Česká televize natočila nový seriál Případy 1. oddělení, který přinese čtrnáct skutečných kriminálních případů, které vyšetřovali kriminalisté pražského 1. oddělení. V roli zkušeného kriminalisty se představí Filip Blažek, se kterým jsme si popovídali.
Role seriálových policistů už jste si zahrál, v čem je kapitán Pražák alias Rotvajler jiný?
Prvního vyšetřovatele jsem si zahrál v Policajtech z předměstí. Kapitán Pražák je moje druhá role policajta. Je takový neomalený, působí chladně a nepřístupně, trochu arogantní suverén, ale dříč, který když se zakousne do případu, chytne a nepustí. Proto asi vznikla i jeho přezdívka Rotvajler. Celý seriál Případy 1. oddělení je ale jiný, protože hrajeme skutečnou »mordpartu«. Samozřejmě se některé dialogy ve scénáři musí trochu upravit tak, aby se divák nenudil, ale případy, postavy, prostředí a styl vyšetřování je podle skutečnosti. Tady cítím velký rozdíl proti Policajtům z předměstí. Ale jinak jsem v kriminálních seriálech a filmech hrál převážně lumpy a vrahy.
Co máte s rolí kriminalisty Pražáka společného?
Když se zakousnu do role, která mě baví, tak do ní jdu naplno a zodpovědně.
Setkal jste se během přípravy s operativcem, kterého hrajete?
Setkal. Zpočátku jsem nevěděl, o čem si budeme povídat, protože kdo zná kriminalisty, ví, že jsou uzavřenější, moc toho nenapovídají a působí dojmem tajnůstkáře. Sice mi ze své praxe moc neprozradil, ale třeba jsem se dozvěděl, že když neřeší aktuální případy, vrací se ke starším. Líbí se mi, že nenechají staré případy usnout. Vídali jsme se i při natáčení. Třeba mě učil, jak správně zatýkat pachatele. Občas mě i pochválil, že si vedu dobře. Když to shrnu, přišel mi jako
sympaťák, sveřepý chlapík, který má rád svoji práci.
Vaše postava je hráčem ragby a podle charakteristiky ve scénáři »ohromuje obřími bicepsy«. Připravoval jste se na roli i fyzicky?
Ne nijak extra. Možná jsem využil pár zkušeností z thaiboxu, který trénuju už asi šest let. Konzultoval jsem zatýkací akce s vyšetřovatelem. Totiž v momentě, kdy se pachatel vzpouzí a brání, není čas na úvahy, jakou bojovou techniku použiju, ale musí se jednat, třeba podrazit nohy, což zná z dětství asi každý kluk.
Seriál Případy 1. oddělení je založený na opravdových případech a postupech skutečné kriminálky. Co vás ze zákulisí kriminálky nejvíc překvapilo?
Uvědomil jsem si, že práce kriminalisty opravdu nevypadá jako z akčních kriminálek, kdy vidíme častou akci a vyšetřování v terénu. Naopak odehrává se z devadesáti procent v kanceláři! Ale nudit se divák nebude, seriál má krásný styl vyprávění a zejména scény dopadení nebo přiznání pachatelů mají správné grády. Sám jsem zvědavý, jak dopadly naše honičky a akční zatýkání. Tyto scény jsem si při natáčení užíval.
Celkem se v seriálu dozvíme o čtrnácti opravdových případech. Slyšel jste někdy o těchto kauzách?
Jednu z nich jsem si vybavil zrovna nedávno, protože jsme natáčeli 13. díl napsaný podle skutečného případu »lesního vraha«, který v centru města, tuším, že na Karláku, zastřelil novináře.
Když se řekne filmový detektiv nebo vyšetřovatel, kterého herce si jako prvního představíte?
U mě je to jednoznačně český kriminalista Kalaš alias Rudolf Hrušínský v kriminálkách Vrah skrývá tvář nebo Diagnóza smrti.
Foto: Česká televize
