Vzpomínky pornoherečky Lindy Lovelace Otrokyně hlubokého hrdla sepsal Mike McGrady. Lindě Boreman bylo jedenadvacet let, když se setkala s Chuckem Traynorem, mužem, který jí od základů změnil život. O necelé dva roky později se přísně vychovávané a stydlivé dívce dostalo věhlasu, o němž se jí nezdálo ani v těch nejdivočejších snech – nebo nejhorších nočních můrách.
Z Lindy Boreman se stala Linda Lovelace, hvězda filmů pro dospělé. Nikdo však netušil, co se odehrává mimo zorné pole kamer… Zotročil ji muž, který ji nakonec donutil k sňatku, aby nad ní získal úplnou kontrolu, brutálně ji bil a znásilňoval. Vyhrožoval jí smrtí. S nožem nebo pistolí v ruce ji nutil k prostituci a k tomu, aby před filmovou kamerou předváděla nepopsatelné zvrácenosti. O mnoho let později již světoznámá pornoherečka Linda Lovelace vystoupila z úkrytu a vylíčila svoji verzi – příběh jako z hororu, plný ponižování, násilí a strachu o život, ale také nezdolné touhy přežít a najít své štěstí.
Linda Lovelace se proslavila v roce 1972. Tehdy se Hluboké hrdlo stalo prvním legálně distribuovaným pornografickým filmem, který lámal divácké rekordy a stal se jedním z komerčně nejúspěšnějších snímků všech dob. Díky úspěchu tohoto díla se Linda v letech 1973 a 1974 objevila i v časopisech Playboy, Bachelor a Esquire. Později se připojila k feministickému hnutí bojujícímu proti pornografii. Zemřela 22. dubna 2002 na následky zranění, která utrpěla při autonehodě. Novinář a stálý přispěvatel deníků Newsday a Los Angeles Times Mike McGrady je spoluautorem mnoha knih, například amerického bestselleru Naked Came the Stranger.
Ukázka z knihy
„Máte zánět,“ prohlásil doktor. „Nic vážného. Ale něco vám řeknu. Takové blbosti už nedělejte. Povím vám to narovinu – už byste nikdy neměla mít anální sex.“
Souhlasila jsem opravdu upřímně. Chtěla jsem mu říct, že to vůbec nebyl můj nápad. Ale jako obvykle jsem byla zticha. Co by si pomyslel? Jak by asi reagoval, kdyby se dozvěděl, že mi tu infekci způsobila maniakální žena, která mě mučila dildem?
„Pokud nepřestanete praktikovat anální sex,“ pokračoval skoro otcovským tónem, „způsobí vám to velké bolesti. A to není to nejhorší. Jednoho dne přijde okamžik, kdy ztratíte schopnost ovládat svaly svěrače a nebudete moct regulovat pohyby ve střevech. Věřte mi, že už jsem se s tím setkal. Mezi staršími členy homosexuální komunity to není neobvyklý jev. Vás teď ale trápí bolest; myslím, že byste ji měla chápat jako varování.“
„Pane doktore, můžete pro mě něco udělat? Neříkejte o té bolesti mému manželovi… že ji způsobuje anální sex.“
„Ale vždyť právě jemu bych to měl říct.“
„To ne, doktore,“ odpověděla jsem. „Neříkejte mu to. Pokud se dozví, že mě to bolí, bude v tom pokračovat. Víte, je v tomhle trošku divný.“
Doktor mě doprovodil zpátky do čekárny.
„Dohodlas kšeft?“ zeptal se mě Chuck šeptem.
„Cože?“
„Kšeft – cos dohodla za kšeft, abysme srovnali účet?“
„Chucku, vždyť to je doktor!“
„Ó, doktore,“ Chuck začal mluvit hlasitěji. „Moje stará říká, že jste se ještě nedohodli, jak zaplatíme.“
„Ne, o způsobu platby jsme se ještě nebavili,“ odpověděl doktor.
Chuck si ho vzal stranou a něco si minutu nebo dvě šeptali. Když se ke mně vrátil, zamrkal na mě a usmál se. Bylo mi jasné, jak zaplatíme. Chuck se účet srovnat nechystal; to bylo na mně. Ale ne penězi, nýbrž službami. Za profesionální službu se mělo doktorovi dostat jiné profesionální služby.
„Naše schůzka proběhne ode dneška za týden.“ Doktorův přístup byl věcný. „Setkáme se ke konci pracovní doby. Jen co sestra odejde domů. Budete poslední návštěva toho dne.
Foto: Nakladatelství XYZ
