Edice Pestrá řada mě čím dál víc překvapuje a myslím to v dobrém. Začínám si ji vážit pro ty již vydané knihy. Tato je desátá a velmi mile mě oslovila. Mám ráda příběhy o lidech a zde jsem si připadala jak návštěvník v ZOO. Autor mi zde nabídl tolik variant charakterů, že jsem se zvědavostí očekávala, co mi přinese další nájemník. Není to strhující román, ale krásně malinko melancholicky plynulý příběh.
Zjistila jsem, že většina podivného chování má základ v dětství. Ten, který byl posedlý čistotou v dětství, vyrůstal ve špíně. Ten, který měl klidné rodiče, chce dát o sobě vědět rámusem, že žije. Ten, kterému otec v dětství říkal, že je k ničemu, tomu věří i v dospělosti a přes svůj úspěch se podceňuje. Kniha se odehrává v šedesátých letech v New Yorku. Irwin vlastní čtyři činžovní domy. Jeho bratr Norman je správce těchto domů. Domy jsou ve špatném stavu a Irwin nechce dát peníze na opravy. Chce, jen vybírat nájem a udržovat to tak nějak v chodu. Norman, který až do dvaatřiceti let studoval, se ocitá v nové pozici. Žádnou školu nedodělal, neboť – cituji: „pokaždé narazil na nějaké neřešitelné byrokratické problémy s kredity.“ Devět měsíců dělá správce pro svého bratra a připadá si jako v bublině. Má pocit, že to není on, kdo vybírá nájem pravidelně co týden. Jdeme s ním a vidíme jak ho každý pozve k sobě domů a svěřuje se mu, co se stalo nového, než mu předá peníze. Mají ho za svého důvěrníka, ať chce nebo ne. Také si mu stěžují, co vše nefunguje a co se má spravit. On přislíbí nápravu, jen na to nemá peníze a neví jak to má udělat.
Poznáváme dvě sestry, které se starají o svého dospělého synovce a stále s ním zacházejí jako s malým dítětem. Dále je tu stoletý Němec, který žije v nepořádku. Poznáváme boxera, jenž zas miluje čistotu. Je tu starý pár, který si hraje před sebou navzájem, že nestárne. Postižený spravovač fotografií, který má na vše řád. Spisovatel žijící v chaosu. Homosexuální pár, který narušuje klid hraním na trubku a na buben. Ukazuje se nám tu přehlídka lidských životů a během knihy se vše mění a posouvá. Norman onemocní a po nemoci se rozhodne, že vše opraví sám. I když to neumí, dá se do toho. Přes to, že ne vše je dokonalé, lidé jsou spokojení. Konečně je bere někdo vážně a poslouchá je. Norman se opět dostává do extrému, nejí a pořád pracuje. Cítí se dobře, ale jeho tělo chřadne. Odstřihne se od něj a soustředí se na pocity.
Skvěle popsané charaktery, vykreslení atmosféry, tedy autorův styl psaní. To vše dělá z této knihy něco výjimečného. Malé mínus pro mě jsem našla. Tím, že tam bylo tolik jmen, tak jsem si je na začátku pletla. Musela jsem se i vracet, abych si je dala dohromady. Ale jinak je tento román bez chyby. Padesát let čekal než vyjde v češtině a tak vám vřele doporučuji, ať ho již déle nenecháváte čekat za dveřmi a pozvete ho dál k sobě na návštěvu. Stojí to za to.
Foto: Nakladatelství Plus
