Kultovní postavička konečně v Čechách! Medvídek Paddington je pro anglické děti asi něco jako pro české Milerův Krteček. Neobyčejně půvabné a vtipné vyprávění o osiřelém medvědu z nejtemnějšího Peru, kterého se ujmou v Londýně manželé Fouskovi, nenechá nikoho chladným.
Kam totiž přijde tento zdánlivě obyčejný chlupáč, začnou se dít neobyčejné věci. Pro manžele Fouskovi ne vždy příjemné, jelikož než si Paddington zvykne na všechny vymoženosti civilizace, bude je to stát spoustu trpělivosti, nervů a v neposlední řadě i peněz.
Pro děti od 6 let | cena: 239,- Kč | vázaná bez přebalu | 128 stran | 160 x 200 mm
Film Paddington v kinech od 25. prosince 2014
režie a scénář – Paul King
námět – Hamish McCool a Paul King podle knih Michaela Bonda „Medvídek Paddington“
kamera – Erik Wilson B.S.C.
Střih – Mark Everson
hudba – Nick Urata
kostýmy – Lindy Hemming
hrají – Nicole Kidman, Sally Hawkings, Hugh Bonneville, Jim Broadbent, Peter Capaldi
premiéra – 25. prosince 2014
žánr – rodinný
stopáž – 98 minut
jazyková verze – dabing
formát – 2D DCP
přístupnost – přístupný
země původu – Velká Británie
rok výroby – 2014
Synopse:
Paddington není jen tak obyčejný medvídek. Pochází z nejtemnějšího Peru, nosí červený klobouček a víc než cokoliv jiného miluje marmeládové sendviče.
Když zemětřesení zničí jeho domov, pošle ho teta Lucy do Londýna, aby zde našel novou rodinu. Sám a opuštěný na paddingtonském nádraží pomalu zjišťuje, že život ve velkoměstě není úplně takový, jak si ho představoval.
Naštěstí ale potká rodinu Brownových, která se ho ujme i přes kategorický nesouhlas tatínka Browna – typického, spořádaného a trochu i nudného Brita. K jeho zděšení, kdekoliv se medvídek objeví, začnou se dít neuvěřitelné věci. Svými ztřeštěnými nápady často převrátí celý dům vzhůru nohama a způsobí neskonalý chaos. Svým úsměvěm a dobrým srdcem si však nakonec získá srdce celé rodiny a vše se v dobré obrací… avšak jen do okamžiku, kdy si ho všimne zákeřná ředitelka místního muzea, která z něj chce udělat vycpaný exponát…
Inspirováno známou knižní sérii, která byla poprvé vydána v roce 1958.
Podívejte se na trailer zde:
Medvídek Paddington
Počátky Paddingtona 21.století
Film Paddington vznikl podle slavných dětských knih britského autora Michaela Bonda. Postava medvídka Paddingtona se poprvé objevila v knize Medvídek Paddington v roce 1958. Kniha a následná pokračování paddingtonových příběhů byly přeloženy do čtyřiceti jazyků a prodalo se více než 35 milionů výtisků. Skopičiny malého medvídka z nejtemnějšího Peru, který přes své dokonalé vychování a dobré úmysly dokáže vždy způsobit naprostý chaos zaručeně vedoucí k nejrůznějším komickým katastrofám, si získalo srdce malých čtenářů po celém světě, a tak se příběhy Medvídka Paddingtona staly moderní klasikou dětské literatury.
Vzhledem k všeobecné známosti knižních příběhů je skoro překvapivé, že se na filmové zpracování čekalo tak dlouho. Po několika televizních verzích, z nichž nejslavnějším se stal britský televizní seriál z roku 1975 v režii Ivora Wooda vyprávěný nezaměnitelným hlasem Michaela Horderna, svolil autor Michael Bond k převedení na filmové plátno.
David Heyman, který produkoval všech 8 dílů Harryho Pottera, upozorňuje na aktuálnost příběhu: „Když jsem před devíti lety celý projekt připravoval a znovu si četl příběhy Medvídka Paddingtona, uvědomil jsem si, jak moc jsou legrační. Smál jsem se, ale zároveň jsem byl dojatý. Paddington je v jádru univerzální příběh – o outsiderovi, který hledá domov, a to je blízké každému z nás.“
Hledání režiséra byla pro Heymana nicméně další výzva. „Vždycky jsem obdivoval filmy Paula Kinga, jeho cit pro komiku, jeho barvitou představivost a způsob práce s herci. Díval jsem se na jeho první celovečerní film Bunny a býk a naprosto mě ohromila jedna sekvence provedená ve stylu slavného televizního seriálu o Paddingtonovi režiséra Ivora Wooda. Potkal jsem se s Paulem a zjistil jsem, že je nejen fanoušek Paddingtona, ale že zná jeho příběhy a nejrůznější televizní verze mnohem lépe než já! Společné rozhovory byly tak zajímavé a inspirativní, že se k nám hned v první fázi vývoje projektu připojil a nejdříve společně s Hamishem McCollem napsali první verzi scénáře a následně napsal scénář vlastní.
Paul King je jednou z nejzajímavějších osobností, která se v Anglii v posledních letech objevila. Je v mnoha směrech podobný samotnému Paddingtovi – je okouzlující, zdvořilý, zásadový, srdečný a má taky trochu bříško“.
Prosím, postarejte se o tohoto medvídka. Děkuji.
Jak se národní poklad dostal ze stránek knih na plátna kin
Scenárista a režisér Paul King vysvětluje, jak adaptoval paddingtonovy příběhy do celovečerního filmu: „Jako pro většinu lidí mé generace je i pro mě Paddington krásná vzpomínka na dětství. Vyrůstal jsem na animovaných filmech z dílny FilmFair a jejich Medvídku Paddingtonovi patřilo v mé ložnici čestné místo. Bylo to ale až v dospělosti, když jsem se k příběhům vrátil a ptal se sám sebe, čím mě tak uchvátily. V dětské literatuře jsou mluvící zvířata celkem běžná, ale jen některá z nich dokáží vzbudit podobný dojem jako Paddington. Myslím, že ono tajemství se skrývá v medvídkově cedulce: Prosím, postarejte se o tohoto medvídka. Děkuji. Přestože se medvídek jeví klidný a sebejistý, ten nápis nám říká, že je nejistý a zranitelný a v tom děsivém novém světě potřebuje naši pomoc. A každý z nás se přece někdy v životě cítil jako outsider. Nemusíte být zrovna uprchlíci, kteří byli autorovi inspirací pro obraz ztracené duše sedící na nádraží s cedulkou na krku, ani nemusíte prchat před nebezpečím jako Paddingtonův přítel Pan Grubber a dokonce ani nemusíte přeplout oceán jako téměř pět set jamajských přistěhovalců, kteří se dostali do Velké Británie na lodi Empire Windrush v roce 1948 a usídlovali se v Notting Hill v době, kdy Michael Bond psal své první příběhy.
Úplně stačí, když si vzpomenete, jak jste šli poprvé do školy nebo jak jste poprvé trávili noc mimo domov, abyste porozuměli malému medvídkovi, ztracenému a osamělému – a to je podle mě důvod, proč se úspěšně vkrádá do srdcí už několika generací čtenářů.
Oba jsme s Michaelem Bondem byli nadšení, že se podařilo odvyprávět filmový příběh podle knižní předlohy, kterou všichni tak dobře znají. Je v něm všechno podstatné: od objevení medvídka na vlakovém nádraží přes jeho katastrofické první setkání s koupelnou nebo výlet metrem. A přestože se s Paddingtonem setkáváme ve filmu o něco dříve než v první knize, naše Paddingtonská historie je věrná stylu, který Michael Bond vytvořil ve svých pozdějších příbězích.
Zajímalo mě především, jak se z Paddingtona – toho katastrofy způsobujícího outsidera – stane člen rodiny Fouskových. V páté kapitole knihy je to naznačeno, ale ve filmu jsem chtěl tento motiv více rozvést. Jako před ním Oliver Twist i medvídek Paddington přijíždí do Londýna jako sirotek hledající domov. Ale zatímco Oliverovi trvá dlouho najít svého pana Brownlowa, Paddington najde Brownovi téměř okamžitě. Je ale rozdíl najít střechu nad hlavou a cítit se doma, a v tom jsem viděl potenciál pro film. Klíčové bylo rozvinout, jak se Brownovi dostali od toho, že medvěda zahlédli na nádraží k jeho pozvání do rodiny. Když jsem se poprvé potkal s Michaelem Bondem, ptal jsem se ho na pana a paní Brownovi a on mi řekl, že inspirací pro tyto postavy mu byli vlastní rodiče. Zeptal jsem se tedy, jak by jeho rodiče reagovali, kdyby viděli ošuntělého medvídka a on mi odpověděl: ‚Moje matka by ho chtěla vykoupat a otec by se bál toho všeho papírování‘. V těch naprosto rozdílných přístupech je zdroj dramatičnosti a nechuť pana Browna postarat se o ušmudlané mládě mi připomněla jeden z mých oblíbených filmů – Kid. Tulák Charlie se zpočátku nechová moc otcovsky. Jeho okamžitý instinkt je zbavit se dítěte téměř jakýmkoliv způsobem. Stejně jako on i pan Brown cítí, že Paddington není jejich zodpovědnost. Klidně by nechal toho malého medvídka spát v popelnici, když by to bylo nutné. Neznamená to ale, že by byl zlý. Na konci filmu Kid už by Tulák Charlie udělal pro své adoptivní dítě cokoliv a podobně jsem chtěl pojmout i postupnou proměnu pana Browna.
Paddington se rozjíždí
Obsazení kultovních postav
Hugh Bonneville (Pan Brown) je známý především díky roli Roberta Crawleyho, lorda z Granthamu, v oceňovaném televizním seriálu Panství Downton. V Paddingtonovi si opět zahrál roli otce, což pro něj bylo zajímavé z několika důvodů. „Pamatuju si, jak mi rodiče četli Medvídka Paddingtona. Později jsem si jeho příběhy rád četl sám a zamiloval jsem si je. Paddington je součástí britské kultury, je v naší DNA. Přestože se filmový příběh odehrává v současném světě pořád má nádech původních knih, které se Paulovi podařilo tak skvěle převést do scénáře. Má taky spoustu humoru – někdy nevinného, někdy bláznivého, groteskního a jindy zas chytrého a důvtipného – dotkne se každého bez ohledu na to, jestli se s příběhem o medvídkovi setkáváte poprvé nebo jestli patříte k těm nestydatě nostalgickým rodičům jako jsem já.“
Režisér filmu k obsazení rolí rodičů dodává: „Byla to radost pracovat s Hughem Bonnevillem a Sally Hawkins. Jsou naprosto vynikající ve slovní improvizaci stejně jako při hereckém výkonu. Pro někoho jako jsem já, kdo má za sebou improvizované komedie, bylo uklidňující vědět, že se nebudou striktně držet dialogu a že společně můžeme postavy udělat opravdovější. Jejich výkony jsou základem celého filmu: komické, ale dojemné, pravdivé, přestože se pohybujeme ve světě, kde je mluvící zvíře normální. Je to velmi křehká hranice, ale oba ji dokáží nádherně udržet.“
K postavě ředitelky muzea Millicent Paul King podotýká: „Oliver Twist musí překonat protřelého Fagina a surového Billa Sikese, než najde svůj klid u pana Brownlowa, takže jsem hledal Paddingtonovi protivníka, jeho protipól, někoho, kdo nebude dbát na cedulku »Prosím, postarejte se o tohoto medvídka«. Napadlo mě, že pro mladého medvídka nebude největší protivník někdo, kdo by si ho nevzal domů nebo někdo, kdo by ho nechtěl ani na ulici, ale ten, kdo bude mít pocit, že takový medvěd patří na jediné místo v Londýně – do Národního historického muzea!“
Nicole Kidman, která přijala roli nádherně ďábelské Millicent dodává: „Vyrostla jsem na četbě Paddingtona a milovala jsem ho stejně jako to, že přežívá vždy díky svému osobnímu kouzlu.“ Přijmout roli ale nebylo snadné. „Musela jsem vysvětlit dcerám, že nebudu hrát Paddingtonovu maminku, ale že budu hrát osobu, která se snaží milého medvídka vycpat – což bylo strašné! Nakonec jsem se rozhodla roli přijmout a to nejen proto, že se mi líbil scénář, ale taky proto, že jsem chtěla jít s dětmi na film, který bychom si společně užili.“
Zrodil se medvídek
Medvídek Paddington je snadno rozpoznatelná postavička díky svému ošuntělému červenému kloboučku, modrému duffle kabátku a poněkud zvláštnímu úsměvu – a tento typický vzhled si zachoval i ve filmu. Výkonná producentka Rosie Alison potvrzuje: „Hlavní inspirací pro nás jednoznačně byly původní ilustrace od Peggy Fortnum z konce padesátých let. Hledali jsme nicméně cestu, jak zkombinovat její překrásné kresby s obrazem skutečného medvědího mláděte. Nakonec, po mnoha různých konceptech a kresbách, se animátorskému týmu Framestore podařilo oba různé styly sladit.
Paul King pokračuje „Původní ilustrace Peggy Fortnum byly mnohem více podobné skutečnému medvědímu mláděti než pozdější verze, takže z mého pohledu bylo logické oba styly spojit. Její Paddington má víc medvědí čenich, je hubenější než pozdější varianty a na mě vždycky víc působil jako medvědí mládě spíš než jako plyšový medvídek – vlastně jako trochu ušmudlaný rošťák“.
Paul dále připouští, že silný vliv při psaní scénáře měl na něj Oliver Twist, který se stal i vizuální inspirací k vytvoření medvídkova vzhledu. Proces tvorby medvídka Paddingtona byl společné dílo mnoha lidí. Počítačově vytvořená animovaná postava medvěda – vysokého 91 centimetrů bez klobouku a 99 centimetrů s kloboukem – se musela pohybovat ve skutečném světě, vedle opravdových lidí, na skutečných místech a k tomu bylo potřeba umění a znalostí mnoha lidí různých profesí.
Režisér, producenti a tým pět stovek animátorů a odborníků na vizuální efekty stejně jako lidé z tradičnějších oborů jako jsou kostýmy nebo výprava, ti všichni hráli významnou roli při zrození pohyblivého medvídka.
Každý drobný detail, jak Paddington vypadá, jak mluví nebo jak se pohybuje je nesmírně důležitý k tomu, aby diváky skutečně zaujal. Andy Kind, který měl na starosti zvláštní efekty a Pablo Grillo jako režisér animací společně s obrovským týmem na vizuální efekty společnosti Framestore vytvořili už předtím takové postavy jako je domácí skřítek Dobby nebo Hipogryf ve filmové sérii Harry Potter. Pro Andyho byla práce na Paddingtonovi největší dosavadní výzvou. „Vytvoření zcela počítačově generované postavy je vždycky velmi ošidné – Paddington je výhradně počítačová animace, ale zároveň je to velmi živoucí tělesná postava – to jak se pohybuje ve skutečném světě je nesmírně důležité, aby na nás působil věrohodně – proto je třeba udělat vše správně, až do nejmenšího detailu: jak větřík rozvlní jeho srst nebo jak se mu při chůzi pohupuje bříško, to jsou klíčové věci, které ho dělají skutečným v okolním prostředí.“
Oscarem oceněná kostýmní návrhářka Lindy Hemming zmiňuje, že přes medvídkovo typické oblečení (červený klobouk a modrý kabátek), si musela klást stejné otázky jako v případě jakékoliv jiné postavy tedy „Odkud se ten klobouk vzal? Jak dobře mu sedí nebo jak vypadá při chůzi?“
Přesto filmaři udělali v medvídkově vzhledu jednu zásadní změnu, rozhodli se nepoužít jeden z jeho typických atributů – gumáky. Gumáky se totiž začaly používat proto, aby medvídci ve výkladních skříních a na poličkách obchodních regálů samostatně stáli!
Kostýmy měly zdůraznit charakter jednotlivých postav. „Od začátku jsme věděli, že Paddingtonovy základní barvy budou modrá (podle kabátku) a červená (podle klobouku) a tyto dvě základní barvy dále vedou k dalším postavám, kteří se s medvídkem setkají, jako třeba Brownovi. Paddingtonův vliv na Brownovi je zřejmý, pokud se zaměříte na použití barev a oblečení. Například upjatý pan Brown, s nímž se na začátku setkáváme ve velmi formálním šedém obleku a modré vázance, se postupně obléká do barevnějších červených tónů ve sportovnějším uvolněném stylu a společně s tím se stává vřelejší i jeho vztah k Paddingtonovi a vlastní ženě.“
Když byl dokončena práce na Paddingtonově přesném vzhledu, mohli se tvůrci pustit do další náročné fáze: vymyslet, jak se Paddington bude pohybovat. Důležitá přitom byla spolupráce s hercem Javierem Marzanem a uznávaným divadelním a komediálním režisérem Calem McCrystalem – společně natočili referenční záběry pro každou scénu, které animátorům pomohly vytvořit Paddingtonovy pohyby.
Jak dále uvádí Pablo Grillo „Mohla by se zrodit velká komediální postava v duchu Jacquese Tatiho nebo Bustera Keatona.“ Spojení komediálního šarmu s něčím dětinským neřkuli ‚medvědím‘ byla pro tým, který měl na starosti vizuální efekty velká zábava. Paul King dodává: „Na Paddingtonovi je zvláštní, jak je neurčitého věku – někdy se zdá jak osmiletý a někdy jak osmdesátiletý, to je na něm kouzelné: má chování a způsoby dospělého -trochu mimo svou dobu – a bezhlavé nadšení chlapce!“
Příběh filmu je přitom nadčasový. Jak zdůrazňuje Rosie Alison „Paddington je ztělesnění uprchlíka a Paul tento motiv dál rozehrál. Vznikl tak portrét Londýna jako tolerantního města, kde jsou lidé vítaní, a přestože jsou jiní, můžou zapadnout mezi ostatní. To je cesta, kterou se s Paddingtonem ubíráme. Je to příběh o soucitu, toleranci, porozumění.
Možná, že Paul King nejlépe vyjádřil poselství filmu při pohledu na rodinu, která se ujme cizince, který sice převrátí jejich život naruby, ale nakonec je udělá šťastnější než dřív, takže shrnuto „Špatné pro potrubí, dobré pro srdce – to by mohl být náš slogan!“
K tématu neutuchajícího zájmu o Paddingtona, který má stále nové a nové generace čtenářů dodává autor Michael Bond: „Během let se svět zrychlil, ale Paddington dělá pořád všechno svým vlastním tempem a lidé mu to závidí – milují jeho optimismus a radují se z jeho osobité logiky.
Dodává „Paddington byl důležitou součástí naší rodiny v průběhu posledních téměř šedesáti let, a přestože se o sebe dokáže docela dobře postarat, je to pořád malý medvídek ve velkém světě…“
Obsazení
Hugh Bonneville (Pan Brown)
Divadelní, televizní a filmový herec. Českým divákům je známý díky své roli lorda Granthama v seriálu Panství Downton oceněném prestižními cenami BAFTA, Emmy a Zlatými globy.
Debutoval v roce 1994 ve filmu Kennetha Branagha Frankenstein. Následně se objevil ve více než desítce filmů jako Zítřek nikdy neumírá, Notting Hill, Třetí hvězda nebo Památkáři.
Sally Hawkins (Paní Brownová)
Sally Hawkins je uznávanou britskou herečkou. Svou první hlavní roli ztvárnila ve snímku Mikea Leigha Happy-Go-Lucky z roku 2008, díky které získala mezinárodní věhlas a ocenění kritiků. Obdržela za ni Zlatý globus a na Berlinale Stříbrného medvěda. Mezi její nejslavnější filmy patří Škola života (režie Lone Scherfig, 2009), Květ pouště (režie Sherry Horman, 2009), Vyrobeno v Dagenhamu (režie Nigel Cole, 2010), Jmenuji se Oliver Tate (režie Richard Ayoade), Jana Eyrová (režie Cary Fukunaga, 2011), Nadějné vyhlídky (režie Mike Newell, 2012) nebo Jasmíniny slzy (režie Woody Allen, 2013).
Nicole Kidman (Milliecent)
Oscarová herečka Nicole Kidman se poprvé objevila na plátnech amerických kin v australském psychologickém thrilleru Úplné bezvětří (režie Philippe Noyce, 1989). Od té doby se Nicole Kidman stala světově uznávanou herečkou známou svou všestranností.
V roce 2003 získala Oscara, Zlatý globus a Stříbrného medvěda za ztvárnění role Virginie Woolfové v Hodinách režiséra Stephena Daldryho.
Mezi její nejslavnější snímky patří muzikál Baze Luhrmanna Moulin Rouge!, psychologický thriller Alejandra Amenabara Ti druzí, Spalující touha Stanleyho Kubricka, Dogville Larse von Triera, Návrat do Cold Mountain režiséra Anthony Minghellaho, Tlumočnice Syndeyho Pollacka nebo Austrálie Buze Luhrmanna. Za roli ve snímku Guse Van Santa Zemřít pro získala Zlatý globus. Další Zlatý globus obdržela v roce 2010 za výkon ve snímku Králičí nora.
Julie Walters (Paní Birdová)
Julie Walters je oceňovaná britská herečka, která na sebe upozornila hlavní rolí ve filmu Rita z roku 1983 po boku Michaela Cainea. Získala za ni nominaci na Oscara, cenu BAFTA a Zlatý globus pro nejlepší herečku. Druhou oscarovou nominaci si zasloužila výkonem ve vedlejší roli baletní učitelky ve snímku Billy Elliot režiséra Stephena Daldryho v roce 2000.
Mladí diváci po celém světě ji znají především díky její roli Paní Weasleyové v sedmi z osmi filmů o Harry Potterovi.
Jim Broadbent (Pan Gruber)
Jim Broadbent je známý britský divadelní, filmový a televizní herec, který za své role získal prestižní ocenění jako jsou Oscar, BAFTA, Emmy či Zlatý globus. Mezi jeho nejslavnější filmy patří Příběh jedné ženy, za který získal Oscara v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli a rovněž Zlatý globus v roce 2001, Moulin Rouge!, za nějž získal cenu BAFTA za vedlejší roli v roce 2001 nebo světoznámá sérii o Harry Potterovi.
Debutoval v roce 1978 a od té doby hrál v nespočetně slavných a uznávaných filmů. Dlouhodobě spolupracoval především s režisérem Mikem Leighem a svůj všestranný talent ukázal ve slavných filmech jako jsou Hra na pláč (režie Neil Jordan, 1992), Výstřely na Broadwayi (režie Woody Allen, 1994), Deník Bridget Jonesové (režie Sharon Maguire, 2001), Atlas mraků (režie Tom Tykwer, Andy Wachowski, Lana Wachowski, 2012).
Paul King – scenárista, režisér
Divadelní, filmový a televizní režisér a scenárista:
2014 PADDINGTON (celovečerní film – režie a scénář)
2011 Little Crackers (TV seriál – režie dvou dílů)
2011 The Pajama Men: Last Stand to Reason (TV film – režie)
2010-2011 Pojďte se mnou létat (TV seriál – režie šesti dílů)
2009 The Mighty Boosh Live: Future Sailors Tour (video – režie)
2009 BUNNY A BÝK (celovečerní film – scénář a režie)
2004 – 2007 The Mighty Boosh (TV seriál – režie 20 dílů)
2007 Dog Face (TV seriál – režie 5 dílů, scénář ke 2 dílům)
2007 Under One Roof (TV film – režie)
2005 Boosh Music (video – režie)
2005 Outtakes (video – režie)
Foto: Mladá fronta
