Pražskou Národopisnou výstavu Českoslovanskou, která se konala od května do září v roce 1895 navštívil i Bohumír Jaroněk, rodák z Malenovic u Zlína. Jeho bratr Alois se vydal v roce 1909 na cestu po skandinávských muzeích v přírodě včetně stockholmského Skansenu, které bylo první muzeum lidových staveb na světě a vzniklo v roce 1891. Když v roce 1911 v Rožnově pod Radhoštěm zakládal Muzejní a národopisný spolek, byla už idea muzea v přírodě na světě. O dva roky později vystavil Bohumír Jaroněk barevný dřevoryt, svoji vizi Valašského muzea v přírodě, a v roce 1925 změnil svou ideu na skutečnost.
„Nechceme budovati mrtvé skladiště budov a předmětů, chceme zbudovati pomocí praktického národopisu živé muzeum, v němž zděděné tradice valašské minulosti a svéráz plemene a bydliště lidu jsou udržovány při životě výkony práce, zvyky, tanci, zpěvy a obřadnostmi lidu,“ řekl Bohumír Jaroněk, který založil Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm v roce 1925 jako vůbec první muzeum tohoto druhu v tehdejším Československu i ve střední Evropě.
Postupně byly z okolí svezeny dřevěné chalupy a další objekty do areálu skanzenu nebo postaveny jejich přesné kopie. Jaroňkova smrt v roce 1933 uzavřela první etapu výstavby muzea. Z útlumu následujících let vybočuje jen stavba kostelíka, který se stavěl v letech 1938 – 1946 podle plánové dokumentace kostela z Větřkovic, jenž vyhořel v sedmdesátých letech devatenáctého století.
Po převzetí muzea do státní správy Krajského muzea v Gottwaldově (dnešní Zlín), bylo v roce 1954 rozhodnuto o rozšíření skanzenu o vesnickou část. Valašská dědina dnes počítá dvanáct vesnických usedlostí a více než tři desítky dalších hospodářských staveb. V roce 1971 se Valašské muzeum v přírodě stalo kulturním zařízením Severomoravského krajského národního výboru v Ostravě a jeho vedením byl pověřen zapálený etnograf a rožnovský rodák Jaroslav Štika, který stál v jeho čele málem třicet let. V tomto období rovněž započala třetí etapa výstavby muzea. Plocha valašského skanzenu, který se mezitím rozrostl na sedm a půl hektaru, byla rozdělena na šest areálů, na šest expozic lidového stavitelství a lidového způsobu života.
Ke dvěma dosavadním areálům – Dřevěnému městečku, dokumentujícímu životní prostředí Rožnova pod Radhoštěm z poloviny devatenáctého století a k Valašské dědině – přibyl v roce 1983 třetí areál nazvaný Mlýnská dolina. Voda, přiváděná z Bečvy strouhou, starou více než čtyři sta let, pohání velká hnací kola mlýnské pily, valchy a od roku 1985 také kola hamru.
Pro Valašské muzeum v přírodě v současnosti pracuje více než sto domáckých výrobců, řemeslníků a lidových umělců. Jejich výrobky se prodávají v prodejně Valašského muzea v přírodě a o víkendech či větších akcích skanzenu předvádějí tito výrobci svoji zručnost návštěvníkům přímo ve skanzenu.
U příležitosti 70. výročí založení Valašského muzea v přírodě (1995) bylo muzeum prohlášeno za národní kulturní památku. V současné době má ve své správě dvě stovky objektů. Nejstarší budovou rožnovského skanzenu je Vaškova hospoda z roku 1660, která stojí v Dřevěném městečku, kde jsou k vidění i další zajímavé stavby jako například dřevěný objekt radnice z roku 1760.
Dřevěné stavby nejsou nikdy kompletní originály, protože byly během let opravovány a některé jejich části vyměňovány. Vaškova hospoda je v původním stavu, ale u radnice se podepsal zásah zakladatelů skanzenu bratří Jaroňků, kteří ji v roce 1925 malinko romanticky upravili. Mezi kvalitní originály se počítají dvě sýpky z konce 18. století z Prostřední Suché a z Heřmanic. Ta patří mezi největší objekt muzea.
Pracovníci muzea se dnes snaží všechny stavby udržet v co nejpůvodnějším stavu bez sebemenších úprav. Mezi nejzajímavější objekty patří technické stavby v Mlýnské dolině. Všechny jsou postaveny tak, aby byly v chodu. V polovině devadesátých let minulého století byl rozšířen areál technického vybavení o lokomobilu, která slouží jako pohon zemědělských strojů jakým je mlátička, nebo sečkovice. Lokomobila pochází z Vizovic a slouží jako hnací jednotka. Tento funkční parní stroj je jediný v přírodních muzeích v České republice. Asi nejsložitější a pro návštěvníky i nejzajímavější stavbou je hamr v Mlýnské dolině. Tato vodní kovárna včetně vodního bucharu kdysi sloužila na výrobu železa. Tento hamr číslo 2 pochází z Ostravice, jeho strojní zařízení je ze 17. století a bylo dovezeno od Velhartic.
Rožnovské Valašské muzeum v přírodě rovněž vlastní zámek v Hustopečích nad Bečvou, který je jednou z nejhezčích renesančních památek na Moravě a také historické dřevěnice Maměnka a Libušín, včetně zvoničky na Pustevnách, které rovněž prošly v posledních letech rozsáhlou rekonstrukcí. Mezi nejcennější objekty patří nejstarší stavby, jejichž cenu nelze vůbec vyčíslit.
Valašské muzeum v přírodě má sbírky roztříděné do třiceti celků. Pečuje o ně celkem sedm správců fondů. V roce 1966 psali sbírkové přírůstkové číslo 3 300, o dva roky později již 12 000 a v současnosti už píší přírůstkové číslo nad neuvěřitelných 80 000. A suma sbírkových předmětů je kolem sta tisíc!
Mezi tradiční akce rožnovského skanzenu, které jsou včleněny pod jednotný název Valašský rok, patří Velikonoční slavnosti, Valašský jarmark, Rožnovské slavnosti, Lesnické dny, Starodávný jarmark, Velké prádlo, Rožnovská valaška, Pekařská sobota, Dny řemesel, Setkání heligonkářů, Martinské hody, Předvánoční jarmark, Vánoce na dědině, Večer při svíčkách nebo Půjdem spolu do Betléma…
Foto: www.vmp.cz
