Na tuto knihu jsem četla rozporuplné reakce. Byla jsem zvědavá, jak se bude líbit mně. Zatím jsem od autorky nic nečetla a nevěděla jsem co očekávat. A jsem nadšená! Výborný román, který mě zaujal a nutil mě číst do noci, abych se dozvěděla, jaký bude závěr. Možná to na někoho dělá dojem povídkové knihy. Ale není to pravda. Příběhy jsou skvěle promyšleny a propojeny.
Vždy jsem se těšila, o kom bude další kapitola a jak je spojena s předešlými osobami. Je to kruh, kde první postava otevírá děj a zároveň ho prostřednictvím jiné osoby uzavírá. Skoro všechny postavy mi byly sympatické. Pokud nebyly a dělali blbosti, dostaly od života facku, aby se vzpamatovaly. Psychologicky byly dobře vykresleny, a tak jsem chápala, proč a jak to dělají, i když jsem s jejich chováním nesouhlasila. Závěr byl zvláštní a nevím jak ho vzít? Je to opravdový konec? Nebo si mám domyslet svůj? Ach jo, já mám prostě ráda uzavřené, jasné konce, ať jsou jakékoliv….
V první kapitole se seznamujeme s osmadvacetiletou Rebekou, která má ženatého milence Martina. Sleduji její pocity a jsem zvědavá, jak se jejich vztah bude vyvíjet. Martinova manželka Karolína dostane prostor v druhé kapitole. Marně touží po dítěti. Dočká se ho? Je na svůj sen upnutá až příliš. Ustojí to jejich manželství? Třetí kapitola je věnována Milušce, která je manželkou kolegy Karolíny. V druhé kapitole byla o ní zmínka s jistou spojitostí. A tak se seznamujeme s dvanácti ženami, které jsou někým vždy propojeny a potkávají se náhodně, někdy plánovaně po celou knihu. Nechybí zápletka, kdy se něco někde ztratí. Byla jsem překvapená, jak se to vše zamotalo. Velmi mě dostala kapitola patnáctileté puberťačky, která má vše na co si vzpomene, kromě pozornosti rodičů. Nebo kapitola o důchodkyni, která je sama. Aby se něco kolem ní dělo, koná kraviny ve formě jednodenních předváděcích zájezdů.
Styl autorky je čtivý. I když používala mnohdy komplikované souvětí, které jemně nedávalo smysl. Nějak mi šlo vše dobře dohromady. Myslím, že každý si zde najde sympatickou postavu a naopak. Nejspíš se i v některé pozná. Není tu žádné velké drama ani zamilovaná romance. Kterékoli ženě se děje něco netypického, má trápení, není spokojená. Nevěřila si, nebo ji nebylo dáno to, co si vysnila. Je to jako ze života, někde to skončí dobře, někde ne. Závěr vyznívá smutně. Je fakt, že to není sluníčková kniha. Ale to mi nevadí. Zase je to něco jiného a depresivní určitě pro mě nebyla.
Mně se líbila. Snad proto, že mám ráda příběhy. A zde je jich hned dvanáct.
Foto: Nakladatelství Motto
