaře kvůli žaludečním obtížím vyvolaným nervozitou, odnesu si nějaké léky, které mi chemicky zablokují nervy mezi žaludkem a psychikou, což zabrání jejich vzájemné komunikaci. Odstranění bolesti je dočasné. Pokračuje se k chirurgii atd. Jako alternativní řešení se nabízí přesun symptomů z oblastí těla do oblasti duševní. S jistým nasazením je pak možné rozpoznat duševní kořeny žaludečních bolestí. V druhé části se kniha věnuje několika hlavním nemocem určitých části lidského těla. Začíná se výkladem o rakovině, pokračuje se pak od hlavy až po patu. Vše je popsáno detailně a srozumitelně. Nejsou tu zmíněny všechny nemoci, to by se do jedné knihy určitě nevešlo. Ale takové nejčastější problémy ano. Třeba u chodidel se zabývá hlezenním kloubem, kuří okem, mykózou nohou a bradavicí na chodidlech. Na závěr každého tématu jsou otázky, které by nám měly pomoci si uvědomit spojitost s problémem. U bradavic je to: „Co jsem schoval, když se objevila bradavice?“ Je toho samozřejmě více, to je jen pro ukázku.
Doktoři jsou důležití, to je bez diskuse. Ale je dobré zkusit přemýšlet i jiným způsobem, než vezmu si prášek a to mi pomůže. Jsem moc ráda za tuto knihu. Vím, že si v ní budu často listovat a číst si. Toto téma je pro mě víc jak zajímavé a vřele doporučuji.
Foto: Nakladatelství CPRESS
