Stěží si Bach dokázal představit, jaké popularity se dočká jeho cyklus šesti suit pro sólové violoncello téměř 300 let poté, kdy jej v Köthenu dokončil. Více než 200 existujících nahrávek, historických i soudobých, »poučených« i »moderních« – to mluví za vše. Přitom jde o dílo navýsost náročné z hlediska techniky, interpretace i jeho komplexního pochopení.
Bachovi se ve suitách podařilo vytvořit dílo zcela novátorské (nota bene pro nástroj, který se v jeho době stále vyvíjel), a přitom zůstat stylově čistý a srozumitelný. Formálně se sice jedná o taneční suity, architektura některých z nich se však mj. díky bohatému kontrapunktu spíše podobá katedrále. Velká výzva pro každého z mistrů tohoto nástroje – Sašu Večtomova nevyjímaje. Prvním učitelem mu byl jeho otec (studoval v Paříži společně s Piatigorskym a Fournierem u Casalsova asistenta Alexaniana). Následně pak mladého Večtomova zásadně formoval Rostropovičův učitel Semjon Kozolupov na moskevské konzervatoři a André Navarra v Itálii.
Kromě sólové dráhy byl vynikajícím komorním hráčem (České trio, Kvarteto města Prahy) a neméně skvělým pedagogem. Na nahrávku Bachových suit, kterou realizoval v pražském Rudolfinu v létě 1984, se připravoval řadu let. V roce 1980 mj. provedl celý cyklus koncertně v jednom večeru – zpaměti. Jeho nahrávka by se dala charakterizovat nezaměnitelným krásným tónem, dokonalou intonací a brilantní technikou. Je to však především hluboké porozumění »textu« a bezprostřední muzikalita, co činí tuto nahrávku nadčasovou a výjimečnou.
Poprvé na CD.
2CD – Bach – violoncellové suity: nadčasové dílo, nadčasová nahrávka.
Johann Sebastian Bach – Šest suit pro violoncello sólo, BWV 1007–1012. Nahrávka z pražského Rudolfina (1984)
Saša Večtomov – violoncello (Alessandro Gagliano, 1712)
Foto: Supraphon
