Jan Kraus vyměnil na začátek své televizní show tradiční červenou pohovku za modré stolky. A protože tento týden byl »těžkej tejden« připomene si události minulého týdne s Těžkým Pokondrem. Jan Kraus si dvojici Miloš Pokorný a Roman Ondráček pozval, protože se prý nejlépe orientují ve vodách českého bulváru. Události glosovali v šesti tematických blocích za pomoci asistentky z publika.
V okénku Módní milice probrali modelky, Dušana Chrástka, Tomase Kruchinu, Leoše Mareše, ale i trendy pro jaro 2013. Dále následoval Bulvární šok a Eliška Bučková se zánětem spojivek či rozchod Hanky Mašlíkové. Mediální masakr týdne – rodina Štikova. Sportík – česká fotbalová reprezentace a její tašky, bágly, kabelky a jiné. Velmistr týdne – Pavel Bém, no comment, snad jen dodat: komu čest, tomu opencard. Bonus: TV seriály – proč se koukat na seriály, výběr toho nejlepšího z českých seriálů – samozřejmě u Pokondra vyhrávají Cesty domů. A co je spojuje s Janem Krausem – originalita, vkus a záliba v županech.
A samozřejmě nescházeli i hosté – například Rostya Gordon-Smith. „Jak vám mám říkat – Smith?“ začal moderátor. „Stačí paní Rosťo,“ uvedla do rozpaků Gordon-Smith. Probrali její původ. Narodila se v České republice na Vysočině. V roce 1969 odešla do zahraničí. Žila v Kanadě, Brazílii, Hongkongu, Rusku a spoustě dalších zemí. Pracuje dlouhodobě v oblasti HR. „Jak jste se k tomu dostala?“ zajímal se Kraus. „Mám čtyři syny a sedm vnoučat. A všechny s jedním mužem. Jsme spolu už čtyřicet let. Když jsem přijela do Británie, měla jsem jen dvě libry a musela se ohánět. A nejlíp mi šlo povídat si s lidmi, hledat a řešit jejich problémy. Naučila jsem se timemanagementu díky synům. A pak vyjednávat, když to zvládnete s pětiletým synem, tak i s generálním ředitelem. Asi tak,“ uzavřela.
„U nás je to tak, když jste byla s dětma, že jste diskvalifikovaná. Proč se tomu říká vlastně mateřská dovolená?“ podotkl Kraus. „Nevím, je to zavádějící. Já jsem hodně pracovala s dětma, než půjdou do školy, tedy pět let, a než šel první, tak jsem byla těhotná a bylo z toho dalších pět let. Dostudovala jsem si HR v Hongkongu a pak šla do práce.“ Krause zajímalo, jak jsou na tom čeští manažeři. „Při představování se koukají do země. Nejlepší, které jsem potkala, jsou konzistentní. Je špatně, když jeden den se k vám chovají whau, a druhý den jako by vás neznali. Nejsou autentičtí, přetvařují se,“ glosovala Rostya. „Já je rozvíjím. Nechám je mluvit. Pokládám jim otázky,“ pokračovala. „Jinak se také mluví o ženách a mužích jako zaměstnancích. Já jsem příznivec zaměstnávání žen až do úmoru – víc vydrží,“ přidal si Kraus.
„U nás je žena diskriminována v příležitostech. Pomáhám jim, aby se orientovaly. Ale jejich postavení je problém žen, ne mužů. Oni si nepomáhají. Jsem zastáncem kvót – ale tady se to bere špatně. Ale ta laťka se nesnižuje kvótou. Kvóta to jen nastartuje. Ideální je minimálně třicet procent. Když je tam sama, ona druhou nechce, ať si to taky jako vybojuje. Dvě spolu soutěží. Potřebujeme minimálně tři. Většina chlapů ve vedení se rozhodne, že ženu nepřijmou. Já jsem byla dlouho sama ve vedení společnosti. A nešlo mi dlouho prosadit nějakou myšlenku. Tak já jsem si vzala botu, mlátila jsem s ní a oni až pak začali poslouchat. Oni si vás zařadí: ,To je ta Rosťa s kramflekem.‛ Ale lepší, když říkají: ‚To je ta s kramfleky,‛ než když řeknou: ‚Ona má koule.‛ Jak by se vám líbilo, kdybych chlapovi řekla: ‚Ty máš…‛ (nevím, jak to říct slušně),“ rozjela se paní Gordon-Smith.
„Když porovnáte ty země, kde jste žila?“ zajímal se Kraus. „Třeba v Brazílii se musí hodně povídat, schůzka ve tři, přijdou ve čtyři. V Anglii, USA jsou stručnější a v Hongkongu – nejstručnější. Nejzdvořilejší jsou v Japonsku. Klaní se. Hodně zdvořilí a pro mě poslední bašta civilizace je Anglie, ale jsou až moc tolerantní, zbavují se své kultury přílivem cizinců. O nás se říká, že jsme takový výsledek komunismu – tomu nevěřím. Už za praotce Čecha, jsme se zde usadili a přes nás se migrovalo a my jsme se naučili přežít, ale ne žít. Já si každý den řeknu, že dneska je ten nejlepší den. Jednou jsem přišla na poštu, když jsem přijela z USA. Přišla jsem s lístečky, jež mi hodili do schránky. Pozdravím, popřeju krásný den. Paní za přepážkou říká: ‚Můj den začíná, když jdu z práce domů.‛ ‚To máte blbý, tady osm hodin denně.‛ ‚Vy nepřestanete?‛ ‚Až se na mě usmějete?‛ ‚Já nemám důvod‛, odvětí ona. ‚Jste zdravá, mladá, máte práci. Co chcete?‛ kontruji já. Abych byla fér, americké pošty jsou stokrát horší,“ opět rozvedla úvahu Rosťa.
„Na přechodu dáváte přednost?“ vystřelil další otázku Kraus. „Přechody, to je moje. Na Praze 7 je jeden přechod, kde je zelený panáček jen pět sekund – všichni nadávají a nikdo nic neudělá. Tak já jdu na policii: ‚Dobrý den, já bych chtěla nahlásit nebezpečný přechod.‛ ‚No a co? Proč jste tady?‛ ‚Kam mám jít?‛ ‚Zavolejte 112.‛ Tak jsem zavolala: ‚Dobrý den. Já bych chtěla nahlásit nebezpečný přechod.‛ ‚Kde? Co se stalo?‛ ‚Zatím nic, ale mohlo by se stát.‛ ‚Oni vás nemají právo přejet, když jste na přechodu.‛ Tak takhle já se snažím, ale třeba v Kanadě se mi to povedlo změnit. Byl tam podobný problém s přechodem pro chodce – dokonce u školy. Udělala jsem s rodiči dětí stávku, sedli jsme si na přechod. A změnilo se to.“ Na závěr dodala: „Lidé se mě často ptají, proč jsem v ČR zpět? Mám tři důvody – z lásky k vlasti; pořád tady můžu něco udělat; a houby a kopretiny nikde nerostou tak hezky jako tady!“
Lekce otcovství a neuvěřitelný pozitivismus, jak Česká Miss ke krátkým vlasům přišla a světové srovnávání. Do dalšího dílu Show Jana Krause přijali pozvání zpěvák Tomáš Klus, aktuální Česká Miss Gabriela Kratochvílová a přední HR manažerka Rostya Gordon-Smith a jako speciální překvapení Těžkej Pokondr. Premiéru dalšího dílu třetí série Show Jana Krause uvidíte v pátek 5. dubna večer na Prima family.
Foto: TV Prima
