Jsem smutná. Jsem naštvaná na lidi, kteří tak moc zraňují druhé. Jsem rozzuřená, že ubližuje někdo ženám, jenom pro to, že jsou ženy. Jsem zklamaná z lidí, kteří páchají zlo ve jménu víry. To by žádný Bůh nedopustil. Jsem smutná.
Kniha je perfektně napsaná. Styl vyprávění je velmi dobrý. Popis pocitů je tak jemný, citlivý a přitom pestrý, že jsem vnímala každé slovo. Slovo za slovem se line z knihy a míří přímo do srdce čtenáře, kde zanechává pocit beznaděje nad lidskými činy. Nad tím, jak krutý je lidský druh k svému druhu. A přesto je z toho cítit i naděje, která se rodí v silných osobnostech. Taková je Amanda. Jen vnitřně silný člověk tohle může zvládnout a nezbláznit se. Amanda se pohroužila do svého domu v nebi, kde hledala sílu přečkat utrpení, které by neměl zažít nikdo.
Kniha mě zaujala svou světovou úspěšností. Tentokráte se anotace neplete. Právem je zařazena mezi nejlepší knihy literatury faktu. Amanda začíná vyprávění vzpomínkami na dětství. Vzala to celkem stručně, abychom pochopili, kde se v ní vzala touha cestovat. Za tímto snem si jde, poté co se přestěhuje v devatenácti letech do Calgary. Stane se z ní barmanka. Tím vydělává na své putování. Pocit volnosti, který tím dostává je hodně posilněn povýšeností. Tím mi byla na začátku nesympatická. Chyběla ji pokora. Myslela si, že může všechno. Dokonce prohlásila větu, která se mě dotkla. Bylo to v tom smyslu, že ji nechybí odvaha cestovat, jako ostatním. Hned bych jí na to řekla, že to není o odvaze, ale o vlastnostech člověka. Každý nemá potřebu cestovat. Prostě někdo nevytáhne paty z rodné vesnice, ale je spokojený… No, to jen vysvětluji, čím mi byla Amanda nepříjemná. Na konci knihy to sama uznává. Rodina ji prosila, ať nejezdí do nebezpečných míst. Bohužel Amanda neposlechla. Z těch spoustu riskantních míst, co navštívila, se ji stalo osudným Somálsko. Kde padla do zajetí se svým kamarádem Nigelem. Popisuje vše do podrobností. Přesuny do různých domů. Naděje, poté smíření se situací, kdy se to dá ještě snést. Dále už beznaděj a ztráta pocitu, že to dobře dopadne a opět naděje. Kruté zacházení, mučení, znásilnění, hladovění. Ztráta osobnosti. Zajatci s ní zacházeli hůře jen proto, že je žena. Vše se na mě hrnulo a já jen na prázdno polykala a dělalo se mi zle z toho, co jsem četla. Já vím, že takových hrůz je na světě mnoho. Ale tady jsem měla pocit, že vidím, co se děje. Že se mě to dotýká. Tak dobře je kniha napsána. Amanda se dostala ze zajetí. Snaží se pomáhat. Ale všechny hrůzy, co se jí staly, už má v duši. A ona se učí za pomocí druhých s nimi žít.
Knihu doporučuji k přečtení. Je to vážné téma. Vypovídá o této době. Nutí nás zastavit a zamyslet se. Je těžké o tom číst, ale také je to důležité. Je to most k probuzení toho lepšího v nás.
Foto: Nakladatelství Jota
