Sérii Deník Mimoňky má ráda nejen moje dcera Anetka (11let), ale i já. Když se dozví Anetka o novém díle, hodně prosí, ať ho seženu. Někdy ho dostanu jako recenzní výtisk, někdy koupím. Peníze za knížky mi není líto utratit. Tentokrát děkuji nakladatelství Mladá fronta za recenzní výtisk. Jakmile kniha přišla, Anetka si ji vzala a četla ji jako první.
Její vyjádření ke knize zní: »dobrý a je to sranda«. Jak vidíte, Anetčino hodnocení ke knize je velmi strohé, ale vystihující. Moc jsem se toho nedozvěděla a se zvědavostí jsem se dala do čtení i já. Tentokráte budu kritizovat z pozice dospěláka. Dle mého, tento osmý díl řadím mezi ty slabší, netroufám si říct nejslabší, protože jsem tři díly nečetla. Na Mimoňce mám ráda humor. Hlavní hrdinka Nikky nejde pro trapasy daleko a vždy se mi líbilo, jak je uměla otočit ve své plus.
Jako mínus vidím děj, který se odehrává v jednom dnu. Z toho dvě třetiny tvoří fantazie, kdy Nikky omdlela a na chvíli se dostala do pohádkové říše. Přiznávám, že mě to nebavilo. Její kamarádky zastávaly úlohu nějaké pohádkové bytosti. A Nikky se jim snažila pomoci, aby např. Karkulku nesnědl vlk. Což mi vtipné nepřišlo, protože pohádka je klasika. Kdyby si vytvořila nové pohádkové postavy, tak by to bylo pro mě určitě lepší. I když já vím, že nejsem cílová čtecí skupina.
Třetina knihy, která se odehrává v přítomnosti, se mi líbila. Vyzdvihuje kamarádky a sourozenecké pouto. Velmi roztomilá byla mladší sestra Nikky – Brianna.
Nikky se ocitla v pohádce, kde jí hrozilo nebezpečí. Když ji přijde na pomoc dobrá víla Brianna, jež vypadá jako její sestra, Nikky si uvědomí jak moc ji má ráda. To bylo hezké.
Text je opět psán v deníkové formě s častými odstavci a proložený vtipnými obrázky. Takže přes to, že kniha vypadá na dlouhé čtení, jsem ji měla přečtenou za necelé dvě hodiny.
Dle Anetky soudím, že holkám se kniha bude líbit a to je důležité. Takže vzhůru do překombinovaných pohádek.
Foto: Nakladatelství Mladá fronta
