Šikanovali kolegové Jiřinu Švorcovou během natáčení Ženy za pultem?

Legendární seriál Jaroslava Dietla Žena za pultem budí emoce i málem čtyřicet let od svého natočení. Má své velké odpůrce, ale i skalní fanoušky, což dokazuje velmi dobrá sledovanost, když se Žena za pultem objeví v televizi. Nyní vychází v nakladatelství Omega o seriálu kniha z pera zkušených novinářů a spisovatelů memoárové literatury Miroslava Graclíka a Václava Nekvapila. Víte, že prostředí, ve kterém se točily záběry z interiérů bytu hlavní hrdinky Anny Holubové se natáčely nedaleko Vinohradského divadla.


„Byl to pronajatý byt ve třetím, nebo snad dokonce ve čtvrtém patře v ulici, která je za vinohradským divadlem. Byt patřil starým manželům. Matka se synem bydlela po dobu natáčení v hotelu a babička a dědečkem zůstali v bytě. Stará paní byla rozkošná, vařila nám škubánky, polívky a starý pán se vždycky zašil někde do kouta, abychom mu nebyli na očích, protože natáčení těžce snášel. Pamatuji se, že když se poprvé natáčelo jako v mém pokoji, tedy v Annině ložnici a já jsem měla něco vzít ze skříně a otevřela jsem ji, tak tam bylo jejich soukromí. Měli tam svoje oblečení a věci a já jsem si najednou připadala svatokrádežně, že se vloupávám do něčího soukromí, na což nemám právo. Pak jsme si na to zvykli a bylo nám tam docela dobře. Měli jsme tam servis i co jíst a pít. Tenkrát jsem se ptala, jestli to pro produkci není příliš drahé, protože platili hotel pro paní s dítětem, nájem bytu a když jsme v něm všechno natočili, tak i jeho rekonstrukci, protože tam byly díry od konzolí na reflektory. Produkce mě ale ujistila, že to bylo levnější, než kdyby se ten byt postavil v ateliéru.“


Přestože představitelka Anny Holubové byla populární herečkou a mimořádně politicky angažovanou osobou, tak stále jezdila tramvají a nevyhýbala se kontaktu s normálními ldimi. „Většinou mě nekontaktovali nebo jen výjimečně. Pamatuju si, jak jsem stála v tramvaji nad jedním pánem, bylo to v době, kdy se vysílala Žena za pultem a on povídá: ,Tyhle oči zná celý národ.ʻ A stejně mě sednout nepustil,“ přidala Jiřina Švorcová jednu z dávných vzpomínek. Ostatně drobných ústrků si Švorcová prožila dost nejen na veřejnosti, ale i mezi hereckými kolegy.


„Trošku se mi zdálo, že štáb včetně pana režiséra se od paní Švorcové drželi poměrně dost daleko, jako že si nechtěli takzvaně zadat. Když jsme točili někde v Klánovicích ve vile a pak jsme šli v poledne na oběd, tak celá hospoda byla narvaná k prasknutí a jediný stůl, který byl volný, byl ten, kde seděla paní Švorcová. Přišlo mě to takové směšné, komické až hloupé. Tam nešlo o střet politických názorů, ale o to, že to byla dobrá herečka. Politikou jsem se nezabýval, jsem totálně apolitický člověk a když jsme šli na oběd, tak jsem si s ní vždycky sedl ke stolu. Seděli jsme u něj sami dva a úplně nezávazně jsme si povídali o různých věcech i o jejích příbězích ze života. Byly to příjemné hovory,“ vzpomíná fotograf seriálu Miloš Schmiedberger.


Přestože si mnozí mysleli, že Švorcová jakožto členka Ústředního výboru Komunistické strany Československa požívá zvláštních výhod, pravda to nebyla. Například jídlo si na plac nosila navařené z domova. „Ona si nosila kastrůlek s jídlem, které si doma sama vařila a ze kterého jedla. Takže si v šatně vyndala kastrůlek a jedla tam,“ vzpomínala později Lenka Termerová. Zároveň dodala, že se jí kolegové z divadla nestranili, spíš naopak. „Například Jarda Hanzlík, jak byli zvyklí z divadla, tak na ní byli docela drsní. A ona byla strašně hodná a přátelská, když s nimi točila, akorát když došlo na politiku, tak to bylo neprůstřelné. Ale vím, že leckdy si naopak užila své. Nemyslím si ale, že by se jí lidé vyloženě stranili. Samozřejmě tam byly jiné kamarádšofty, ale byli to většinou lidi z Vinohrad, kde ona hrála, takže to byli její kolegové,“ přiznává Lenka Termerová.


Kniha Žena za pultem právě vyšla jako dárek pro maminky a babičky k MDŽ (8. 3. – Mezinárodní den žen).

Podívejte se na trailer ke knize:

Unikátní knihu si můžete objednat zde:

http://www.knihyomega.cz/eshop-zena-za-pultem.html

Foto: Nakladatelství Omega