Kniha Svět Oldřicha Nového, která má vyjít ke konci letošního roku v nakladatelství Ikar, je přepracovaným, ale především podstatně rozšířeným novým vydáním mnoha neznámých zajímavostí ze života legendárního herce a jeho nejbližší rodiny. Bohužel práci na rukopisu ztěžují spisovateli Ondřeji Suchému už delší dobu zdravotní problémy. Vyjma dohledu neurologa odmítá ovšem Suchý využít nabízející se práci psychoterapeuta, který by mu mohl momentálně pomoci od druhého, opakujícího se syndromu vyhoření.
„Žiju uprostřed přírody a kromě své ženy a pejska se setkávám častěji s poštovními doručovatelkami, než se sousedy. Nakonec jsem vlastně v pohodě, léky mě udržují v relativním normálu a přestože mám rozdělané práce poměrně dost, mohu kdykoliv všechno hodit za hlavu a zvolit »vodorovnou polohu«, nemohu prostě pracovat. Je mi líto, ale nedokážu ani vyřizovat mailovou poštu a odpovídat na různé dotazy (na které ostatně někdy ani neznám odpovědi). Za to může moje profese – celý život se věnuji zajímavým životním epizodám osobností tzv. zábavního umění, píšu o nich články i knihy, ale určitě nejsem »chodící encyklopedie« za kterou mě někteří tazatelé považují. Zrovna dneska jsem si uvědomil, že je mně právě tolik, kolik bylo Oldřichu Novému, když se loučil se svým publikem v Hudebním divadle v Nuslích rolí Podkolesina v Gogolově Ženitbě. On si mě pozval na premiéru a já odcházel sklíčený a nemohl jsem o tom představení napsat prakticky nic – pan Nový už tu roli prostě fyzicky nezvládal,“ vzpomíná Suchý.
Ondřej Suchý se cítí unavený, ale s pohledem na současnou činorodost svého bratra, kterému bude za pár měsíců devadesát, tvrdí, že jde jen o přechodné období. „Jiří mně kdysi uklidnil, že se nemáme do budoucna čeho bát, jelikož máme dlouhověkost v rodě. Náš tatínek zemřel v téměř třiadevadesáti letech a to jen proto, že měl úraz – zlomeninu krčku. Já se jako důchodce jinak vůbec necítím, mám v hlavě několik projektů, jeden zajímavý máme společný s polským bohemistou, překladatelem, hercem, skladatelem a spisovatelem Janem Weglowskim z Wroclawi. Zatím mohu prozradit jen to, že zhudebnil několik mých písňových textů a že jsme se dohodli v budoucnu spolupracovat na jistém česko-polském projektu. Pak tu mám ještě ten svůj kanál na You Tube – Minuty Ondřeje Suchého. S kameramanem Václavem Fořtem jsme natočili nové díly, mimo jiné o mém pátrání po pravém Krakonošovi a o mé sbírce bust slavných osobností. Nu a nakonec mi zbývá dolaďovat po chvilkách tu knížku o Oldřichu Novém, ale jde mi to těžce.“
A o čem by měla být ta údajně poslední knížka? „Chtěl bych někdy v budoucnu napsat něco zajímavého a zábavného z historie Kokořínska a samozřejmě do toho navíc zamontovat pětadvacet let mých kulturních aktivit v šemanovické Nostalgické myši (která – což bych zde rád zdůraznil – pokračuje nadále s úspěchem i bez mé stálé spolupráce!!). V té knize oživnou například postavy kokořínských loupežníků. ale třeba také Jára Cimrman, žijící po svém ve zde znovuzrozeném Salónu Cimrman Jiřího Šebánka. Ostatně na zdejším hřbitůvku jsme kdysi za přítomnosti televizních kamer odkrývali »neznámý hrob« Járy Cimrmana, který je zde dodnes k vidění. Na chvíle trávené v našem kraji zavzpomínají mnozí herci i zpěváci, navíc chci zmapovat i filmy, které se kdysi dávno natáčely na Kokoříně a v jeho okolí.“
Prožívat syndrom vyhoření a mít přitom do budoucna v hlavě tolik nápadů, nelze než přát Ondřeji Suchému, aby co nejdříve úspěšně překonal své momentální psychické duhy i neduhy.
Foto: Archiv Ondřeje Suchého
