Doslechla jsem se z ověřených zdrojů (od studentů), že na některých pedagogických fakultách označili knihu našeho nakladatelství za skandální a nedoporučují, aby ji budoucí pedagogové vůbec četli, natož doporučovali dětem. Netuším, proč a koho Soňa Ticháčková, která »pacifikuje« třídu »nevychovanců« tak může dráždit. Prý je v textu příliš násilí. To může říct jen ten, kdo z textu nepřečetl ani písmenko. Nebo ten, který se potřebuje zviditelnit, a teď je téma násilí víc než moderní a neuchopitelné a nenapadnutelné!
Knížka Jiřího Holuba Jak se zbavit Mstivý Soni je psána v nadsázce, pohledem dítěte, o žádné násilí se nejedná. Jde o úsměvné škádlení dvou stran: učitelky a žáků. Žáci zlobí, paní učitelka se snaží je usměrňovat. Spíš bych knížku označila za oslavu nelehké práce pedagogů (a z jejich reakcí vím, že takto se na knihu dívají). Kdo knížku četl, nezhrubl, nestal se z něho násilník. Smál se – dospělí si vzpomněli na své roky ve škole, děti se dobře bavily a ČETLY!
Osobně si myslím, že by kniha měla být pro studenty – budoucí pedagogy – povinná. Aby věděli, do čeho jdou, co všechno je při výuce může potkat.
Na závěr si dovoluji uvést citaci z recenze Mileny Šubrtové z 1. 2. 2012 (www.iliteratura.cz): „Holub … využívá … nadsázku, s níž některé epizody ústí až v groteskní či absurdní finále. Pointy řady žábokudelských kousků si koledují o kritiku z pedagogických pozic. Zvířata se zde kradou ze zoologické zahrady, netopýr obalený v cementu je vyprán v automatické pračce, při cestování vlakem přijde k újmě několik starších spoluobčanů a ostatně i samo východisko zápletky – snaha zlikvidovat učitelku – by se mohlo jevit jako zavrženíhodné. Holubovo vyprávění však není míněno smrtelně vážně a proti případnému zneužití (na přebalu knihy se vyjadřuje naděje, že »příhody dětí, rodičů i učitelského sboru /…/ vám přinesou spoustu legrace a inspirace pro vlastní rošťárny«) se brání právě absurdními hyperbolami, jimiž lechtá čtenářovu bránici.“
Patří tedy Holubova mstivá Soňa mezi zakázané knížky nebo nepatří? Jsem přesvědčena, že nikoli.
PhDr. Jana Semelková, redaktorka JaS nakladatelství
Foto: JaS nakladatelství
