Knížka Barbory Janečkové Vítové je plná humorných zamyšlení a postřehů z každodenního života. Jednotlivé glosy výstižně zachycují autentické, na vlastní kůži prožité události ze života svérázné autorky.
Říká si Úžasná Bára, ale je třeba to brát s nadhledem. Úžasná Bára vnímá svět kolem sebe s jemnou, leč neutuchající ironií. Nic v jejích příbězích není smyšlené ani záměrně vylepšené.
Také ilustrace v knize jsou do detailu věrné skutečnosti, a dokonce se dají dotvořit vlastními barvami. Pokud se díváte na život raději z té komičtější stránky, bude vám svět Úžasné Báry možná dost povědomý.
Barbora Janečková Vítová
Svět úžasné Báry
váz., formát 147/200 mm
180 stran, ilustrace v textu
cena 259 Kč
O autorce:
Barbora Janečková (1970) z Bystřice pod Hostýnem vystudovala žurnalistiku na UPOL v Olomouci a marketingové komunikace na UTB ve Zlíně. Pracovala jako novinářka, tisková mluvčí, PR manažerka a marketingová specialistka. Nyní se na volné noze věnuje copywritingu a publicistice. Je vdaná a má dospělou dceru.
Pro potěšení svých přátel začala před lety psát blog o cestovatelských zážitcích s názvem Zoufalcovy zápisky, který je dnes součástí většího projektu Úžasná Bára. Její povídky byly součástí knihy Všemi smysly, publikovala řadu rozhovorů a článků v Hospodářských novinách, magazínech Heroine, Patriot a Žlutý.
Některá humorná zamyšlení o životě v kůži Úžasné Báry načetla pro Český rozhlas Brno, nyní její drobné literární útvary vycházejí knižně. Rodné jméno Vítová je odkazem na silné rodinné pouto a vzpomínkou na nedávno zesnulého otce. Ilustrace ke knize jsou dílem mladé zlínské výtvarnice Kláry Karoly.
Více infa: http://www.uzasnabara.cz/
ukázka z knihy:
Jezeďáci sobě
Jednou z nejpozoruhodnějších pracovních zkušeností v mém životopise je hned první položka. Nikdo o ní neví. Propadla se až na dno časové osy, někam do pravěku, kdy jsem ťukala na psacím stroji a fotila na kinofilm. Byly to neuvěřitelné dva roky života.
Jako osmnáctiletá jsem se stala členkou jednotného zemědělského družstva. Chtěla jsem studovat žurnalistiku v Praze, vdát se za francouzského dirigenta a procestovat s ním svět. Jenže jsem na sklonku totality neměla ten správný kádrový profil ani názory slučitelné s profilem socialistického novináře. A tak jsem skončila jako nezaměstnaná, což byl trestný čin. Před uvězněním nebo prací u pásu mě zachránilo JZD Rudý říjen.
Ten náraz reality jsem zvládla jen díky spiklenectví s Romanou zvanou Kakao, vrozenému smyslu pro humor, a pak jsem byla měsíce hrozně zamilovaná, takže jsem kolem sebe nevnímala žádné krávy ani voly, vlastně jsem nevnímala skoro nic. Fotila jsem studený odchov telat, která byla od narození pohozená venku na seně. Měla na plotě napsaná jména jako Maruška nebo Karel, takže jsem přátelům stejných jmen zlomyslně posílala osobní fotografie.
Některé krávy byly pro změnu ustájeny v prvním patře budovy. Jestli měly výtah nebo chodily po schodech, na to jsem nikdy nepřišla. Zažila jsem družstevní ples i pravou družstevní zabíjačku, která se už tenkrát natáčela na kameru. Někde v archivu bude filmové okénko, v němž je záběr na právě podříznuté sele a slečnu v bílých kamaších, která se sune k zemi. Pár let po tomto zážitku jsem byla vegetariánka.
Psala jsem do měsíčníku Maják a měla jsem průkazku opravňující mě k jízdě družstevním autobusem. V terénu jsem se učila správně ptát, v kanceláři správně psát a v tiskárně dělat zlom i korektury horké sazby, která se po vytištění časopisu rozmetala. Pravé novinářské žně nastávaly samozřejmě o žních, kdy denně vycházel Žňováček. Hned v prvním vydání, na kterém jsem pracovala, jsem napsala, že než slunce zapadlo za obzor, stihli jsme s rostlináři deset čísel. Myslela jsem tím hektary, ale všichni si to vyložili jinak.
Když je člověk mladý, vydrží strašně moc. Brzké ranní vstávání. Povinné okopávání družstevních jahod i víkendové pařby. Když jsem JZD za dva roky opouštěla, byla jsem vdaná a právě začínaly divoké devadesátky. O rostlinné ani živočišné výrobě jsem se nenaučila vůbec nic, ale ještě dnes, když vidím kombajn na poli, mám chuť si dát aspoň jedno číslo.
Více infa: www.radioteka.cz
Foto: Radioservis
