Christina Baker Klineová – Vlak naděje

Koleje. Vždy odněkud někam vedou. Symbol cesty, ze které nejde vybočit a pokud ano, má to katastrofální následky. I tento příběh má svoji cestu, která je pro hlavní hrdiny velmi náročná a někdy nešťastnou náhodou, ne svoji vinou, vyjedou z kolejí a má to pro ně bolestné dopady. Jediné po čem touží je, dorazit do cílové stanice, kde na ně bude čekat rodina. Zdá se možná, že je to skromné přání. Ale pro ty, kdo nemají kolem sebe pečující, milující příbuzné, tak je to přání největší. Jistota, ochrana, bezpečí, jež rodina dává nelze ničím nahradit. Většinou to poznáme, když to nemáme.


Kniha začíná v současnosti, kdy sedmnáctiletá Molly zakotví u nových pěstounů. Vystřídala jich několik a má velmi smutné zkušenosti. Od nikoho raději nic nečeká a většinou se snaží dělat neviditelnou. Nyní je v problému. V knihovně se zamilovala do knihy Jana Eyrová. Tak po ní toužila, že se rozhodla ji ukrást. Ze tří výtisků si vybere ten nejhorší salát a chce ho propašovat z knihovny. Bohužel ji přistihnou a hrozí ji pasťák nebo může 50 hodin veřejně odpracovat. Jelikož působí nedůvěryhodně a má nálepku dítěte z pěstounské péče, je těžké najít někoho, kdo by ji zaměstnal, i když zadarmo. Až její přítel najde řešení. Jeho matka pracuje pro starou devadesátiletou paní Vivian. Vivian potřebuje pomoc s úklidem podkroví a Molly příjme. Zde se začíná rodit opravdové přátelství, ve kterém zjišťují, že toho mají více společného než se na první pohled zdá. Vivian vypráví svůj příběh Molly. Viv, která se kdysi jmenovala Niamh, byla sirotek a v devíti letech byla poslána z New Yorku vlakem naděje, který vysílala charita na venkov. Sesbírala osiřelé děti, i ty kteří žili na ulici a poslala je na venkov, kde si je měli vybrat místní lidé a měli jim dát domov. Kolik naděje se muselo mísit se strachem v těchto vagónech. Myslím, že ani představit si to nejde. Molly měla hodně špatný začátek. Musela se trápit hladem, tvrdou práci, zimou a samotou. Po dvou rodinách, kde trpěla se dostává k lidem, kteří ji mají rádi a dají ji to, co dítě potřebuje. Přesto v ní tyto dva roky nechají hluboké rýhy na duši. V dospělosti se to projeví v rozhodnutí, které jsem nedokázala pochopit. Vivian toho taky lituje, a až díky Molly se snaží svou minulost napravit. Ty jo, Viv mě v tomto tak zklamala, ale kdo ji může soudit, když neprožije to, co ona. Bylo mi ji líto.


O to zajímavější příběh působí, že se odehrává na základech skutečných události. Kdy těmito vlaky charita řešila siutaci se sirotky. Molly zažívá již perfektně ucelený sociální systém, ve kterém je také sama, nemilovaná a nepochopená stejně jako Viv. Příběh je poutavě napsán a četl se jedním dechem. Ukazuje na to, co děti nejvíce potřebují. Úžasná kniha se skvělým poselstvím. Vřele doporučuji.

Foto: Nakladatelství Plus