Spisovatelka Jana M. Brůžková vypustila do světa svou třetí knihu - román Oči říjnového nebe. Jak se jí psal a o čem je? A co chystá pro své čtenáře? Nejen o tom jsme si povídali…

Název vaší novinky Oči říjnového nebe zní velmi poeticky, ale i trochu melancholicky. Co přesně tento symbol vyjadřuje a jak se promítá do příběhu?

Říjen je všeobecně období přerodu, transformace – listí padá, příroda se odevzdává. Nebe je tajemné a hluboké, stejně tak jako mnohá zákoutí lidské duše a našeho nitra. Tato symbolika postupné vnitřní i vnější proměny se prolíná dějem a provází hlavní hrdinku Isabelu, ale i hloubavého čtenáře celým příběhem, na jehož konci nalezne odpověď.

Abych však alespoň částečně odpověděla – řekněme, že tento název má více významů. Jedním z nich je například symbolická přítomnost něčeho, co hlavní hrdinku – i nás všechny – přesahuje. Tyto »oči« pak v době její největší zranitelnosti a transformace na tento proces dohlížejí a dávají jí najevo, že její krize má hlubší smysl.

Kniha je označována jako transformační psychologický román. Jakou hlavní vnitřní proměnou vaše postavy procházejí?

V knize, stejně jako v našich životech, hraje významnou roli hned několik postav. Každá z nich si prochází svou vlastní vnitřní proměnou, svým vlastním životním příběhem. V případě hlavní hrdinky Isabely jde o zvládnutí několika složitých a bolestných životních situací, které prožila – ztráta nenarozeného dítěte, vážná dopravní nehoda s dlouhodobou rekonvalescencí, silné chronické bolesti, ztráta rodičů i možnosti být mámou, uvíznutí v nefunkčním, vyčerpávajícím vztahu. To vše ji dovedlo až k pocitu absolutní ztráty vlastní identity.

Avšak i přes všechny tyto těžkosti se Isabela nevzdává. V postupném uvědomění si, co je a co pro ni není důležité, se rozhodne jít dál. Ne velkými gesty, ale malými, nenápadnými krůčky, které ji nakonec dovedou k pochopení, k celkové proměně a ke šťastnějšímu životu.

Pro koho je tato kniha primárně určená? Má být pro čtenáře spíše zrcadlem k jejich vlastním životům, nebo spíše únikem do jiného světa?

Kniha Oči říjnového nebe je příběhem pro každého, kdo někdy musel začít znovu od nuly, kdo si prošel trápením, nebo ho zrovna prožívá. Nese se v duchu povzbuzení a naděje, že jsme mnohem silnější, než si myslíme. V průběhu děje se však objevují i velmi veselá, až humorná, oddechová místa. Například v podobě dlouholetého vztahu dvou nerozlučných kamarádek, které jsou si navzájem pevnou oporou.

Psychologické romány často otevírají těžká témata. Jaké největší lidské tabu nebo vnitřní strach v této knize rozplétáte?

Jak už jsem se zmínila, jde o několik souběžných témat či těžkých životních situací najednou. Jejich následkem je ztráta vlastní identity a propad do prázdnoty, strachů a bolestí. Cílem hrdinky je postupné překonání všech těchto životních lekcí a znovunabytí pocitu vlastní hodnoty a nalezení sebe sama.

Jak moc detailně si musíte dopředu promýšlet psychologické profily postav? Překvapily vás některé z nich během psaní tím, že se začaly chovat jinak, než jste plánovala?

Dopředu si nic moc nepromýšlím. Prostě píšu a postavy ožívají. Každá z nich je velmi reálná, a stejně jako my má nejen své kladné stránky, ale i mnohé skryté stíny, které ji v běžném životě silně ovlivňují.

Kde čerpáte inspiraci pro takto hluboké lidské osudy? Vycházíte ze skutečných příběhů kolem sebe, nebo jde čistě o empatii a představivost?

Ano, vycházím ze skutečných příběhů. A samozřejmě empatie i představivost je zde na místě.

Napsat transformační román vyžaduje, aby autor šel sám emočně »na dřeň«. Jak se během psaní čistíte vy sama, abyste si nenesla těžké emoce svých postav do běžného života?

Máte pravdu. Některé části byly pro mě jako pro empatika velmi náročné. Avšak díky tomuto příběhu jsem i já sama prošla mnohým uvědoměním i vnitřní proměnou. Pro odpočinek a relaxaci jsem ráda pobývala o samotě, většinou v přírodě.

Oči říjnového nebe jsou Vaší třetí knihou. V čem cítíte největší posun ve svém spisovatelském stylu od debutu k této novince?

Moje první kniha Skřítkové byla pro děti. A musím říct, že mám dodnes upřímnou radost, když mě někdo z dětských čtenářů osloví a zeptá se, zda bude nějaké pokračování. Vždy mě to zahřeje u srdce a s úsměvem a dětskou radostí v očích odpovím: „Bude!“ Dlouhodobě mám totiž tuto knihu rozepsanou. V posledních několika letech jsem však silně cítila potřebu zaměřit se na transformační či motivační literaturu.

A tak vznikla druhá kniha motivačních příběhů a postřehů ze života – Co šeptají tvé kroky. Je to kniha sedmašedesáti krátkých příběhů »s přesahem«. Už tehdy se ve mně při jejím psaní rodila myšlenka na delší transformační román, který bych chtěla jednou napsat. A tak jsem to udělala – teď vycházejí Oči říjnového nebe.

A posun v mém spisovatelském stylu? No, nevím… Snad v tom, že jsem dokázala napsat příběh, který se nebojí rozpitvat emoční dno a bolest v nitru člověka, a zároveň ujistit čtenáře o tom, že nic se neděje náhodou a nic netrvá věčně. Že i ty nejtěžší chvíle v životě jednou pominou a my z nich nakonec vyjdeme silnější. Je to příběh, který popisuje cestu z absolutní prázdnoty a nebojí se při tom vzlétnout k výšinám… řekla bych.

Jaká očekávání máte od této knihy vy osobně?

Přeji si, aby našla cestu k těm, kteří potřebují povzbuzení. K těm, kteří potřebují vědět, že na to nejsou sami.

Sledujeme v této knize nějaké motivy, které propojují celou vaši dosavadní tvorbu, nebo jde o úplný úskok do nového tématu?

Nové téma to jistě není. I v mých přechozích knihách píšu o životě, o běžných lidských pocitech, starostech, štěstí, lidských hodnotách a o tajemstvích, jež nás přesahují… Vše v našich životech je propojené. Každá lidská cesta je jeden velký příběh. Jeden život, jedna transformace.

Podzimní tematika s říjnem v názvu evokuje specifickou atmosféru. Psala se vám kniha lépe v sychravých dnech, nebo vznikala v jiném ročním období a do podzimní nálady jste se musela stylizovat?

Knihu jsem začala psát v lednu a vznikla během jara. A i když mám barvy podzimu a podzimní atmosféru velmi ráda, celý děj se primárně na podzim neodehrává. V názvu knihy jde opravdu převážně o symboliku transformace a nového života.

Máte nějaký specifický tvůrčí rituál, bez kterého by tato kniha nevznikla?

Nic mimořádného. Jsem ale milovnicí kávy, takže bez ní si psaní nedovedu představit. A samozřejmě potřebuji klid a příjemnou atmosféru. Teď si uvědomuji, že jedna zajímavost tu ale přece jen je – můj věrný pejsek, jezevčík, mi často sedával na klíně a snažil se packou nebo čumákem mačkat klávesnici. (smích)

Která pasáž nebo kapitola pro vás byla emočně nejnáročnější na napsání a proč?

Bylo to hned několik míst. Například když jsem s hlavní hrdinkou plně prožívala pochopení pro její fyzické bolesti, jejichž obdobou jsem si sama také prošla. Anebo situace, kdy se o něco tak moc snažíte, po něčem tak strašně toužíte, a trpělivost vám už selhává… Ale to jistě známe všichni.

Když čtenář zavře poslední stranu Očí říjnového nebe, s jakým pocitem nebo myšlenkou by měl podle vás ideálně zůstat?

S pocitem pohlazení… A také s tím, aby věřil ve svůj příběh. Aby věřil v sebe a neztrácel naději a trpělivost. Protože jak se říká: Nelze donutit jablko, aby dozrálo dříve – i to nejkrásnější potřebuje svůj čas, aby zesládlo. Život se nikdy nemýlí…

Kniha teprve přichází na pulty, ale máte už v hlavě nápad na další projekt, nebo si teď plánujete od psychologicky náročných témat odpočinout?

Nastal čas splnit svůj slib dětem a konečně dopsat pokračování příběhu dvou milých skřítků. Nová dětská kniha se bude jmenovat Skřítkové z větrného mlýna. A bude opravdu veselá, na což se moc těším!

Knihu Očí říjnového nebe můžete objednat zde:

https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/oci-rijnoveho-nebe-803612096

Psali jsme:

https://www.topvip.cz/knihy/vychazi-fascinujici-roman-jany-m-bruzkove-oci-rijnoveho-nebe

Info o autorce:

https://www.projektskritkove.cz/kniha-skritkove.html

Foto: MV knihy, archiv Jany M. Brůžkové