Pokračování dokumentárního cyklu Tajemství rodu II je tu. První díl cyklu, vyprávějící příběh Jiřiny Bohdalové, se na obrazovkách ČT1 objevil v úterý 1. září od 21 hodin. Mezi dalšími dokumenty bude i Tajemství rodu Jana Pirka.
Kardiochirurg profesor Jan Pirk už po svých předcích pátral a v rodině se dědí rodokmeny vypracované nadšenými amatérskými genealogy z předchozích generací. Ukázalo se ovšem, že některé údaje byly nepřesné a určité osudy zůstaly neodhalené. Profesor Pirk se vydává do židovského ghetta v Luži a díky speciálním židovským záznamům prohlubuje poznání o svých nejstarších předcích i jejich životě. Židé měli vstup na vysoké školy v českých zemích až do roku 1788 zakázán, a tak slavná lékařská tradice rodu začala až poté. Jaké odhalení přineslo studium dokumentů dědečka Jana Pirka, lékaře z dob protektorátu? Jaký nečekaný odraz doby v tragédii i přehlídce osudových paradoxů u svých předků profesor Pirk objevil?
Co vás přimělo se projektu zúčastnit?
Historie mé rodiny mne vždycky zajímala. Existuje jedno staré přísloví, že ten, kdo nezná svoji minulost, nemá ani budoucnost.
Vy jste již v minulosti po osudu svých předků pátral, v čem bylo toto bádání jiné? Dospěl jste k novým poznatkům?
To bádání bylo zcela jiné. Předtím jsem se opíral především o osobní sdělení rodičů, prarodičů a dalších příbuzných a o písemné materiály, které mi dal dědeček z maminčiny strany. Televizní pátrání bylo mnohem profesionálnější, bylo spojeno se spoluprací s řadou odborníků na tuto problematiku. Dospěli jsme k celé řadě zcela nových poznatků, a to i takových, k jejichž poznání bych se bez profesionálního týmu odborníků, jaký dala dohromady televize, neměl nikdy šanci propracovat.
Objevilo se i něco, co byste raději nikdy nevěděl?
Nemohu říci, že by se objevilo něco, co bych raději nikdy nevěděl. Možná to, že dědeček, než byl převezen do Terezína, byl týden vyslýchán v Petschkově paláci a umím si představit, co tam asi zažil. O to víc moje úcta k němu ještě vzrostla.
Kam všude vás natáčení pořadu zavedlo?
Natáčení mě přivedlo především do půvabného městečka Luže a jeho okolí, o kterém jsem neměl do té doby valnou představu. Je to městečko v krásné krajině, jistě stojí za zhlédnutí. Stejně tak mnohem detailnější poznání malé pevnosti v Terezíně přispělo k mému obrazu toho, co mí oba dědečkové zažili. Procházky po starém židovském hřbitově v Praze s nálezem nejstarších hrobů naší rodiny z tatínkovy strany, byly stejně tak hlubokým zážitkem.
Ovlivnily vás nějak nová zjištění?
Ovlivnily mě pouze v tom směru, že zásady a přesvědčení, které jsem v životě dosud zastával, zastávám ještě pevněji.
Foto: Česká televize
