Společnost pro vědu a umění již popatnácté udělovala v sídle Senátu ceny lidem, kteří se zasloužili o propagaci české vědy a kultury v zahraničí. Mezi oceněnými je i režisér a ředitel Národního divadla moravskoslezského v Ostravě Jiří Nekvasil.
Společnost pro vědu a umění založili v roce 1958 čeští a slovenští krajané žijící v USA. Místní skupiny nyní působí po celém světě. Společnost pro vědu a umění je mezinárodní nezisková organizace, která podporuje české a slovenské vědce a umělce i studenty na zahraničních stážích.
V Rytířském sále Valdštejnského paláce bylo 10. května oceněno již popatnácté devět významných osobností. Filmoví režiséři Juraj Herz a Vojtěch Jasný, herec Václav Postránecký, výtvarník Adolf Born, choreograf Jiří Kylián, předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš, fyzikální chemik a popularizátor vědy Pavel Jungwirth, teatroložka a historička scénografie Věra Ptáčková a režisér a ředitel Národního divadla moravskoslezského v Ostravě Jiří Nekvasil: „Je to velmi potěšující a zavazující zároveň být oceněn vedle takovýchto osobností, které mají za sebou velké a nezpochybnitelné dílo. Beru to jako výzvu i povzbuzení ve své další práci režiséra a divadelního ředitele.“
Jiří Nekvasil pracoval opakovaně v zahraničí jako operní režisér. V Německu inscenoval německou premiéru poslední opery E. W. Korngolda Kathrin, Klusákovu Zprávu pro akademii, Příhody lišky Bystroušky L. Janáčka (Trier), Dona Giovanniho G. Gazzanigy (Hamburg), Cileovu Adrianu Lecouvreur (Erfurt), Wagnerova Bludného Holanďana a Čajkovského Evžena Oněgina (Regensburg), Myslivečkovu Antigonu (Rheinsberg), Martinů Tři přání (Rostock), v Argentině jihoamerickou premiéru Příhod lišky Bystroušky (Teatro Colón Buenos Aires), ve Francii francouzskou premiéru opery M. Gurlitta Vojáci (Nantes), v USA režíroval Verdiho Nabucca, v Lotyšsku Brittenovu operu Utahování šroubu (rovněž v Estonsku – Tallin) a Janáčkovu Její pastorkyni v Lotyšsku (Riga), Irsku (Dublin) a Itálii, v Norsku uvedl Circus Terra T. Madsena (Oslo), ve Finsku scénické provedení Verdiho Requiem (Tampere), Dvořákovu Rusalku na Slovensku (Bratislava), v Německu (Düsseldorf/ Duisburg) a ve Slovinsku (Maribor).
Foto: www.ndm.cz / Tamara Černá – SofiG
