Pavel Haas Quartet vydal u Supraphonu své šesté studiové album, které obsahuje oba smyčcové kvartety Bedřicha Smetany, č. 1 e moll »Z mého života« a č. 2 d moll. Neuběhlo ani čtrnáct dní od vydání CD a už se objevují první nadšené reakce recenzentů z mezinárodně uznávaných médií. „Za posledních deset let vydal Pavel Haas Quartet řadu absolutně fantastických nahrávek a teď přidává další v podobě brilantního disku Smetanových smyčcových kvartetů. Mají tuto hudbu ve svých srdcích a hrají ji s opravdovou oddaností a stylem,“ uvedlo BBC Radio 3 ve svém pořadu CD Review a nahrávku odměnilo titulem Album týdne.
„Už se z toho stává pomalu zvyk. Pavel Haas Quartet nahraje album a kritici omdlévají a sahají do krabice se superlativy, kterou mají schovanou na nejhořejší polici, aby se vyhnuli přehánění. Výsledek? Album skončí jako Deska měsíce a horký kandidát na Gramophone Award,“ napsala Harriet Smithová do květnového čísla prestižního britského hudebního periodika Gramophone a svojí nadšenou recenzi uzavírá slovy: „Toto je CD, které dělá z recenzování nahrávek tu nejkrásnější práci na světě.“
První úspěchy nové nahrávky korunuje umístění na třetí příčce v oficiálním britském albovém žebříčku (Official UK Charts) věnovaném klasice, kam se album dostalo hned po prvním týdnu od vydání. Za zmínku stojí, že v žebříčku obchodů, jenž se specializují na klasiku se nahrávka ocitla na prvním místě.
http://www.officialcharts.com/charts/classical-artist-albums-chart/
Pavel Haas Quartet již letos stihl dvakrát vystoupit v londýnské Wigmore Hall, ale také na koncertech ve Španělsku, Francii, Dánsku a Austrálii. V těchto dnech kvarteto naplňuje svou roli rezidenčního souboru na festivalu Bodenseefestival, kde v řadě měst (Fridrichshafen, Konstanz, Lindau) odehraje celkem dvanáct koncertů s velkým podílem české hudby a také povede mistrovské interpretační kurzy.
Podívejte se na video zde:
Pavel Haas Quartet – koncerty
25. 4. – 25. 5. – Bodenseefestival – RESIDENCE (DE)
25. 4. – Friedrichshafen (DE) – zahajovací koncert s SWR Sinfonieorchester
30. 4. – Ravensburg (DE) – Festsaal Weiβenau
2. 5. – Meersburg (DE) – Neues Schloss, Spiegelsaal
3. 5. – Tettnang (DE) – Barockschloss, Rittersaal
8. 5. – Konstanz (DE) – Konzil
10. 5. – Konstanz (DE) – Konzil
13. 5. – Konstanz (DE) – Konzil
14. 5. – Münsterligen (DE) – Klosterkirche
14. 5. – Münsterligen (DE) – Klosterkirche
15. 5. – Münsterligen (DE) – Klosterkirche
18. 5. – Innsbruck (AT) – Tiroler Landeskonservatorium
21. 5. – Salem (DE) – Bibliothek
23. 5. – Achberg (DE) – Barockschloss, Rittersaal
16. 6. – Soul (KR)
15. 7. – Záhřeb (HR)
19. 7. – 20. 7. – Verbier (CH)
Více infa ke koncertům zde: http://www.pavelhaasquartet.com/koncerty/
Pavel Haas Quartet byl založen v roce 2002 a nese jméno českého skladatele první poloviny 20. století Pavla Haase (1899–1944). Od roku 2004 získalo kvarteto mnoho prestižních ocenění, mezi které patří mj. vítězství v Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro, Chamber Choice BBC Music Magazine, MIDEM Classical Award a třikrát i »Oscar klasické hudby« Gramophone Awards. Kvarteto hraje ve složení Veronika Jarůšková – housle, Marek Zwiebel – housle, Pavel Nikl – viola, Peter Jarůšek – violoncello.
Překlad recenze v Gramophone – květen 2015
Bedřich Smetana Smyčcové kvartety č. 1 a 2 / Pavel Haas Quartet
Recording of the Month (nahrávka měsíce)
Už se z toho stává pomalu zvyk. Pavel Haas Quartet nahraje album. Kritici omdlévají a sahají do krabice se superlativy, kterou mají schovanou na nejhořejší polici, aby se vyhnuli přehánění. Výsledek? Album skončí jako Disk měsíce a horký kandidát na Gramophone Award. Ale omdlévat ani hýřit superlativy nestačí. Takže se pokusme prozkoumat, čím je album tak famózní.
PHQ má na svém kontě úctyhodnou řádku nahrávek skladatelů své české domoviny (Dvořák, Janáček a samozřejmě Haas), takže bylo jasné, že Smetanovi se zde dostane vysoce osobního pojetí. Zvuk PHQ je jako vždy okamžitě rozpoznatelný – dílem díky bohaté barevnosti zvuku, ale taky dojmu, že zde hrají čtyři výrazné osobnosti. To je patrné hned od violového sóla Smyčcového kvartetu č. 1. Pavel Nikl si zde vychutnává bohatý hluboký rejstřík svého nástroje a výsledek je značně odlišný od pojetí jinak vynikajícího violisty z Jerusalem Quartet, jehož tón je méně zářivý. V pasážích, kde si vzájemně odpovídají dvoje housle, vás ohromí propracovanost v detailech v kombinaci se samozřejmou spontaneitou. Tato nová nahrávka zvlášť působivě zachycuje extrémní polohy Smetanovy hudby – místy je zvuk tak intenzivní, až je člověku zatěžko uvěřit, že poslouchá pouhé čtyři hráče. Žádný detail není ponechán náhodě a způsob, jakým hudebníci zabarvují klesající tečkovanou figuru, tak výrazně dominující první větě, je mistrovskou ukázkou imaginace, přitom však nikdy nepůsobí vyumělkovaně.
Jistě ne každý se ztotožní s jejich přístupem k druhé větě s nádechem polky. PHQ zde více skotačí než Jerusalem Quartet, který vytváří sofistikovaný dojem a ve vnějších částech je poněkud svižnější. Na druhé straně však violista PHQ velmi důsledně interpretuje pokyn quasi tromba (tr 2, 0’48’’), zatímco v Triu evokujícím tržiště se oba houslisté přiklonili k delikátnímu pojetí crescend a diminuend ve dvojhmatech, v nichž se Smetanovi podařilo vyvolat dojem akordeonu (od 1’46’’ dál). Jsou tak ponořeni do nálady této věty a pouštějí se do pasáží označených più allegro nejen v rychlém tempu, ale také se zvýšenou intenzitu, že v nahrávce zůstalo neopraveno jedno intonační zaváhání těsně před začátkem páté minuty. Ačkoli mě to při prvním poslechu uvedlo do rozpaků, při opakovaném přehrávání jsem to přestala vnímat jako rušivé.
»Vokální« styl, který je PHQ vlastní, dává biografickým prvkům ve Smyčcovém kvartetu č. 1 obzvláště působivý nádech. To je nejvýraznější v takových okamžicích, jakým je například monolog violoncella, jež otevírá Largo sostenuto. Peter Jarůšek je zde až rozkošnicky výřečný a na jeho hluboce dojímavý přednes odpovídá vedoucí kvarteta Veronika Jarůšková se stejným nasazením (tr 3, 0’50“). Zde je PHQ o několik stupňů vřelejší než »zoufalejší« Talichovo kvarteto, jehož výklad staví hutnost nad lyričnost a každý vrchol je téměř bolestně vybojován. Jerusalem Quartet ve finále graduje vzrušení, aniž by odlehčil introvertnější pasáže. Přesto je pro mě pojetí PHQ ještě podmanivější, protože se hráči do finále ponořili s opojným nadšením, díky němuž je katastrofický okamžik, kde je Smetanova hluchota ohlašována pronikavým E v prvních houslích (tr 4, 3’34“), ještě nemilosrdnější a více šokující, než se podařilo v interpretacích Jerusalem Quartet a Talichova kvarteta. Po tomto okamžiku už nic není jako dřív a v závěrečných minutách kvartetu se hráčům daří zachytit postupně celou škálu emocí – vřelost, pochybnosti, rozhodnost a nakonec i tichou odevzdanost.
Prvnímu smyčcovému kvartetu se dostalo celé řady jedinečných ztvárnění. Smetanův Smyčcový kvartet č. 2 je však zcela jiný případ. Nikdy se netěšil takovému úspěchu – podobně jako například Schumannovy pozdní skladby byl často odsuzován jako výplod choré mysli. Jak jsme však opožděně zjistili u Schumanna, chorá mysl nevylučuje záblesky génia, což je bezesporu i tento případ. Smetana napsal druhý smyčcový kvartet pouhých několik měsíců předtím, než zemřel na syfilis. Aniž bychom chtěli hledat zjednodušující paralely mezi životem a dílem, sklíčenost se zde mísí s mimořádnou intenzitou výpovědi. Není těžké pochopit, čím tato skladba posluchače mátla, zejména když přišla po kvartetu prvním s velkoryse naznačenými autobiografickými prvky. Hudba druhého kvartetu se neustále proměňuje a uniká nám často se měnícími tempy a náladami. V nepovolaných rukou se může toto dílo jevit jednoduše jako neohrabané.
Hudebníci PHQ však naprosto rozumí plastičnosti Smetanova vidění a neomylně, nekompromisně ji dokážou zprostředkovat – v určitém smyslu ještě lépe než Talichovo kvarteto, což už něco znamená. Setkáváme se tu s nezvykle odvážným hraním – a hráči zcela jasně pochopili, že Smetana píše symfonickou hudbu pro kvarteto. Všechny extrémní polohy opět vyznívají velmi zřetelně. Vezměme si například druhou větu (tr 6, 1’03“), kde v protikladu k zlobnému, hranatému psaní v oktávách Smetana svěřuje viole útěšnou melodii proti cválajícím ztišeným houslím (pasáž poeticky označená zephyroso). Tato část je podána s ohromnou bezprostředností. A pokud chcete slyšet, jak mocného zvuku dokáže tato skupina hráčů dosáhnout, poslechněte si začátek třetí věty (tr 7) s jeho neúprosnou vehemencí, která je až děsivá. Ta dává imitativně napsané pasáži, která následuje, nejen srdcervoucí křehkost, ale také nádech čehosi mimozemského, což může evokovat ducha Beethovenových pozdních kvartetů. A taneční finále, tu ujišťující, tu váhající, v podání PHQ jako by dával více otázek než odpovědí. Podaří se mu zvítězit nad temnotou? Chvíli se zdá, že ano, ale opakované řezavé akordy v závěru (tr 8, 2’22“) nesou nepochybnou atmosféru zoufalství.
Nahrávka zachycuje zvuk kvarteta, jako by sedělo u vás v obývacím pokoji, a kdyby měl někdo pocit, že disk se záznamem kratším než 50 minut je v dnešní době trochu skoupý počin, ať nejdříve okusí něco z té muziky a brzy změní názor. Toto je disk, který dělá z recenzování nahrávek tu nejkrásnější práci na světě.
Harriet Smith
http://www.gramophone.co.uk/feature/gramophone-editor%E2%80%99s-choice-recordings-may-2015
Foto: Supraphon
