Velký milostný příběh Ještě než umřu britské autorky Jenny Downhamové obletěl svět a stal se kultovním nejen pro teenagery. Přemýšlíte nad tím, nakolik svůj život prožíváte naplno, nebo to raději vytěsňujete? Šestnáctiletá Tessa Scottová nemá na výběr. Onemocněla leukémií a její stav je natolik vážný, že jí zbývá už jen několik měsíců života. Sepíše si seznam věcí, které by ještě chtěla stihnout, a pokud jí zdravotní stav dovolí, pustí se bezhlavě do jejich plnění. Je zřejmé, co bude na prvním místě, když jí žádný kluk ještě nedal ani pusu…
Románový debut britské autorky Jenny Downhamové Ještě než umřu (Before I Die, 2007) oslovil všechny generace čtenářů a získal uznání kritiky. Byl přeložen do čtyřiatřiceti jazyků a vznikla jeho úspěšná filmová adaptace Teď a tady (Now Is Good, 2012) s americkou hvězdou Dakotou Fanning a britským hercem Jeremym Irvinem. Bez patosu a sentimentu líčí intenzivní příběh umírající teenagerky, který je zároveň oslavou života. Nic neskrývá a nešetří ani černým humorem. Že vám to připomíná americký bestseller Hvězdy nám nepřály? Ten vyšel až o pět let později.
Český překlad románu Ještě než umřu vydalo poprvé nakladatelství Eroika ve spolupráci s nakladatelstvím Prostor v roce 2010 v nákladu 2000 výtisků, který byl záhy rozebrán. Mezitím kniha obletěla svět a stala se kultovní nejen pro teenagery. Nyní u nás vychází v nové grafické úpravě.
Jak si Jenny Downhamová vysvětluje úspěch své knihy?
„Mnoho kultur (včetně té mé) je stále více odtrženo od smrti. Když v dnešní době někdo zemře, je převezen do márnice a jeho tělo přichystají k pohřbu cizí lidé. Dřív to tak nebylo. Byli jsme zvyklí omýt a obléci mrtvého sami a sedět s tělem celou noc. Protože můj příběh vypráví umírající dívka v přítomném čase, čtenář ví, že bude vyprávět i svou vlastní smrt a může s ní jít až na tuto hranici
a nahlédnout za ni. Možná to je neobvyklé, fascinující.
Tessa se navíc snaží žít tak, jako kdyby existovala pouze současná chvíle, právě teď a tady. To je stav, jehož by mnozí lidé rádi dosáhli, ale nedokážou to. Většina z nás věří na budoucnost, těšíme se na zítřek, že věci budou snad lepší nebo alespoň jiné. Jen velmi malé děti umějí jednoduše »žít«, protože nechápou význam času. Věřím, že dospělí se k podobnému prožívání znovu přiblíží, když zažijí mezní situaci – narození dítěte, smrt blízkého člověka, čas intenzivní lásky nebo ztráty, když na ničem jiném nezáleží. Nebo třeba při ohromení krásou přírody – tehdy se projevuje určitý druh pravěké citlivosti, který nám umožňuje být opravdu »v tomto okamžiku«. Myslím si, že podobné prožívání je vzácné a stále nám uniká.
Spisovatelé by měli čtenářům nabídnout jiné světy, jiné životy. Při sledování Tessiny cesty a rozhodnutí, která přijímá s blížící se smrtí, se snad může čtenář do Tessy vcítit a přemýšlet, co by dělal na jejím místě on.
Jenny Downhamová – Ještě než umřu (anotace)
Šestnáctiletá Tessa má stejné pocity, touhy a plány jako její vrstevníci. Na jejich uskutečnění má ovšem podstatně méně času. Trpí leukémií v pokročilém stadiu a v takovém rozsahu, že není možná žádná další léčba. Tessa se smiřuje s neodvratným osudem svérázným způsobem: sepíše si seznam věcí, které by ještě chtěla stihnout, dokázat, zažít, a pokud jí zdravotní stav dovolí, pustí se bezhlavě do jejich plnění. Hluboká a pochopitelná lidská touha chovat se někdy jinak, než je běžné, porušit zákony, prožít skutečné dobrodružství, bláznivě se zamilovat, uniknout ze všednosti a konvencí se v kulisách umírání a omezeného času mění v napínavý a překotný boj o holé přežití, o samu podstatu lidské existence. Intenzivní příběh odkrývající pozadí zamotaných rodinných vztahů, skrytých bolestí, příběh o rodičovské, sourozenecké a partnerské lásce, příběh o smíření a pomíjivosti všedních problémů promlouvá svou neúprosností, nesentimentalitou a jednoduchostí ke všem generacím čtenářů.
Z anglického originálu Before I Die, vydaného nakladatelstvím David Fickling Books v Oxfordu v roce 2007, přeložila Kateřina Lipenská
244 stran
cena 277 Kč
V českém jazyce vydání druhé
O knize mj. napsali:
„Tak upřímný a nesmazatelný portrét mladého člověka v nebezpečí – ne,
za nebezpečím –, jaký se jen dá v současné literatuře najít… Je jedno, kolik vám je let. Tahle kniha vás neopustí.“
The New York Times
„Osudem této knihy je rozplakat tisíce čtenářů, kteří budou doporučovat všem svým přátelům, aby si ji také přečetli… Přes neúnosnost toho, co se blíží, vyslovuje sotva zřetelnou pravdu, kterou Downhamová dobře zachytila: že v životě, navzdory všem varováním, nikdo doopravdy nevěří v konec.“
The Observer
„Tento román je dojemný a odvážný. Tessa je tak bohatá postava… Každému připomene, aby si cenil lidí, kteří za to stojí, vychutnával si okamžiky života, snil s odvahou, prožíval s radostí, i když je to jen výlet do bazénu, pití horké čokolády nebo jízda v dešti po dvouproudové silnici.“
The Guardian
„Jeden z nejúspěšnějších debutových románů posledních let… žádná další taková kniha není.“
Die Welt
„Tento román je zvlášť povznášející. Je o lásce a přátelství a rodině. Vypráví
o smrti, ale je oslavou života.“
The Irish Times
„Člověk by čekal, že tato kniha bude mučivě dojemná – což opravdu je –, ale nikdo by nečekal, že bude také tak inspirující, že bude obhajovat život a nesentimentální upřímnost obalí poezií a půvabem; zkrátka, že bude tak mimořádným a pozoruhodným dílem.“
Magpies
O autorce:
Britská spisovatelka Jenny Downhamová (narozena v roce 1964), žijící v Londýně, se původně věnovala divadlu. Jako herečka působila sedm let v divadelní společností zaměřené na práci s komunitami mladých lidí v různorodých prostředích – ve věznicích a nápravných zařízeních, v nemocnicích, v mládežnických klubech a na sídlištích. Po narození druhého dítěte herectví opustila a tvůrčím prostorem se jí stalo psaní. I zde svůj zájem směřuje k dospívajícím lidem. Její románový debut Ještě než umřu (Before I Die, 2007; č. 2010 a 2016 v nakl. Eroika) byl přeložen do 34 jazyků a stal se světovým bestsellerem. Ocenila ho i kritika (viz např. nominace na literární cenu Carnegie Medal či získané ocenění The Branford Boase Award). V roce 2012 vznikla jeho úspěšná filmová adaptace Teď a tady s americkou hvězdou Dakotou Fanning a britským hercem Jeremym Irvinem. Další autorčina kniha Ty proti mně (You Against Me, 2010; č. 2012 v nakl. Eroika), dramatický milostný příběh teenagerů na malém městě, připomíná protivenství, jimž byli vystaveni Romeo a Julie. Třetí, prozatím poslední román Downhamové Unbecoming (2015), líčí osudy tří generací žen a odkrývá jejich rodinná tajemství.
Ukázka:
jedna
Chtěla bych mít kluka. Chtěla bych ho mít na ramínku ve skříni. Mohla bych ho vyndat, kdykoli bych chtěla, a on by se na mě díval tak, jak to dělají kluci
ve filmech – jako bych byla krásná. Moc by nemluvil, ale vždycky by těžce dýchal, jak by si sundával koženou bundu a rozepínal džíny. Nosil by bílé trenýrky a byl by tak krásný, že bych málem omdlela. Svlékl by i mě. Šeptal by: „Tesso, miluju tě. Fakt tě hrozně miluju. Seš krásná.“ – přesně takhle by to řekl – a při tom by mě svlékal.
Sednu si a rozsvítím lampičku na nočním stolku. Je tam propiska, ale žádný papír, tak se otočím a na zeď za sebou napíšu: Chci na sobě cítit tíhu jeho těla. Pak si zase lehnu a koukám na oblohu. Má divnou barvu – červenou a uhlíkově
černou zároveň, jako by den krvácel.
Cítím párky. V sobotu máme vždycky k večeři párky. A k nim bramborovou kaši, kapustu s cibulí a omáčku. Táta má určitě los, na kterém Cal vybral čísla, sednou si k televizi a navečeří se s tácky na klíně. Budou se dívat na X Factor
a potom na Chcete být milionářem? Pak se Cal vykoupe a půjde spát a táta bude pít pivo a kouřit, až bude dost pozdě a půjde si taky lehnout.
Odpoledne se na mě přišel podívat. Prošel pokojem až k oknu a roztáhl závěsy. „Koukej!“ řekl, když se světlo rozlilo po místnosti. Za oknem bylo odpoledne, koruny stromů a nebe. Jeho silueta stála proti oknu, ruce v bok. Vypadal jako Strážce vesmíru.
„Jak ti mám pomoct, když se mnou nemluvíš?“ zeptal se, přešel k mé posteli
a sedl si na okraj. Zadržela jsem dech. Když to vydržíte dost dlouho, před očima vám začnou poskakovat bílé skvrnky. Natáhl se a pohladil mě po hlavě a potom mi začal prsty jemně masírovat kůži na temeni.
„Dýchej, Tesso,“ zašeptal.
Místo toho jsem sebrala z nočního stolku čepici a natáhla si ji přes oči. Pak odešel.
Teď smaží dole párky. Slyším, jak v pánvi prská olej a v hrnci bublá omáčka. Nejsem si jistá, že bych to měla slyšet až tady nahoře, ale už mě nic nepřekvapuje. Teď zas slyším Cala, jak si rozepíná bundu, musel jít koupit hořčici
Před deseti minutami mu táta dal libru a řekl: „Nebav se s žádnýma divnýma týpkama.“ Když odešel, stoupl si táta na schod do zahrady a zapálil si cigaretu. Slyšela jsem šeptání listí, které padalo na trávu u jeho nohou. Podzim je tady.
„Pověs si bundu a běž se zeptat Tessy, jestli si něco dá,“ povídá táta. „Je tady spousta ostružin. Zkus ji nalákat.“ Cal má na nohách tenisky; vzduch
v podrážkách odfukuje, jak letí nahoru po schodech a vrazí do mých dveří.
Dělám, že spím, ale to ho nezastaví. Nakloní se až ke mně a zašeptá: „Když se se mnou nechceš bavit, tak si polib.“ Otevřu jedno oko a vidím dvě modré. „Sem věděl, že to hraješ,“ sykne a roztáhne pusu do roztomile širokého úsměvu. „Táta se ptá, jestli chceš ostružiny.“
„Ne.“
„Co mu mám říct?“
„Řekni mu, že chci slůně.“
Zasměje se. „Bude to tady bez tebe blbý,“ řekne a zmizí, nechá za sebou otevřené dveře a průvan ze schodiště.
Ze čtenářských ohlasů:
Dobrý den, dočetla jsem knihu Ještě než umřu. Dalo mi to práci. Chtěla bych, aby tu byl někdo se mnou. Ale dcera je v Brně na vejšce, syn odjel za slečnou, manžel, který neustále pracuje, i nyní pracuje. Musela jsem si pustit Novu jako kulisu, doufám, že tam budou dávat nějakou pořádnou kravinu – ostatně jako vždy. Je to strašně silná kniha, skvěle napsaná, spisovatelka používá přirovnání, která snad ještě nikdo nenapsal, nebo jsem je prostě nečetla. Některý výrazy jsem si četla dvakrát, vracela jsem se k nim. Pro mě bylo čtení knihy o to těžší, že jsem to prožívala, když mi před dvěma roky umírala sestra na rakovinu. Naposled jsme se viděly týden před její smrtí, a když ségra řekla, že už je jí všechno jedno, bylo mně a mým rodičům jasný, že je to ztracený. Ale pak jsme zprávě o její smrti beztak nevěřili… Co dodat? Nechci říkat, že tato kniha mi změnila život, nejsme v Americe. Ale hluboce mi zasáhla, budu se k ní vracet. Ty závěrečný pasáže knihy, nesetkala jsem s takovým načasováním, s takovou silou. Jasně, že jsem vlastně na ty poslední věty a slova ani pro slzy neviděla…. No, zrovna říkají ve zprávách na Nově, že se nějaký dvaadvacetiletý chlapec upálil kvůli svým osobním a finančním problémům. To já bych se musela pak podpalovat každých čtrnáct dní, ale mně by se nerozžaly sirky. Škoda, že nepřišel ke mně na pokec, škoda, že si nepřečetl knihu Ještě než umřu. Zdravím a slibuji, že Vám příště napíšu veselejší mejl. Mě ta knížka úplně rozedrala. Petra
Foto: Nakladatelství Eroika
