Často mě napadne, když se dívám doma kolem sebe, že máme hodně nepoužívaných věcí. Nelpím na nich, ale je mi je líto vyhodit. Jen si povzdechnu: „Co s tím?“ U této otázky to skončí. Možná kdybychom neměli vracející popelnici, kterou zastupuje tchýně, možná bych některé věci vyházela.
Tento příběh mé myšlenky prezentuje. Zbavit se spousty věcí a tím si symbolicky pročistit život. Hlavní hrdinka Gina to dělá. Po rozchodu s manželem a po přestěhování se z obrovského domu do malého bytu, dělá čistku nejen ve věcech, ale i v citech. Podle mého, nemoc, kterou prodělala ji naznačuje, že není vše u ní v pořádku. Že žije minulostí. Protřídění věcí ji pomáhá uvědomit si, co dělala špatně. Kniha ukazuje, jak je důležité si o určitých věcech otevřeně promluvit. Kolik věcí si dotyční domýšlejí, pokud to není přímo řečeno.
Třiatřicetiletá Gina se vrátila před několika lety z Londýna zpět do malého městečka, kde vyrůstala. Otevře si svou firmu a pomáhá rekonstruovat staré domy. Cítí, že není vše v pořádku. Až manželova zrada dá události do pohybu. Gina prochází těžkým životním obdobím. Po rozchodu v novém bytě vzpomíná nad starými věcmi jak to tehdy bylo. Pomáhá ji nová zakázka v práci, nový známý, nové zvíře a její nejlepší kamarádka od dětství. Vždy na začátku kapitoly je popsána věc, kterou si chce nechat. K ní se váže vzpomínka a dozvídáme se o její minulosti. Pak je kapitola oddělena a plynule navazuje v pokračování děje na přítomnost.
Trochu mi vadilo, že návrat do minulosti je skokový. Chvíli jsme byli v roce 2008, chvíli v roce 2001 a pak hop a je tu rok 2009. Na začátku jsem z toho měla v hlavě chaos, postupně události zapadaly do sebe a od půlky mi to nevadilo vůbec. V minulosti byla nějaké událost naznačena a až později jsem se dozvěděla, jak to vše bylo. Takže jsem četla se zvědavostí, moje fantazie pracovala a skutečnost byla pro mě překvapující.
Konec byl zvláštní a napůl otevřený. Přes špatné zprávy jsem cítila obrovskou optimistickou naději. Byl zvláštní, ale tak nějak přes to poznání, jsem si domyslela šťastný konec. To je na fantazii čtenáře.
Kniha se dobře četla. Příběh je pestrý a zajímavý, prostě ze života. Je to o poznání sama sebe a o odpuštění. Zamilované scény byly jemně přeslazené, ale těch bylo málo. Při čtení jsem dostala chuť vyhodit několik věcí z obýváku. Máme moc hrníčků a skleniček, které vůbec nepoužíváme. Také máme v plánu malovat, doufám, že provětrám obývák a bude otevřenější, volnější a prostornější pro naše pohodlí. Přesně tak na mě působila i tato moc hezky povedená kniha o obyčejně neobyčejných věcech, které se dějí v životě.
Na sto kusů
Orig.název: A Hunder Pieces of Me
Žánr: Literatura světová – Romány pro ženy
Rok vydání: 2015, 1.vydání originálu: 2014
Počet stran: 512
Nakladatelství: Beta – Pavel Dobrovský
Překlad: Zdeňka Fenolová
Vazba knihy: vázaná s přebalem
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství: www.knihcentrum.cz
Foto: Nakladatelství Pavel Dobrovský – BETA s.r.o.
