August August, august je klaunská komedie o tom, jak je těžké naplnit své sny a frizírovat osm bílých lipicánů. „Ve hře je pro mne důležité téma snu. August August, august je o snu frizírovat osm bílých lipicánů a splnit tři podmínky. Tedy taková trochu pohádka, která na principu klauniády rozehrává boj o život… A co se týká cirkusového světa, který tvoří rámec hry – rozhodně nechci suplovat cirkus. Já v něm spíše budu hledat tu zvláštní fantazii lidí odložených, lidí na okraji společnosti, protože August je ten poslední v řadě. Kohoutova klaunská »augustí« rodina má svůj zvláštní sen: udržet se ve světle života. Pro mne, ale myslím, že i pro diváky, nabízí hra spoustu možných výkladů a bude záležet jen na jejich vnímání a fantazii, co si vyberou, a jak s představením ve své mysli naloží,“ říká režisér Petr Kracik
Jedna z velmi úspěšných českých divadelních her druhé poloviny minulého století byla uvedena ve více než stu inscenací na mnoha českých i zahraničních scénách (mimo jiné v Rakousku, Německu, Francii, Norsku, Belgii, Jihoafrické republice, Nizozemí, USA a Itálii). Jiskřivý, vtipný i příjemně melancholický střet mezi sny, fantazií, láskou, bezelstností i (ne)obyčejnou lidskou citlivostí na jedné straně a cynickou realitou na straně druhé, je ve hře zobrazen způsobem, za který by se nemusely stydět ani nejlepší filmové grotesky. Prostředí cirkusu, postupy »divadla na divadle« a pozoruhodné herecké příležitosti slibují divácký zážitek.
Komedie se odehrává v prostředí cirkusu a na jejím počátku je Augustův velký sen – alespoň jednou před diváky »frizírovat Valčík osmi bílých lipicánů«, což je mistrovské číslo pana ředitele. K dosažení svého snu musí August splnit řadu různých podmínek, které jsou zdrojem gagů a vtipných situací. August vše plní s neobyčejnou lehkostí, fantazií a vtipem, ale podmínky pana ředitele se stále stupňují… Sám autor hru uvedl hru slovy: „Miluji cirkus, protože v něm žiju.“
August August, august
Premiéra 9. a 10. března 2012
Další reprízy: 20. března, 2., 24., dubna 2012
Tvůrčí tým
Režie: Petr Kracik
Hudba: Michal Pavlíček
Scéna: Jaroslav Milfajt
Kostýmy a výtvarná koncepce představení: Samiha Maleh
Pohybová spolupráce: Boris Hybner
Dramaturgie: Ladislav Stýblo
Osoby a obsazení
Pan ředitel Holzknecht – Dušan Sitek
Paní ředitelová Holzknechtová – Jitka Sedláčková
Inspektor manéže – Ivo Kubečka
Evelýna – Tereza Šefrnová j.h. nebo Anna Stropnická j. h.
August August, august – Radek Valenta
Lulu – Hana Seidlová
Bumbul – Miloš Kopečný
August junior – Jan Konečný
Placmistr – Aleš Alinče
Jan Konečný (August junior), Hana Seidlová (Lulu), Pavel Kohout, Miloš Kopečný (Bumbul), Radek Valenta (August August)
Pár slov Pavla Kohouta ke spolupráci s Divadlem pod Palmovkou ke hře August August, august i k současnému dění
Jméno dramatika Pavla Kohouta mají diváci asi nejvíce spojené s Divadlem na Vinohradech. Málokdo však ví, že má Pavel Kohout za sebou také několik divadelních režií, které se však převážně uskutečnily v zahraničí. Nicméně jeho první režijní práce měla premiéru v roce 1962 na scéně Divadla S. K. Neumanna (nyní Divadlo pod Palmovkou), kde Pavel Kohout režíroval Šrámkův Měsíc nad řekou. V inscenaci excelovala Jana Štěpánková a Vilíka hrál mladý student DAMU František Němec.
V Divadle pod Palmovkou se také hrály dvě Kohoutovy adaptace – Václav Lohniský zde režíroval dramatizaci Verneova románu Cesta kolem světa za 80 dní a v roce 2001 zde pak Petr Kracik uvedl inscenaci Ubohý vrah, v níž účinkovali například Jiří Langmajer, Boris Rösner a Klára Issová. „Jako autor se cítím být součástí každé inscenace, dobré i špatné, takže je nikdy neznámkuji. Známky si dala ta Kracikova sama, když vydržela na repertoáru osm let. Obdivoval jsem pak Jana Vlasáka, že po odchodu Borise Rösnera do toho hereckého koncertu úspěšně vstoupil.“
Hra August August, august byla napsána v roce 1967 pro herce vinohradského divadla, a stala se druhou nejuváděnější českou hrou vůbec – dosáhla více než sta inscenací, zejména pak v zahraničí. Na dotaz čím si vysvětlujete její obrovský úspěch, Pavel Kohout odpověděl: „Osud každé hry je ve hvězdách. Této pomohla hned první inscenace s hvězdným obsazením Brodský, Jirásková, Kopecký, Kepka, Šmeral, Bláha, Janžurová… No a pak nás Rusové přepadli právě v srpnu, měsíci nesoucím v mnoha zemích jméno august. Ačkoli byla napsána už v roce 1966, stala se hra jakousi panychidou za tragédii politického »Pražského jara« 1968 a byla proto uvedena na všech kontinentech.“
Hra doslova obletěla svět, a dokonce měla být uvedena i na newyorské Broadwayi. Mnohé inscenace autor samozřejmě viděl. „Z mého pohledu se vinohradské nejvíc vyrovnala inscenace vídeňského Burgtheatru, které v roce 1969 vévodili legendární Josef Meinrad a Inge Konradi. Byla ovšem opět dílem režiséra Jaroslava Dudka, skladatele Jana F. Fischera a výtvarníka Zbyňka Koláře z Vinohrad…“
Pavel Kohout žije střídavě v Praze, ve Vídni a v Sázavě nad Sázavou a má tedy možnost pozorovat naše dění trochu z odstupu i nadhledu. Co ho tedy těší a co znepokojuje a je něco, co předvídá ve vývoji naší společnosti? „Těší mě, že se Češi už nemohou vymlouvat na komunisty nebo Moskvu. Znepokojuje mě, že mnozí na ně dokonce vzpomínají s nostalgií skoro jako na dojné krávy. Na počátku svého dospělého života jsem byl všechno jen ne předvídavý, tím spíš se o to nesnažím od doby, kdy jsem rozum vzal. Cítím ale dvě vážná nebezpečí: Evropa propadá sytosti vrcholných civilizací, které se z lenosti přestaly bránit a byly pohlceny barbary. A akcelerace techniky hrozí učinit brzy většinu lidí závislými na elitě, která ji může uvrhnout do nové totality. No… třeba jen sprejuju čerty na zeď!
Rozhovor s režisérem Petrem Kracikem o hře Pavla Kohouta
Hra August August, august patří k české divadelní klasice 60. let, a pro mnoho divadelníků naší generace je spojena s Divadlem na Vinohradech a se jmény Vlastimila Brodského a Jiřiny Jiráskové. Hra i tematicky souzněla se společenskými problémy začátku 60. let.
„Často slyším námitku, že téma této Kohoutovy hry je překonané; že je nemoderní, a že je velmi svázaná s časem svého vzniku. Kohout je bytostný divadelník, a tak ho také pochopila celá Evropa a jako jeden z mála českých autorů se prosadil i na Broadwayi kde byla uvedena hra Ubohý vrah. V jeho hrách je pro mne stále plno provokujících otázek a rozhodně nad nimi nelze jen odmítavě zavrtět hlavou. Leží v nich něco magického, z čeho pro mne plyne důvod, proč je i nadále inscenovat. A co se týká souznění s dobou – sám autor tu souslednost se srpnovými událostmi absolutně odmítá, ale hra se ve své době ocitla na evropských jevištích a ty tuto interpretaci preferovaly. Inscenace, které jsem já viděl, či jsem o nich četl, byly všechny veskrze politické, trochu kafkovské a existenciální. V jedné inscenaci hlavní roli dokonce hrála žena. Představení tak dostávala trochu jiný smysl, než autor zamýšlel. Myslím, že téma Kohoutovy hry neodešlo s normalizací, i s nástupem nového času se někteří stávají řediteli a někteří jsou klauny, kteří kladou otázky a stále o něčem sní. Téma snu je pro mne zejména důležité. August August sní o možnosti frizírovat osm bílých lipicánů, mít lásku, založit rodinu…“
Jak moc je pro vás důležité téma cirkusu. Upřímně – myslím že, dnes už mnoho diváků mladší generace cirkus nezná – nebo aspoň ne v té podobě, jak s jeho obrazy pracuje Kohout.
„Myslím, že cirkus je v nějakém povědomí v každé generaci. Je samozřejmé, že něco jiného znamenal pro moji generaci, i pro generaci Pavla Kohouta. Já osobně jsem viděl všechny cirkusy od Humberta až po světové cirkusy v Maďarsku a v Rusku. Svého času jsem si dokonce pohrával s myšlenkou odejít k cirkusu. Jestli si dobře pamatuji – byly tři význačné klaunské školy – v Polsku, Maďarsku a v Rusku, a zrovna když jsem končil vysokou, tak se psalo, že právě skončil poslední československý klaun, a přišla výzva zúčastnit se konkurzu do cirkusové školy. Možná to mám i trochu v genech, protože můj tatínek už měl sbaleno a odjížděl k cirkusu, a maminka ho musela doslova vytáhnout z maringotky. Znám spoustu lidí, kteří cirkus odmítají, a zejména nemají rádi drezuru. Do této polemiky já nevstupuji, mně na cirkuse vždy lákala ta nenahraditelná a nezaměnitelná vůně, ta atmosféra stanu, klaunů, světel, napětí i potlesku.“
O čem inscenovat hru dnes?
„Jak už jsem řekl, důležité je pro mne téma snu. August August, august je o snu frizírovat osm bílých lipicánů a splnit tři podmínky. Tedy taková trochu pohádka, která na principu klauniády rozehrává boj o život. Když jsem v roce 1994 seděl s panem prezidentem Havlem, který navštívil moji premiéru této hry v Divadle na Vinohradech, tak mi říkal »no jo, Pavel by nejraději teď chtěl být on tím augustem a já že jsem tím ředitelem«. Ale já nechci hrát politickou hru, vycházím z Kohouta a chci dát figurám lidským rozměr. A co se týká cirkusového světa, který tvoří rámec hry – rozhodně nechci suplovat cirkus, protože to ani neumíme. Já v něm spíše budu hledat tu zvláštní fantazii lidí odložených, lidí na okraji společnosti, protože August je ten poslední v řadě. Kohoutova klaunská »augustí« rodina má svůj zvláštní sen: udržet se ve světle života. Pro mne, ale myslím, že i pro diváky, nabízí hra spoustu možných výkladů a bude záležet jen na jejich vnímání a fantazii, co si vyberou, a jak s představením ve své mysli naloží.“
Foto: www.divadlopodpalmovkou.cz
