Už se vám někdy stalo, že do vašeho domu uprostřed noci vtrhnul policista, svítil vám přímo do očí baterkou a křičel na vás: „Vyjděte ven z bytu, mířím na vás střelnou zbraní!“ Že ne? Buďte rádi. Zpívající spisovatel Richard Sacher zažil podobnou situaci před několika dny. „Byla to neuvěřitelná souhra náhod. Za nic jsem nemohl, stejně tak ani policista. Na vině byli narkomani,“ řekl nám autor deseti knih. A co se vlastně stalo?
„Už řadu let přebývám v Praze 4, v domku u lesa. Mám pro sebe celé první patro se zvláštním vchodem a samostatným dvorem. Ještě před rokem a půl byl v naší takřka opuštěné ulici svatý klid, a to hlavně večer. Jenomže pak se do opuštěné budovy, jejíž majitel žije bůhvíkde, nastěhovali feťáci. Od té doby takřka denně, cestou domů, narážím nejméně na tři zdrogované osoby. Už se i několikrát stalo, že narkomani pobíhali po našem dvoře a sháněli cokoliv, co by se dalo zpeněžit. A to dokonce i v pravé poledne – nejen nad ránem,“ prozradil Sacher.
„Letos se o situaci v naší ulici začala výrazněji zajímat policie, ale ta stejně ničeho zásadního nedocílila, poněvadž feťáci se pokaždé velmi rychle vrátili zpátky. Několikrát mě kontrolovala zásahová jednotka, když jsem se večer vracel domů. Zřejmě si mysleli, že si jdu pro drogy. Chodím občas oblečený tak, že jsem se jim ani nedivil,“ zasmál se zpívající spisovatel, který rozhodně nevypadá na to, že na jaře oslavil čtyřicáté narozeniny.
„Nedávno přijely bagry a barák zbouraly. Jenomže někteří feťáci se přesunuli do sousední bývalé zvláštní školy, kolem níž je teď v noci poměrně rušno… Před pár dny jsem přišel v noci domů a chtěl jsem si uvařit čaj. Jenomže najednou vylítly pojistky. Po chvíli jsem zjistil, že jen v půlce bytu. Sedl jsem si tedy do haly, otevřel okno a začal jsem psát knihu. Všiml jsem si, že ve vedlejším dvoře pobíhají dva dělníci s baterkou a snaží se nahodit pojistky. Marně. Tak jsem pokračoval v psaní. Po chvíli jsem zaslechl, že někde v ulici houká alarm. Zdálo se mi, že je to ve vedlejším dvoře, tudíž jsem tomu nevěnoval větší pozornost. Trvalo to snad deset minut, už přesně nevím. Po čase alarm utichnul. Jenomže jsem zaslechl hluk ve své části dvora. Vykouknul jsem z okna do tmy, napadlo mě, jestli nepřijel majitel baráku. Avšak najednou mi někdo začal svítit baterkou do očí a říkat, že je od policie a že mám ihned opustit dům. Jakmile jsem se zeptal, co to má znamenat, když tady už řadu let bydlím, bylo mi sděleno, že na mě míří střelnou zbraní a že nemám odporovat a vyjít ven. Rychle jsem si vzal doklady a klíče a vyšel jsem na dvůr. Když policista viděl, že zamykám, trochu se uklidnil a přestal na mě mířit. Ptal se, co tam dělám. Zopakoval jsem mu, že jsou to moje prostory. Přesto mě požádal o průkaz totožnosti. Jakmile zjistil, že nejsem kriminální živel, omluvil se, přelezl bránu a odjel,“ vysvětlil Richard Sacher.
A proč k tomu vlastně vůbec došlo? „Jak jsem měl otevřené okno pouze do svého dvora, neuvědomil jsem si, že ten alarm houká na našem baráku, avšak z druhé strany. Policisté si mysleli, že někdo vyhodil pojistky, aby se vloupal do našeho domu. A tak jeden z nich přelezl bránu a vydal se mě zneškodnit… No a druhý den se zjistilo, že se feťáci vloupali do trafostanice a způsobili zkrat v celé ulici, na základě čehož se spustil alarm. Tudíž se to všechno semlelo kvůli nim. A to nepočítám skutečnost, že sotva odjela policie, přijeli elektrikáři a dvě hodiny odstraňovali závadu. Šel jsem spát ve čtyři ráno a v sedm jsem vstával do práce… Zatímco jsem pracoval, feťáci vykradli trafostanici znovu – za bílého dne. Uteklo pár dní a stále je potkávám. Vypadá to, že v naší ulici už klid jen tak nebude,“ postěžoval si Richard Sacher.
Foto: Archiv Richarda Sachera
