Tato kniha je velmi specifická. V první řadě je nádherně napsána s nádechem lyriky. Je v ní hodně poezie, a to je pro mě kámen úrazu. Já na tu poezii moc nejsem. Takže knihu jsem si ráda přečetla, ocenila jemný styl autora, ale více se k ní vracet nebudu.
V druhé řadě má kniha nádherný originální obal ve tvaru dopisní obálky a celkové zpracování je potěšením pro oči. Tahle kniha vybízí k věnování jako dárku.
Mladý pošťák Bilodo z kanadského Quebecku si žije svůj nenápadný klidný život. Jediné v čem vybočuje, že porušuje listovní tajemství a tajně nahlíží do dopisů, které mu projdou rukama. Zamiluje se do francouzské dívky Segolene, která si vyměňuje pravidelně dopisy s místním mužem Gastonem. Formy dopisu jsou neměnné a neobyčejné. Používají básně ve formě haiku, což je tradiční japonská báseň, skládající se ze tří veršů. Nešťastnou náhodou Gaston zemře a Bilodo je zděšen z myšlenky, že už si nikdy nepřečte dopis od Segolene. Udělá vše pro to, aby mohl dále dostávat dopisy. Co vše musí podstoupit, aby jeho posedlost pokračovala?
Autor si dává záležet na detailním popisu Bilodových myšlenek. Vzletným slovem vystihuje jeho podivínskou samotářskou duši, která nachází potěšení v básních. Je zamilovaná do dopisů, které nejsou určené jemu. Kniha má své kouzlo a věřím, že si své čtenáře najde. Svědčí o tom i to, že kniha byla přeložena do více než patnácti jazyků a čtenáři si na autorovi vyžádali pokračování, které i vyšlo.
Hodnocení: 80%
Foto: Nakladatelství Plus
