Jedna z nejlepších a také nejpopulárnějších televizních hlasatelek 60. let Heda Čechová prožila noc z 20. na 21. srpna 1968 v Divišově, kam odjela na pár dní za matkou na letní byt. Také ji jako tisíce jiných lidí probudilo v noci bouchání na dveře a zpráva, že Rusové obsazují republiku. Vrátila se do Prahy a začala vysílat ze zatím neobsazeného studia v Jindřišské ulici.
„Zažila jsem si spoustu věcí po roce 1948 v Českém rozhlase, takže jsem ztvrdla. Teď už jsem si to nepřipouštěla, nepanikařila. Naopak jsem si řekla, že musím lidem dodávat optimismus, usmívat se. Měla jsem jen strach o syna, který byl v té době na chmelové brigádě,“ vzpomíná Heda Čechová.
Její televizní kariéra pak už neměla dlouhého trvání. Ještě na Štědrý den 1968 recitovala divákům verše Jaroslava Seiferta, který už byl tehdy na indexu. V únoru 1969 musela z obrazovky odejít. Četla např. komentáře k dokumentárním filmům a k cestopisům. Pak byla přeřazena do archivu. Pro slepeckou tiskárnu natáčela texty – knihy pro slepce na zvukových nosičích. Jak sama říká, nenesla to těžce. Měla za sebou těžká léta, kdy její otec, rozhlasový redaktor, spáchal po únoru 1948, kdy ho z rozhlasu vyhodili, sebevraždu.
Jediné, s čím se Heda Čechová, která nv červenci oslavila 87 narozeniny, nikdy nesmířila, je smrt jejího jediného syna Vladimíra Čecha, populárního herce a moderátora. Před dvěma lety podlehl rakovině. Věnovala mu knihu Můj syn Vladimír Čech, která vyšla loni na podzim v nakladatelství Pejdlova Rosička.
Foto: www.2media.cz
