Po zesnulé Heleně Štáchové, ředitelce Divadla Spejbla a Hurvínka, loutky Máničky a bábinky promlouvají hlasem Marie Šimsové. Svého nástupce si ještě stihla vybrat sama Helena Štáchová. Mánička tak nadále zůstává rovnocennou Hurvínkovou partnerkou, dál prožívá i své příběhy a disponuje celou řadou autentických vlastností, které pomáhají vytvářet zajímavé situace.
Do souboru Divadla S+H jste nastoupila už v roce 2004. Jaká byla vaše motivace pracovat právě v tomto divadle?
Tehdy mi končila loutkoherecká stáž v Divadle loutek v Ostravě a osobní důvody mě vedly do Prahy. Rozeslala jsem žádosti snad do všech dětských a loutkových divadel, protože pro tuto hereckou cestu jsem se rozhodla už ve škole. Martin Klásek mě pozval na pohovor a následně mě přijal jako elévku.
Kdy jste přišli na to, že máte předpoklady pro interpretaci Máničky?
Zkoumali jsme tyto předpoklady již v rámci přijímacího pohovoru. Přes léto jsem pak dostala za úkol připravit si krátký autorský výstup s loutkou Máničky, kdy jsem zkusila spojit interpretaci s animací.
Máničku jste začala alternovat s Helenou Štáchovou v některých představeních již v minulém roce, ale nikdo nečekal, že vám tuto roli již tak brzy předá definitivně. Jak vnímáte tuto situaci?
Především soucítím s rodinou a všemi blízkými, kteří se s Helenkou museli rozloučit. Divadelní situaci vnímám jako divadelník – každý den přicházejí děti a chtějí prožívat dobrodružství svých oblíbených hrdinů. Takže pro mě je zásadní tato každodenní práce pro děti, abychom jim i nadále přinášeli chytré, milé, zábavné a také trochu poučné příběhy.
Zaznamenala jste již nějaké ohlasy na vaší interpretaci?
Zatím jsou všichni moc milí a drží mi palce.
Udílela vám Helena Štáchová nějaké rady ohledně interpretace a hereckého uchopení této populární postavičky?
Samozřejmě. A byly to vždy rady cenné, přesné, praktické, předávané s trpělivostí a humorem. Neméně prospěšnou školou pro mě ale byla všechna ta léta, kdy jsem ji mohla pozorovat při práci. Byla to skutečně skvělá herečka.
Jak vnímáte charakter Máničky, její vývoj až do dnešních dnů a máte s ní nějaké konkrétní plány?
Zcela určitě souhlasím s tím, jak, a že vůbec, se Mánička vyvíjela v čase. Vidím v tom paralelu vývoje sebevnímání a sebeurčení ženy v druhé polovině 20. století. Ženský element se v Divadle S+H upevnil, což se ostatně projevilo i ve vytvoření bábinky – paní Kateřiny. Mánička by i nadále měla zůstat rovnocennou Hurvínkovou partnerkou, prožívat i své »plnokrevné« příběhy a disponovat celou řadou autentických vlastností, které by pomáhaly vytvářet zajímavé situace. Předpokládá to samozřejmě šikovné autory, nemyslím ve smyslu pouhé znalosti postav, k napsání opravdu dobré hry je zapotřebí určitě víc.
Jak to bude s paní Kateřinou – Mániččinou bábinkou – přebíráte interpretaci i za ní?
Hledáme barvu, abychom dosáhli určitého kompromisu, protože věkový rozdíl se zde projevuje výrazněji než u Máničky. Bábinka bezpochyby »omládne«, ovšem když s ní Helenka začínala, byla sama ještě mladší, než jsem teď já.
Na čem nyní pracujete a co chystáte do budoucna?
Přebírám stávající repertoár, a to i v němčině. Na tomto místě bych chtěla požádat diváky a příznivce o trpělivost a pochopení naší současné nelehké situace. A již také je na repertoáru nová hra pro nejmenší diváky Hurvínek v Hajanech, kterou ještě napsala Helena Štáchová.
Mánička slaví 88 narozeniny
Letos, kdy si připomínáme různá osmičková výročí, se dvou za sebou jdoucích osmiček dožívá i populární loutka z Divadla Spejbla a Hurvínka Mánička. K této příležitosti Supraphon vydává časosběrnou narozeninovou kompilaci. Posluchači se seznámí se všemi jejími interpretkami, poznají jednotlivé dobové a herecké přístupy, uslyší všechny, které o hrdinku v historii divadla pečovaly, a na své si přijdou i sběratelé archivních unikátů.
Nové album Ať žije Mánička! postupuje chronologicky od úplných začátků do žhavé současnosti. Úvodní snímek z roku 1930 je zároveň prvním dialogem, kterým se Mánička v podání Anny Kreuzmannové divákům v dubnu téhož roku představila ve hře Hurvínkova jarní revue. V následujících záznamech se ke slovu dostává druhá herečka Božena Weleková. Nahrávky pocházejí z 50. let.
Nejvíce je na albu Ať žije Mánička! zastoupeno umění Heleny Štáchové. Je to pochopitelné, vždyť Helena Štáchová prožila s loutkou na jevišti půl století a sestava CD reaguje i na její herecký vývoj. Protože se jedná o Mániččinu oslavu, nemůže samozřejmě chybět ani příslušný příběh. Narozeniny zachycuje nahrávka z roku 1969, v níž se ještě částečně ozývá předchozí éra Boženy Welekové. Jak se interpretační pojetí Máničky dále proměňovalo, si můžete poslechnout v dalších snímcích ze 70. let – dodejme, že v tomto období si Máničku na starost vzala Bábinka, na kterou kompilace rovněž pamatuje.
Album Ať žije Mánička! není však jen přehledem archivních snímků. Poprvé se v oblasti nahrávek mluveného slova představí se svou svěřenkyní Marie Šimsová, a to ve zbrusu nové scénce Okouzlení operou.
Mániččiny osmdesáté osmé narozeniny Supraphon oslaví albem, které vychází na CD, ale i v digitálních formátech již 16. března 2018.
Facebook: https://cs-cz.facebook.com/DivadloSH/
Poslechněte si ukázky nahrávek zde:
https://www.supraphonline.cz/album/367797-at-zije-manicka
Foto: Supraphon / Lukáš Kadeřábek
