Legendární seriál Jaroslava Dietla Žena za pultem budí emoce i málem čtyřicet let od svého natočení. Nyní vychází v nakladatelství Omega o seriálu kniha a hlavní představitelka seriálu, národní umělkyně Jiřina Švorcová, v ní prozrazuje řadu tajemství populárního seriálu.
Samoobsluha se nacházela na pražském Smíchově, konkrétně na náměstí 14. října. Samotná budova již dnes nestojí, ale dříve to byla normální funkční samoobsluha, na jejímž místě je dnes park. „Seriálová prodejna byla postavena jako provizorium, když byla v rekonstrukci stará smíchovská tržnice. Tato shoda okolností byla pro filmaře velice výhodná, protože jsme dostali zařízenou prodejnu, neboť v době natáčení už byla stará tržnice znovu otevřená. Takže pulty naší samoobsluhy nebyly prázdné a jen se do nich doplnilo chybějící zboží. A je možné, že se tam občas objevilo i tenkrát nedostatkové zboží. Chlebíčky do mého lahůdkového krámu nás zásoboval pan Skalický, vedoucí Lahůdkářství U Anděla, což bylo vyhlášené lahůdkářství, které tam dnes už bohužel není,“ vzpomínala později Jiřina Švorcová.
V samoobsluze se natáčelo ve všech ročních obdobích, stejně jako tomu bylo v seriálu, který měl dvanáct dílů a na každý z dílů připadal jeden měsíc. „V prodejně jsme točili několik měsíců, aby bylo vidět, že venku svítí sluníčko, když to byly scény do letních dílů a nebo sněží, pokud jsme točili prosincový nebo lednový díl. V zimě se totiž za okny sypal sníh nebo se dělalo náledí. Většinu jsme tam ale natočili přes léto, bylo krásné počasí, křišťálový vzduch a sucho, absolutně bez deště. Měli jsme tam možnost být pod takovým velikánským stromem, kde jsme odpočívali, ale pak nás zahnali zpátky do prodejny, protože zjistili, že na nás padají mšice, od kterých pak byly poznamenané naše světlé prodavačské pláště. Ovzduší tam v tom vedru bylo dost husté,“ vybavila si Jiřina Švorcová. A zároveň vysvětlila, jak to tehdy bylo s potravinami, které byly na place. „Lahůdky byly tabu, nikdo si nesměl nic vzít a na onci dne už stejně nebyly poživatelné. A to, co se nekazilo – třeba sýry, se dalo do veliké lednice, která tam byla a vrátilo se další den znovu do hry,“ popsala filmařské techniky.
Samotnou kapitolou byla herecká šatna v samoobsluze. „Maskérnu jsme měli ve škole a všichni, co jsme tam hráli, tak jsme měli jednu šatnu tři krát tři metry, kde jsme se zároveň převlékali,“ popisuje Hana Maciuchová. V této pidišatně se herci nejen převlékali, ale také se tam natáčelo, protože to byla i šatna seriálových prodavaček, kam za nimi v seriálu občas zavítal i vedoucí Karas v podání Vladimíra Menšíka. „Přímo v samoobsluze byla malinká šatna, ve které jsme se převlékali a každý v ní měl svou skříňku. V té šatně se i natáčelo a to tam potom bylo husto. Když tam byla kamera, režisér a všichni herci, tak se v ní nedalo normálně dýchat,“ dodala Jiřina Švorcová.
Kniha Žena za pultem vyšla jako dárek pro maminky a babičky k MDŽ (8. 3. – Mezinárodní den žen).
Knihu si můžete objednat zde:
http://www.knihyomega.cz/eshop-zena-za-pultem.html
Foto: Nakladatelství Omega
