Tahle kniha je plná romantiky a vtipu. Prostě skvělá oddychovka, pokud chcete hlavně v hlavě vypnout a jen tak číst a relaxovat. Pobavila mě, je to prostě pohádka pro ženy, která se výborně čte.
Hlavní hrdinkou je Lucy, která v osmnácti při studijním pobytu v Benátkach potkala svou první lásku Nata. Prožijí spolu krásné chvíle – dokonce se políbí pod Mostem vzdechů, ke kterému se váže pověst, že když se tam milenci políbí při západu slunce za zvuky zvonů, tak se budou milovat navždy. Po skončení studií Lucy jede domů do Anglie a Nat do Ameriky, píšou si, volají, Lucy je pořád zamilovaná až do doby, kdy ji zavolá Nat, že si našel někoho jiného a bude mít svatbu. Od té doby uplyne deset let a Lucy stejně pořád myslí na Nata, všechny své kluky s ním srovnává a prostě ví, že Nat byl ten pan Pravý. Po neúspěšné etapě, kdy se chtěla živit malováním, teď žije v New Yorku, pracuje v galerii a bydlí s kamarádkou.
Když galerie prodá drahé obrazy a Lucy je pomáhá převézt do bytu, stane se nepředstavitelné – ten kdo koupil obrazy je Nat. A tak se začínají opět vídat a při povídání zjistí, že byli na mnoha akcích spolu, ale nepotkali se, až teď. Lucy je přesvědčena, že je to osud. Jenže Nat není takový, jak si ho ve svých vzpomínkach zidealizovala. Po jedné hádce s Natem zamíří do muzea a tam potká Adama, se kterým si skvěle rozumí. Jenže i když se s Natem rozejde, osud je dává pořád dohromady v ty nejabsurdnější okamžiky. Jde o trapasy, v nichž je lepší být ten pozorovatel – kdo se jen dívá, tak se hezky zasměje. Oba začínají přemýšlet o té pověsti z Benátek a uvažují, jak se toho kouzla zbavit. Adama náhodně několikrát potkává, pomáhá jí, ale taky nerozumí tomu, že se Lucy do cesty pořád plete Nat. Nakonec se Lucy vydá opět do Benátek, najde muže, který jim řekl o pověsti, ten jí poradí, ať věří v sílu lásky. A u Mostu vzdechů potká Adama…
Je to kniha, která pobaví a neurazí. Skvělá pro podzimní večery, pro ty co mají rádi sladké, které nelepí.
Foto: www.alexandrapotter.cz
