Kniha je zajímavá tím, že dává nahlédnout dětem na rodičovské soužití, kde jsou partneři stejného pohlaví. Přiznávám, že se mi to ze začátku nelíbilo. Ale to je hlavně díky mému zkostnatělému pohledu na rodinu, kde má být muž mužem a žena ženou. Čím déle jsem četla, tím jsem byla tolerantnější. A na závěr jsem si řekla, že i když já mám konzervativní pohled na rodinu, neznamená to, že i další verze nemohou být dobré pro ty, co se mají rádi.
Je to již druhý díl Lenina deníku. Leně je jedenáct let a žije v Amsterdamu. V prvním díle Lena řešila rozvod svých rodičů. V druhém díle se vypořádává s prázdninami, které tráví s každým z rodičů odděleně. Ještě větší problém vidí v tatínkové nové přítelkyní a v jejích dětech. Děti si navzájem vymýšlejí události, které mají v tom druhém vzbudit žárlivost. Z toho vzniknou naschvály, které se hůře srovnávají. A asi největší problém Lena vidí v maminčině nové přítelkyni. Ani ji nevadí, že je to žena, protože se ji líbí, ale bojí se spolužáků. Budou se jí posmívat a kdo ví, co vše ji udělají. Lena je z toho všeho nešťastná. Do toho se zamiluje do budoucího nevlastního bratra. Vše se pro ni nějak zkomplikovalo. Malou radost ji dělá její kamarád bezdomovec Teo. To se mi na knize líbí, boří předsudky pro děti nejen v partnerském soužití, ale i v pohledu na bezdomovce. Teo je hodný muž, který to měl v životě těžké a i jeho si všimla starší dáma, která bydlí na začátku parku. Z okna vidí na Teovu lavičku, jež slouží jako jeho domov. Sleduje jak uklízí po ostatních odpadky, kamarádí s brouky a že by ani mouše neublížil. Lena má radost, že Teo našel spřízněnou duši. Doma se zamotaná situace také vyřeší.
I když se kniha věnuje celkem vážným tématům, je napsána s lehkostí a s vtipem. Moje desetiletá dcera si ji čte a směje se každou chvíli. Takže si myslím, že se kniha bude mladým čtenářům určitě líbit. Je fajn ukázat dětem bez předsudků, jak to může fungovat i v jiných, ne zcela typických rodinách. Proč ne?
Foto: Nakladatelství Mladá fronta
