Nejvíce mě kniha zaujala hlavní myšlenkou. Celá rodina věří, že nástupem října, budou mít jeden měsíc smůlu nejen na úrazy. Dle mého to opravdu funguje. Když na něco moc myslíte, tak to přivoláte a stane se to. Je to síla myšlenky. Dávejte si pozor, co si přejete! Myslete více na optimistické věci, což je asi nejlepší rada. Další poučení z knihy zní, že malým dětem se špatné události uloží do podvědomí a jednou si na ně vzpomenou.
Cara žije se svou matkou, o rok starší sestrou Alicí a stejně starým nevlastním bratrem Samem v malém městečku v Irsku. Když přijde říjen, maminka celý dům zabalí a vypolstruje, aby předešla úrazům. Rodina tomuto měsíci říká smolná sezóna. I když se snaží úrazům předcházet, tak se stávají. Tu Alice spadne ze schodů, tam se na Caru zhroutí polička s knížkami nebo Sama trefí tenisový míček do pusy. Není den, aby se někomu něco nestalo. Je to náhoda, neštěstí nebo se to děje naschvál? Cara začíná vyprávět svůj příběh se jménem své kamarádky Elsie. Najednou se vytratila a nikdo o ní neví. Cara se svými sourozenci po ní pátrají a konečně se stanou k sobě upřímnější. Ne že by si lhali, jenom si neříkají pravdu. Vyprávění je obestřeno tajemnem a nadpřirozenem. Vůbec mi to nevadilo. Vše se navzájem doplňovalo a příjemně spolu ladilo. Cara je v předposledním ročníku. Ve škole je známa hlavně díky Alici, která chodí o čtyři roky starším muzikantem, což všem imponuje. Podaří se Caře malinko zviditelnit díky velkému večírku, který chce zorganizovat? A chce na sebe upoutat pozornost nebo chce zapomenout na smůlu, která ji provází?
Kdybych knihu četla jako náctiletá, byla bych z ní nadšená. Ale je mi o dvacet let více a už mě tolik nebaví číst o pocitech mladé holky, která si nechce vzpomenout na minulost, protože ví, že se stalo něco špatného. Velkým plusem knihy je postupné odkrývání minulosti. Skoro až do konce jsem nevěděla, co se přesně stalo. Závěr se opravdu povedl. Byl překvapivý a obsahoval víru v lepší zítřky. Hrdinové se odrazili ode dna a s nadějí koukají vpřed. Smířili se s minulostí.
Zamilovaná linka je v románu obsažena okrajově a moc mile. Líbilo se mi vykreslení vztahu Cary a její lásky. Nebudu vám nic přibližovat, abych něco víc neprozradila. Byla by to škoda. I když náznaky zalíbení jsou načrtnuty už ze začátku.
Jiným písmem jsou rozlišeny vzpomínky na minulost. Perfektně doladily tón knihy. Je jich málo, ale jsou trefně přesné.
Kniha se dobře četla a bavila mě. Nelituji, že jsem si ji přečetla, ale vím, že se k ní nevrátím. Nejspíš ji nechám dceři, protože za chvíli do tohoto žánru doroste.
Foto: Nakladatelství COOBOO
